Ligová fotbalová asociaceChance Liga
Novinky

Za fotbalem do 24 zemí

Osmdesátiny slaví bývalý obránce ACS Jan Tenner

Sdílet

Obránce Jan Tenner přišel do Sparty po dvouleté vojenské základní službě v roce 1966 a rudý dres oblékal sedm let. Svými výkony se podepsal pod zisk mistrovského titulu  a v roce 1972 také pod prvenství v československém poháru. V sobotu 29. listopadu slaví 80. narozeniny a při gratulaci k tomuto životnímu jubileu jsme v rozhovoru zavzpomínali na to nejzajímavější z jeho fotbalového života.
Jaké byly vaše začátky ve Spartě?
Velice příjemné. Trenér Václav Ježek mě okamžitě zařadil do mužstva plného vynikajících fotbalistů. Vždyť Kouba, Tichý, Vojta, Veselý, Pospíchal, Mráz, Kvašňák či Mašek pravidelně oblékali reprezentační dres. Po ligovém triumfu v roce 1967 jsem v utkání s norským šampionem Skeid Oslo vstoupil na půdu tehdejšího Poháru mistrů.
Jak se vám dařilo v dalších letech?
Pořád jsem patřil do základní sestavy, avšak špičkoví spoluhráči pomalu odcházeli do zahraničí nebo menších klubů, takže Sparta se musela spokojit dvakrát s třetím a jednou se čtvrtým místem. Liga i pohárová Evropa však měly v zimním i letním období dost velké přestávky, kterých šlo využít k různým kratším i delším zájezdům do zahraničí a na většině z nich jsem nechyběl. Po konci profesionální kariéry mně statistika prozradila, že jsem s fotbalem projel téměř celou Evropu a podíval se s ním i do Střední a Jižní Ameriky, Afriky i Asie. Celkem do 24 zemí.
Který z těchto zájezdů byl výjimečný a nejvydařenější?
Jednoznačně v roce 1969 do Uruguaye. Už jen pět týdnů v této jihoamerické zemi bylo pro mě obrovským zážitkem. Výborné byly i výkony a výsledky našeho mužstva, které z osmi střetnutí s tamějšími skvělými soupeři čtyřikrát zvítězilo, tři zápasy skončily nerozhodně a jen jednou bylo poraženo. Na výborně obsazeném turnaji Copa Montevideo jsme skončili druzí a domů si odvezli metr vysoký pohár.
Můžete aspoň některé nejzajímavější zápasy trochu přiblížit?
Nastoupil jsem téměř ve všech utkáních a největší ohlas mělo vítězství 5:2 nad nejpopulárnějším argentinským klubem Indipendiente Buenos Aires. Zápasu přihlíželo téměř 70 tisíc diváků, kteří nám fandili a pochvalou pak nešetřil ani denní tisk, který uvedl, že to byla senzační ukázka technického fotbalu, bezvadného ovládání míče, vtipu a pohotové střelby. Mimořádné bylo i střetnutí s domácím Peňarolem, v kterém jsme za průtrže mračen ubránili vedení 1:0. 
Sezona 1972/1973 byla vaše poslední sparťanská. Byla v něčem zvláštní?
V lize se nám sice moc nedařilo, ale byl jsem podepsán pod prvenstvím v domácím poháru i báječným postupem v Poháru vítězů přes Standard Lutych, Ferencváros i Schalke 04 až do semifinále. V něm pak Spartu zastavil až hvězdný AC Milán. Hrát na San Siru proti evropskému gigantovi a po dobrém výkonu celého mužstva prohrát jen těsně 0:1 byl pro mě další velký zážitek. Před pražskou odvetou jsme si věřili, ale italský tým potvrdil na Letné své kvality a vyhrál zase 1:0. Nicméně mé vzpomínky na loučení se Spartou zůstaly v růžových barvách.
Kudy vedla vaše další cesta?
Rok jsem hrál v Benešově a pak už jen v několika menších klubech. To už jsem se jako elektromechanik plně věnoval své profesi, hlavně v oblasti trolejbusů.
A Spartu stále sledujete?
Samozřejmě, občas se na ni jdu podívat i na Letnou. Na začátku sezony mě potěšila dobrými výkony i pěknými výsledky. Potom však přišel pokles formy a nečekaná ztráta bodů v lize i na evropské scéně. Věřím, že náš tým zvládne bohatý prosincový program.

Sdílet

    Další novinky