Fotbalová liga měla v sezoně 1945/1946 historicky zcela výjimečný systém. Celkem 20 českých a slovenských mužstev bylo rozděleno do dvou skupin. První z nich vyhrála Slavia s tříbodovým náskokem na Židenice. Tu druhou pak opanovala Sparta, která předstihla Zlín dokonce o devět bodů. Ze zápasu jsme navíc odcházeli poraženi pouze dvakrát – ve Zlíně (1:3) a na Čechii Karlín (3:5).
O mistrovském titulu se podle tehdejšího soutěžního řádu muselo rozhodnout v dvojutkání mezi vítězi obou skupin. A tak se celá Praha těšila na souboj velikánů o první poválečný titul. Sešívaní byli mírným favoritem, jenže papírové předpoklady vzaly za své.
Osm minut před koncem prvního zápasu bylo na tabuli nerozhodné skóre 2:2, ovšem Cejp se Zmatlíkem zvrátili svými brankami zápas na naši stranu. V odvetě hrané 17. července 1946 jsme pak rivalovi uštědřili debakl 5:0. Sparťanští fanoušci nesli na ramenou celý tým ve složení: Horák – Senecký, Zástěra – Koubek, Bláha, Kolský (Ludl) – Kokštein, Vejvoda, Cejp, Hájek, Říha (Zmatlík).
Gól, který svět (ne)viděl
Na mistrovský titul navázala cesta za Lamanšský průliv, kterou mnozí odborníci považovali po válce za neuváženou troufalost. Jeden z francouzských novinářů dokonce uvedl, že za odvahu postavit se předním anglickým a skotským týmům budou Pražané pykat. Legendární manažer Arsenalu George Allison ovšem prohlásil, že československého mistra považuje za jedno z nejlepších mužstev Evropy s velkou tradicí. Přitakal mu také tajemník britské asociace Stanely Rous.
Sparťané tedy odletěli do jámy lvové, kde je čekalo pět velice těžkých zápasů. Arsenal patřil už tehdy k absolutní anglické špičce, což po celý první poločas potvrzoval výbornou hrou a dvěma vstřelenými góly. Hrozila vysoká porážka, ale ve druhém dějství naši hráči zapomněli na trému a bez respektu se pustili do velké ofenzivy. Nejprve Zmatlík snížil na 1:2, a poté Hájek nádhernou střelou z dálky vyrovnal! Další šance už jsme sice nevyužili, remíza však zůstala nesporným úspěchem. Při odchodu ze hřiště nám tleskali nejen diváci, ale také hráči Arsenalu.
V Birminghamu jsme se díky Hájkově gólu ujali vedení, jenže poté se třikrát trefili domácí. Angličtí novináři předvedenou hru sparťanů chválili, zatímco v Praze zavládlo zklamání, které se znásobilo po další porážce od Derby County... Běžela poslední minuta, domácí vedli 3:2. Ludl se ujal zahrání rohového kopu, po kterém Cejp poslal míč do sítě! Rozhodčí to však nevzal na vědomí a zápas ukončil. Polovina hlediště naplněná 55 tisíci diváky si myslela, že utkání skončilo nerozhodně. Také angličtí hráči a novináři uznali, že jsme byli poškozeni. Ovšem sebedůležitější gól, který sudí neuzná, má platnost falešné mince.
Po třech zápasech na anglické půdě se o Spartě psalo s uznáním, zazněly však i kritické hlasy. Za zmínku stojí hodnocení anglického internacionála a novináře Charlese Buchana: „Pro diváky je hra sparťanů v poli zážitkem, ale spojky neumějí tvrdě vystřelit a slabinou obrany je hra hlavou. Vždyť z osmi gólů jich sedm inkasovali ze vzduchu.“
Skotská náruč otevřená
Následoval přejezd na sever! Sparťanské hráče přivítal skotský fotbal zcela nevídaně, když proti nim postavil svá nejlepší mužstva. Glasgow Rangers nenašel v předcházejících šesti letech přemožitele a od roku 1910 nepodlehl žádnému zahraničnímu soupeři. O jeho vítězství vůbec nikdo nepochyboval... A nakonec se tak i stalo. Soupeř nám toho moc nedovolil, v poločase jsme prohrávali 0:2. Zmatlíkovi se sice podařilo snížit, ale poslední slovo měli výborně hrající domácí.
Před závěrečným střetnutím zájezdu proti Hibernians měl trenér Ferenc Szedlacsek problémy se skládáním sestavy. Místo zraněného Kolského posunul do středu zálohy Hronka běžně nastupujícího na levém křídle. Favorizovaní domácí se o přestávce těšili z jednobrankového náskoku, našemu týmu navíc odpadl kulhající Zástěra. Zbývající hráči dali do boje obrovské srdce a vrhli se na útok. Otočku svými brankami zařídili Zmatlík, Kokštejn a Cejp! Nejlepším hráčem však byl do středu posunutý Hronek, který podal životní výkon.
Na pražské Ruzyni vítaly sparťanské mužstvo tisíce fanoušků. Přestože výsledky nebyly vynikající, byla cesta do Anglie úspěšná, a to z hlediska sportovního, společenského i propagačního. Lze tedy říci, že na prvním poválečném zájezdu jsme nezklamali.
