Tomáš byl nejlepším střelcem evropského šampionátu juniorů v Anglii, upozornil na sebe při zájezdu Sparty do Nizozemska, ale do velkého fotbalu vstoupil 28. září 1983 v odvetném utkání prvního kola Poháru UEFA v Madridu. Sparta tehdy Real porazila v Praze 3:2, ale na půdě velkého soupeře se jí velké šance nedávaly. Navíc hned po přestávce byl vyloučen Beznoska a domácí v té době vedli 1:0. Po hodině hry trenér Václav Ježek poslal na hřiště dorostence Skuhravého a ten v 74. minutě hlavou vyrovnal na 1:1. Na tomto stavu se už nic nezměnilo, a tak se pražský úspěch změnil v triumf. „Byl to nejdůležitější gól, který jsem ve Spartě vstřelil,“ tvrdil vždy útočník, který se druhý den v domácím i zahraničním tisku dočetl, že porazil Real Madrid.

S fotbalem Tomáš začínal v rodném Přerově nad Labem, odkud se v patnácti letech vydal na Letnou. Od začátku své kariéry hýřil nebojácností, měl skvělý fyzický fond a byl výborným hlavičkářem. S přibývajícími lety se naučil driblovat, pálil levou i pravou nohou a byl užitečný i v defenzívě. Hlavně však střílel góly. Bohužel často doplácel na přílišný temperament a uvolněné chování. Na určitou dobu byl dokonce potrestán zákazem činnosti, a v roce 1996 tak přišel o účast na stříbrném mistrovství Evropy v Anglii.
V dresu národního mužstva sehrál v období 1985-1995 celkem 49 utkání a vstřelil 17 gólů. Pět jich zaznamenal na mistrovství světa v roce 1990 v Itálii, kde zazářil především díky hattricku v osmifinále s Kostarikou. Ve čtvrtfinále s pozdějšími šampiony z Německa se sice neprosadil, přesto o jeho služby projevily zájem Bayern Mnichov, Anderlecht a AC Milán. Nakonec se však hned po šampionátu upsal FC Janov a Sparta za jeho přestup získala rekordních 2,8 milionů dolarů. Jeho měsíční plat pak mnohonásobně převýšil příjem v našem klubu. „Skutečným motivem mého přestupu nejsou peníze, ale fotbal. A ten nejlepší se podle mého názoru hraje v Itálii,“ uvedl po příchodu do janovského klubu.

Na italské půdě se mu dařilo, s 57 góly potvrdil svoji přezdívku Bomber a stal se miláčkem fanoušků. Prezident Olymique Marseille, známý Bernard Tapie, byl v roce 1991 údajně ochoten zaplatit za jeho přestup nevídanou částku, ale neuspěl. Když však Janov o čtyři roky později z nejvyšší soutěže sestoupil, začal být Tomášův vysoký plat pro klub zátěží. Skuhravému se ze zaslíbeného Apeninského poloostrova nechtělo, ale nakonec byl zapůjčen do Sportingu Lisabon. Hvězdný útočník se však v novém prostředí neprosadil, nastoupil jen ke čtyřem utkáním, a navíc byl kvůli disciplinárnímu prohřeškům potrestán. Po návratu domů se ještě pokoušel oživit povadající kariéru, ale těsně před podpisem smlouvy s Viktorii Žižkov ho zradilo zraněné koleno. Na doporučení lékařů se v 31 letech, tedy v roce 1996, rozhodl s vrcholovým fotbalem skončit.
Do Itálie se však Tomáš vrátil a plných 20 let se tam věnoval mladým, talentovaným fotbalistům. Staral se o ně v městečku Celle v regionu Ligurie, které leží asi 30 kilometrů od Janova. Tedy tam, kde se stal fotbalovým bohem. „Ve fotbalové škole jsem se věnoval chlapcům milujícím balon. Práce s nimi mě bavila a s výjimkou různých omezení v období koronaviru jsem byl v pohodě,“ vzpomíná jubilant.











