Tibore, co fotbalové začátky? Kudy vedla vaše cesta na Letnou?
S fotbalem jsem začínal v žactvu Tatranu Prešov, ale mé vůbec první sportovní krůčky patřily atletice, běhal jsem sprinty. Po přestěhování do Prahy jsem se ve svých čtrnácti letech šel podívat na Spartu, která mě naštěstí přijala.
S fotbalem jsem začínal v žactvu Tatranu Prešov, ale mé vůbec první sportovní krůčky patřily atletice, běhal jsem sprinty. Po přestěhování do Prahy jsem se ve svých čtrnácti letech šel podívat na Spartu, která mě naštěstí přijala.
U koho jste sbíral první potřebné zkušenosti?
Nejprve u trenéra pana Boušky, otce pozdějších výborných fotbalistů Josefa a Sváti, a potom u legendárního Josefa Čiháka. Úspěšná léta jsem pak prožil ve sparťanském dorostu a na vojně oblékal dresy dukelských klubů v Tachově a Slaném.
Nejprve u trenéra pana Boušky, otce pozdějších výborných fotbalistů Josefa a Sváti, a potom u legendárního Josefa Čiháka. Úspěšná léta jsem pak prožil ve sparťanském dorostu a na vojně oblékal dresy dukelských klubů v Tachově a Slaném.
Do Sparty jste se vrátil v roce 1967, kdy slavila mistrovský titul. Jak bylo složité se v tehdejším výborném mužstvu prosadit?
Zpočátku jsem patřil do základní sestavy druholigového „béčka,“ ale trenér Václav Ježek si mě brzy vzal pod svá křídla. Velice jsem si vážil možnosti hrát vedle skvělých fotbalistů, jakými byli Tichý, Kvašňák, Mašek, Vojta, Pospíchal a další. Byli to hráči, kteří pravidelně oblékali dres národního mužstva. Víc jsem si v tomto nádherném období nemohl přát.
Zpočátku jsem patřil do základní sestavy druholigového „béčka,“ ale trenér Václav Ježek si mě brzy vzal pod svá křídla. Velice jsem si vážil možnosti hrát vedle skvělých fotbalistů, jakými byli Tichý, Kvašňák, Mašek, Vojta, Pospíchal a další. Byli to hráči, kteří pravidelně oblékali dres národního mužstva. Víc jsem si v tomto nádherném období nemohl přát.
Čím si vysvětlujete, že Sparta za vašeho působení už na titul nedosáhla?
Mrzelo mě, že se nám to ani s výborným týmem nepodařilo. Ovšem i dvě broznová místa šla považovat za úspěch. Liga byla velice vyrovnaná, prim hrál především bratislavský Slovan nebo Trnava. Na jaře 1968, když byla stále držitelem mistrovského titulu, jsme nad ní ještě čtvrthodiny před koncem vedli 3:0. Nakonec jsme s námahou zachraňovali remízu 3:3! Někteří naši klíčoví hráči zároveň postupně odcházeli.
Mrzelo mě, že se nám to ani s výborným týmem nepodařilo. Ovšem i dvě broznová místa šla považovat za úspěch. Liga byla velice vyrovnaná, prim hrál především bratislavský Slovan nebo Trnava. Na jaře 1968, když byla stále držitelem mistrovského titulu, jsme nad ní ještě čtvrthodiny před koncem vedli 3:0. Nakonec jsme s námahou zachraňovali remízu 3:3! Někteří naši klíčoví hráči zároveň postupně odcházeli.
Které zápasy v pohárové Evropě řadíte mezi nezapomenutelné?
Hned ten můj první v prosinci 1967 proti Anderlechtu. V Praze jsme zvítězili 3:2 a v bruselské odvetě remizovali 3:3, ačkoliv jsme ještě sedm minut před koncem prohrávali 1:3. Prvních pět gólů v těchto dvou střetnutích vstřelil Mašek a ten šestý v 88. minutě Mráz. Na jaře dalšího roku jsem pak nastoupil k oběma zápasům proti Realu Madrid, nad kterým jsme v Praze zvítězili 2:1. To byla čtyři úžasná utkání v Poháru mistrů.
Hned ten můj první v prosinci 1967 proti Anderlechtu. V Praze jsme zvítězili 3:2 a v bruselské odvetě remizovali 3:3, ačkoliv jsme ještě sedm minut před koncem prohrávali 1:3. Prvních pět gólů v těchto dvou střetnutích vstřelil Mašek a ten šestý v 88. minutě Mráz. Na jaře dalšího roku jsem pak nastoupil k oběma zápasům proti Realu Madrid, nad kterým jsme v Praze zvítězili 2:1. To byla čtyři úžasná utkání v Poháru mistrů.
Zůstal vám ještě v paměti váš první zámořský zájezd do Uruguaye?
Na něco tak nádherného nelze zapomenout. Vydali jsme se tam začátkem roku 1969 a kromě tří přátelských utkání jsme se zúčastnili skvěle obsazeného turnaje Copa Montevideo. Se třemi výhrami, jednou remízou a jedinou porážkou jsme skončili na druhém místě a domů si přivezli metr vysoký pohár. Podařilo se nám zvítězit 2:1 i nad pozdějším vítězem Nacionalem Montevideo. Zahrát si proti tomuto špičkovému soupeři byla jak radost, tak cenná zkušenost. Platí to však na tento celý, z dnešního pohledu zcela výjimečný zájezd.
Na něco tak nádherného nelze zapomenout. Vydali jsme se tam začátkem roku 1969 a kromě tří přátelských utkání jsme se zúčastnili skvěle obsazeného turnaje Copa Montevideo. Se třemi výhrami, jednou remízou a jedinou porážkou jsme skončili na druhém místě a domů si přivezli metr vysoký pohár. Podařilo se nám zvítězit 2:1 i nad pozdějším vítězem Nacionalem Montevideo. Zahrát si proti tomuto špičkovému soupeři byla jak radost, tak cenná zkušenost. Platí to však na tento celý, z dnešního pohledu zcela výjimečný zájezd.
O tři roky později se Sparta vydala na další dalekou cestu – až do Brazílie. A zase jste v této výpravy nechyběl…
Opět to byl úžasný zážitek. Z deseti zápasů jsme tři vyhráli, stejný počet skončil remízou a čtyřikrát jsme byli poraženi. Plný měsíc se slunná Brazílie stala naším domovem. Poznat atmosféru v Riu či Sao Paulu bylo pro celou výpravu něco mimořádného. Nejhodnotnější střetnutí jsme vybojovali proti světoznámému týmu Vasco de Gama. Po gólech Urbana a Vrány jsme zvítězili 2:1, což byl velký úspěch. Jinak naši soupeři byli celkem neznámí, ale produkovali lepší fotbal než většina týmu z naší první ligy.
Opět to byl úžasný zážitek. Z deseti zápasů jsme tři vyhráli, stejný počet skončil remízou a čtyřikrát jsme byli poraženi. Plný měsíc se slunná Brazílie stala naším domovem. Poznat atmosféru v Riu či Sao Paulu bylo pro celou výpravu něco mimořádného. Nejhodnotnější střetnutí jsme vybojovali proti světoznámému týmu Vasco de Gama. Po gólech Urbana a Vrány jsme zvítězili 2:1, což byl velký úspěch. Jinak naši soupeři byli celkem neznámí, ale produkovali lepší fotbal než většina týmu z naší první ligy.
Musel jste řešit i nějaké větší zdravotní problémy?
V roce 1970 jsem byl na operaci kolene. Přestože jsem se po roce vrátil do sestavy, stoprocentní zdravotní pohody jsem se už nikdy nedočkal.
V roce 1970 jsem byl na operaci kolene. Přestože jsem se po roce vrátil do sestavy, stoprocentní zdravotní pohody jsem se už nikdy nedočkal.
Kudy jste se vydal po odchodu ze Sparty?
Nejprve do druholigových Pardubic, potom do divizního Meteoru VIII a ve čtyřiceti letech jsem skončil ve Viktorii VIII. Řadu let jsem byl dispečerem v Železničním stavitelství a v letech 1994-2006 podnikal v oblasti optických a telefonních kabelů. Mám sice za sebou i operace achilovky a obou kyčlí, ale stále patřím do skupiny pracujících důchodců.
Nejprve do druholigových Pardubic, potom do divizního Meteoru VIII a ve čtyřiceti letech jsem skončil ve Viktorii VIII. Řadu let jsem byl dispečerem v Železničním stavitelství a v letech 1994-2006 podnikal v oblasti optických a telefonních kabelů. Mám sice za sebou i operace achilovky a obou kyčlí, ale stále patřím do skupiny pracujících důchodců.
Co byste řekl na adresu současného týmu?
Na podzim mě mrzely domácí bodové ztráty. Zůstávám však optimistou a věřím, že Slavii cestu k titulu ještě zkomplikujeme. Vítězné tažení čekám také v domácím poháru i Konferenční lize. Myslím si, že Sparta má na to, aby se v evropské soutěži probojovala až do finále.
Na podzim mě mrzely domácí bodové ztráty. Zůstávám však optimistou a věřím, že Slavii cestu k titulu ještě zkomplikujeme. Vítězné tažení čekám také v domácím poháru i Konferenční lize. Myslím si, že Sparta má na to, aby se v evropské soutěži probojovala až do finále.
.webp?width=-&height=336&quality=75)
