Říkalo se mu táta. Vypadal tak, a také se tak choval. Měl vyšší postavu, mírně nahrbená záda, dlouhé ruce a málo vlasů. Byl vážný až starostlivý, jako zodpovědná hlava rodiny a fotbalový rytíř bez bázně a hany. Čestný i v nejtvrdších bojích, hrdý ve chvílích vítězství a zdrcený v případě porážek. Nikdy však neklesal na mysli a vždy své spoluhráče burcoval k maximálnímu nasazení. Vyzařovala z něho obrovská vůle po úspěchu. Tvůrčí fotbal mu nevoněl – na hřišti byl proto, aby hatil úmysly soupeře. Jeho největšími přednostmi byla rychlost, vytrvalost, tvrdost, ale také ohleduplnost. Brzy si v lize získal jméno i respekt.
„Když připočtu zápasy za béčko, prožil jsem na Letné nádherných 16 let,“ vzpomíná spolehlivý obránce, který byl poté řadu let stálicí sparťanské Staré gardy. Jeho fotbalová kariéra ale nebyla jednoduchá. Než se ve Spartě pořádně rozkoukal, musel s celým týmem v roce 1975 prožít obrovské zklamání ze sestupu do druhé ligy. „Nikdy však nezapomenu na závěrečnou bitvu o návrat do nejvyšší soutěže, v níž jsme na Letné před 40 tisíci diváky zvítězili 3:2 nad Banskou Bystricí.“
Po návratu do nejvyšší soutěže pokračovala marná snaha Sparty dostat se zpátky na nejvyšší příčky. A v sezoně 1981/82, kdy se konečně začalo blýskat na lepší časy, se s Letnou zrovna loučil. „Škoda, že jsem ze Sparty odcházel v době, kdy zvedala hlavu, a krátce nato po příchodu Václava Ježka zase kralovala českému fotbalu,“ dodává Kotek, jehož kroky dále vedly do Mladé Boleslavi.
Mezi největší radosti, které za svého působení ve Spartě zažil, jsou dvě prvenství na domácí pohárové scéně a častá vítězství v derby se Slavií. Z mezinárodních střetnutí pak můžeme jmenovat postup přes Standard Lutych, Ferencváros a Schalke 04 až do semifinále PVP proti AC Milán v sezoně 1972/73. V pozdějších letech si považoval za čest být kapitánem ACS.
V současném důchodovém věku je stále velice činný. „Zdravotně jsem v pořádku, a tak mohu trénovat mužstvo Labského Kostelce. Tři dny v týdnu se připravujeme na víkendové utkání v okresním přeboru,“ prozrazuje jubilant. Na Spartu nikdy nezapomněl, a přestože na Letnou už tak často nechodí, stále ji pozorně sleduje. „Potěšilo mě, že se vrátil Brian Priske. No a v neděli je samozřejmě na programu derby se Slavií. Vítězství by pro mě bylo nádherným dárkem k narozeninám,“ dodává s úsměvem věrný sparťan.
