Hochmannova cesta na Letnou vedla z AFK Vršovice, kde ve svých patnácti letech začínal s fotbalem. V jednom utkání proti Spartě podal vynikající výkon, což rozhodlo o jeho přestupu do našeho klubu. Pomohl ke dvěma titulům, v roce 1927 také k prvenství v tehdy prestižním Středoevropském poháru a byl oporou našeho mužstva na slavných zájezdech do Španělska, Portugalska, Itálie, Francie a Švýcarska.
V roce 1926 nechyběl ani na historickém zájezdu do USA, během kterého Sparta odehrála 16 utkání a patnáctkrát zvítězila. Sportovní i společenský ohlas na vystoupení našeho mužstva byl obrovský. Hochmann odchytal i utkání s Fall River, ačkoliv měl po zranění z jednoho předchozího střetnutí ruku v sádře. Přesto se obětavě vrhal útočníkům pod nohy a nepustil ani jeden gól.
Hlavní dominanty Hochmannova brankářského kumštu? Pružnost, odvaha a nebojácnost. Poslat míč za jeho záda bylo velice obtížné. Po jednom utkání Sparty s Barcelonou, v němž naše mužstvo zvítězilo 7:2, si španělský tisk kladl otázku, zda je opravdu lepší jejich Zamora, uznávaná světová brankářská jednička.
V tehdejším sparťanském týmu měl Hochmann před sebou obránce Hojera se Steinerem nebo Pernerem, v záloze Kolenatého, Káďu s Červeným, případně také s Cervanem a Hejným. A tak často s humorem říkal, že se pomalu odnaučí chytat, protože jejich zásluhou byl téměř bez práce. Měl smůlu, že v jeho době měli v národním mužstvu pevné místo Štaplík a po něm Plánička, takže jim dělal náhradníka. Přesto za reprezentaci nastoupil k devíti zápasům.
Se Spartou se loučil ve svých 26 letech. Byl totiž ocejchován jako neperspektivní a tudíž nepotřebný. Odešel do Bohemians, kde dokazoval, že do starého železa ještě zdaleka nepatří.
