Nikdo není spokojený

Možná mám trochu volněji, protože největší penzum práce skončilo. Bylo to nejintenzivnější léto za celou dobu, co tuhle práci dělám. Hodně hráčů přišlo a hodně jich odešlo. Léto jsem v podstatě strávil v kanceláři. Teď je volněji, ale jakmile jedno přestupové období skončí, pomalu chystáš to další. Dál sledujeme hráče, které máme rádi a dlouhodobě nás zajímají, přestože třeba změnili své angažmá. Zkrátka se připravujeme na další přestupové období. Po reprezentační pauze opět začnou hrát všechny týmy, stále je co sledovat. Je to neustálý koloběh.

Působí to na mě tak, že v létě přišli hráči připravení okamžitě nastoupit do základu. Byl to záměr?

Pokud nepočítáme Karu, který je náš, i když tu dva roky nebyl, a řekněme Jurase, který neměl pravidelné vytížení, ostatní hráli ve svých klubech v základu. V minulosti, třeba u Šula, Birmy a dalších, se často stávalo, že ve svých klubech nehráli. My jsme je ale sledovali dlouho a věřili, že zapadnou do našeho herního stylu a budou u nás dobří. Úspěšnost hráčů, kteří přicházejí ze zahraničí po neúspěšném roce, kdy neměli třeba takové vytížení, je stejná jako u těch, kteří pravidelně hrají a jsou pro svůj tým důležití. Rozdíl není žádný, máme to i podložené daty. Když projdeš jednotlivá jména zpětně a vyhodnotíš, jestli u nás hráč uspěl, vychází úspěšnost v obou skupinách stejně.

Především si myslím, že hráči, které jsme přivedli, mají velkou kvalitu. Drtivá většina příchodů už byla naplánovaná a chtěli jsme je uskutečnit. Z dlouhodobého hlediska je to podle mě pro Spartu velmi dobře. Kádr je mladší a velmi kvalitní.

Kluci, kteří odešli, si zaslouží dodatečné poděkování. Odvedli pro Spartu velmi dobrou práci a byli součástí úspěšné éry. Sørensen, Haraslín, Kairinen… Zmínění tři v ní byli velmi důležití, ale už potřebovali něco jiného. Jediné odchody, které nebyly úplně naplánované a u kterých jsme váhali, se týkaly Šula a Asgera. Šulo řešil Arábii celé léto, ještě před začátkem přípravy.

Z jeho pohledu je složité odmítnout obrovskou nabídku, která může výrazně zabezpečit celou rodinu. Naprosto rozumím, že odejít chtěl. Dlouho jsme přemýšleli, jestli přestup uskutečnit. Už od jara jsem v rozhovorech zmiňoval, že potřebujeme do týmu přivést víc rychlosti. Šulo ve velkých zápasech nebyl tak výrazný, jak jsme si představovali. Pořád ale měl velkou platnost. S Brianem jsme se v diskusích o Evropě a velkých zápasech v české lize shodovali, že do křídelních pozic potřebujeme i jiný typ hráčů, rychlejší a silnější. To byl náš pohled na Šula a důvod, proč jsme jeho situaci řešili celé léto.

U Asgera to bylo podobné. Ze Sparty si nikdo odchod nevybrečí. To se nikdy nestane. Zároveň je ale těžké neustále odmítat opakované konkrétní nabídky na hráče. Nejde to dělat donekonečna. V těchto případech se s hráči bavíme a plánujeme společně jejich budoucnost s tím, že dohody ctíme. Asgerovi je čerstvě třicet, že? Od šestnácti je z domova, je z Dánska. Už jsme se bavili, že kdyby odtamtud přišla zajímavá nabídka, bude ho zajímat. Jednou se chce vrátit domů, stejně jako jeho rodina. Když se tedy možnost Kodaně objevila… Ctíš dohodu, kterou s konkrétním klukem uděláš. Rozhodně to tedy není tak, že bychom rozprodávali tým.

Kdybychom si stanovili: „Pokud tu nebudou od začátku přípravy, už je nechceme a přivedeme někoho jiného,“ nebyl by tu ani jeden z nich. Trh má svůj vývoj. O všechny příchozí hráče byl zájem v top pěti, top osmi ligách. Musíš postup naplánovat důkladně, krok za krokem. Ve hře jsou další týmy, například o Alcócera soupeříš se špičkou belgické ligy. Dřív přestup uskutečnit nemáš šanci. Někdy celý proces trvá déle, než bys chtěl. S Brianem jsme se ale shodli, že na takové hráče se vyplatí počkat a bojovat o ně, i když dorazí o něco později.

Výjimkou byli Matěj Jurásek a Roman Macek. Věděli jsme, že Kairinen odejde, a chtěli jsme udržet Mannsverka a nechat zálohu co nejvíc pohromadě s tím, že se vrátí Karabec. S Vydrou a Mannsverkem pak máš variabilitu po fyzické i herní stránce. Jenže dva až tři týdny po začátku přípravy se Vydrovi zranění nehojilo a musel na další zákrok. Mannsverk se zranil v prvním přípravném zápase v Rakousku. U šestky jsme měli jasno. Nechtěli jsme čekat na nikoho jiného, protože Macek se nám dlouhodobě líbil. Bylo to jednoduché – pokud půjdeme pro šestku, půjdeme pro Macka. Juras byl zase reakcí na Šulův odchod.

Rizika si velmi dobře uvědomuješ. Nechci říkat, že šlo o kalkulovaný risk, ale věděli jsme, že riskujeme. Debatovali jsme o tom, že situace bude z obou stran složitá a třaskavá. V minulosti tu byli Dočkal s Váchou, slávističtí odchovanci. Všichni hráči se slávistickou minulostí, které jsme tu za mého působení měli, ale přišli přes třetí klub, nikoli přímo.

Máme Surovčíka, Zeleného, slávistickou minulost má i Kuchta. Není to nic úplně nového. Je pravdou, že tentokrát měla situace hlubší rozměr, což jsme si uvědomovali. Nakonec ale převážilo přesvědčení, že jde o výborného hráče, který pomůže týmu i klubu. Je to kluk z Karviné, který má rád fotbal. Každý máme nějakou minulost a dospíváme. Podobné je to s Karou. Po dvou letech v Německu a Francii se vrátil jiný člověk. Když s ním mluvíš, už před sebou nemáš kluka. Mluvíš s dospělým chlapem. U Kary a Jurase vidím v určitém ohledu podobný vývoj – dospěli a nabyli nezanedbatelných životních zkušeností. I Matějovi zahraničí osobnostně pomohlo. Při rozhodování hrálo hlavní roli, že zapadne do našeho herního stylu, zvládá hrát z obou křídel, je rychlý, technický, chce jít neustále přes hráče. Věděli jsme, že začátek přinese útrapy a bude těžký, přesto si myslím, že to za to stojí.

Tradice a hodnoty jsou pro nás důležité. Myslíme na ně i při skladbě kádru. Na jednu stranu můžeš namítnout, že z jedenácti příchozích hráčů byli pouze dva Češi a hned devět cizinců. V kádru ale máme dvanáct Čechů a jednoho Slováka. Poměr Čechů a cizinců je přibližně půl na půl. Sedm kluků má sparťanskou minulost.

V týmu tak zůstává přímá vazba na sparťanství. Pro všechny příchozí hráče ale platí stejná mantra. I když přicházejí z klubů, které nebojují o titul a nehrají evropské poháry, poznají ji už podle zdejších nároků. Musíš vyhrát každý zápas, protože remíza je jako prohra. Jde o vůli a obrovskou touhu vítězit, kterou mají všichni sparťani. Nevzdat se a za každou cenu bojovat až do konce. Takovéto hodnoty chceš v nových hráčích probudit.

U Jurase bylo tohle cítit od začátku. Zájem o něj proto nebyl náhodný. Situaci jsem s jeho agentem ověřoval opakovaně i v minulosti, takže o našem dlouhodobém zájmu dobře věděl. Z debat s agentem jsem věděl, že se mu náš herní styl a projev vždy líbily. Věřil, že mu budou vyhovovat a že v nich bude dobrý, včetně požadavků, které na něj budeme mít.

Když jsem s ním v létě začal mluvit osobně, cítil jsem to od začátku. Právě tím podobný rozhovor zahajuješ. Otevřeně mu říkáš, že to bude těžké, že má určitou minulost a něco udělal. Už z prvního rozhovoru jsem cítil, že se nebojí. Věděl, že ho čeká okamžitý boj a tlak z obou stran, ale věřil, že ho zvládne. Hned jsem vycítil, že nepřichází jen hrát fotbal. Uvědomoval si, že jde rovnou do ohně, ale věřil si. Ukázal i odvahu. Nebál se postavit se před fanoušky a pokusit se jim situaci vysvětlit.

Beru to tak, že lidé chtějí vyhrávat a nic jiného neakceptují. My jsme tu všichni také proto, aby Sparta byla úspěšná. Můžeš mluvit o plánování, strategii a procesech, které samozřejmě mají význam, ale výsledek práce musí být každý týden vidět na hřišti. Pokud není, fanoušci nebudou spokojení. Stejně jako nejsme spokojení my.

Mají právo svou nespokojenost vyjádřit. Kritiku beru tak, jak je. Snažím se dělat to nejlepší, co můžu, aby Sparta vyhrávala. To je to, co dokážu ovlivnit. Podobnými situacemi jsem si tady už prošel. Takhle to chodí.

Chápu, že to tak může být. U každé posily stejně potřebuješ delší čas, abys ji mohl vyhodnotit. Teď si myslím, že jeho příchod za to všechno stál, ale opět – musí se to potvrdit na hřišti. V létě si můžeme říct, jestli jsem měl, nebo neměl pravdu.

Vezmi si, jak začal Alcócer v prvních dvou zápasech. A za další dva už je z něj nejlepší hráč ligy. Podobnou otočku jsme mohli sledovat po Olomouci u Singhateha. Od podobných soudů si musím držet odstup, protože názory se mění strašně rychle. Spousta lidí chce pozornost a ukázat, jak dokážou být tvrdí a někomu to nandat. Na to nemůžeš pokaždé reagovat.

Vracíme se tím i k hodnocení přestupů. Jestli byl hráč úspěšný a jestli bychom ho přivedli znovu, posuzujeme až s odstupem. I u současných posil musíme počkat, jak jejich působení dopadne.

Je potřeba na úvod říci, že ve Spartě by měla být vždy velká konkurence. Když půjdeme postupně, před Matyášem Vojtou nikdo dveře nezavírá. Měl to těžké a nemůže za to, kolik stál. Má na sobě nálepku, se kterou to vůbec není jednoduché. Sám jsem si tím kdysi prošel.

Každopádně náš názor na Vojtu se v žádném případě nezměnil. V Brunesovi má obrovskou konkurenci. Je to pro něj těžší, ale prostor dostane a musí ho využít. Pokud si dobře vzpomínám, VAR mu bohužel neuznal tři góly, které by mu určitě dodaly sebevědomí. V poháru teď dostal celý zápas a bylo vidět, čeho je schopný. Ano, můžeš namítnout, že je to pohár a druholigový soupeř, ale pro útočníka jsou góly důležité. Způsobem, jakým je dal, i co se týče prostorů, ze kterých se prosadil, šlo přesně o góly, které nám momentálně trochu chybějí.

U Andyho Irvinga je situace obdobná, konkurence se mu od jeho příchodu diametrálně zvedla. Hugo Sochůrek udělal progres a z hostování se vrátil Adam Karabec. V úvodu sezony, kdy nastoupil v základní sestavě, měl v pěti zápasech 2 góly a dvě asistence a ukázal, že dokáže být i produktivní. Co se týká Grimalda, chtěli jsme přivést dalšího technicky zdatného hráče, který se dokáže prosadit proti zataženému bloku, dokáže navíc zahrát jak z křídla, tak z desítky. Má dobrou techniku, umí se vymotat z úzkých prostorů a vytvořit přečíslení. Teď je pro něj situace těžká, protože před sebou má obrovskou kvalitu: Mercada, Alcócera, Juráska, Singhateha a Karabce. Sezona ovšem pokračuje a uvidíme, jaký prostor dostane, rozhoduje trenér. Debaty o tom, kdo hraje a proč nehraje někdo jiný, ale povedeme vždycky. Hrát může jen jedenáct hráčů. Konkurence každého posiluje.

Jsme zhruba ve čtvrtině sezony a jsme sedmí. Začátek proto musíme hodnotit jako špatný, nikdo s ním není spokojený. Víme, jaké máme problémy, a snažíme se na nich pracovat. Poslední dva ligové zápasy už byly lepší, ale začátek je samozřejmě velké zklamání.

Změny v kádru vliv nepochybně mají, ale pro mě nejsou hlavním důvodem. Opakovaly se jiné věci, které jsme nedělali dobře. Porážky v Hradci, Boleslavi, Brně a se Slavií nesly stejné znaky. Například v Brně jde Vašulín sedmdesát metrů sám na bránu a potom dostaneš gól ze standardky. To přece nesouvisí s tím, jestli je někdo nový. Navíc v utkání se Zbrojovkou hrál z nových hráčů v základní jedenáctce pouze Alcócer. V těchto utkáních nebyly vidět prvky hry, kterými se chceme prezentovat a které chceme ve hře mít.

Abych byl konkrétnější, šlo mimo jiné o rovnováhu mezi ofenzivou a defenzivou. Měli jsme držení míče a pořád dobývali připravený blok soupeře. S tím se budeme potýkat i dál, protože nás soupeři hodně faulují a při přerušení mají možnost se zformovat pod balón. Po zisku míče ale musíš hrát rychle dopředu a mnohem víc využívat kvality v záloze, na krajích a v útoku. Jinými slovy, je třeba těžit z okamžiků, kdy soupeř ještě není zformovaný a brání třeba v sedmi nebo osmi namísto deseti. Překonáš první vlnu napadání a musíš okamžitě dopředu. Máš kvalitní hráče, kteří situaci vyřeší.

Krásným příkladem je první gól v Olomouci. Dobře napadáme, přijde dlouhý míč, soupeř odkopává a Mbe Soh získá míč. Z první přihrává Brunesovi, který sklepává Mackovi. Stoper tedy hraje na devítku, ta na šestku. Macek z první posouvá na Karabce. Karabec dvěma doteky dostává míč k Mercadovi, který situaci dobře zakončil. Už první přihrávka ale vyřadila tři hráče. Mercado postupuje do otevřené, couvající a dosud nezformované obrany. Podobné momenty musíme využívat častěji. Dřív se nám po zisku míče často stávalo, že jsme hráli spíš dozadu, končili u stoperů a nechali soupeře seřadit.

Stejně tak musíme pracovat na defenzivním bloku. V některých fázích zápasu zkrátka budeš bránit a bojovat. Hráči v bloku musí být aktivní, držet řady blízko u sebe a pracovat.

Olomouc byla pro mě výborný příklad, jak vyhrávat venku. Zůstáváš věrný svému stylu, ale zapojuješ víc prvků, o kterých mluvím. Proti dobrému týmu s kvalitními hráči přijdou i fáze, kdy bráníš, ustoupíš a pracuješ. V podobném zápase také potřebuješ, aby tě podržel brankář. Kvalitní soupeř si vždy alespoň jednu šanci vytvoří. Pro mě tedy šlo o ideální ukázku venkovní výhry díky lepšímu, kompaktnějšímu výkonu, který zahrnoval ofenzivu, defenzivu i standardní situace.

Ano, po Hradci jsme řešili i Brianovu pozici. Po takovém začátku sezony je to logické. Zároveň ale víme, že je dobrý trenér a řadu prvků požadované hry už tým má. Proto tolik mluvím o herních atributech, které nám chyběly. Vedli jsme spoustu debat o změnách, které mají projev zlepšit a vyvážit. Brian výborně zareagoval a potřebné prvky hráči ukazovali mnohem výrazněji než dřív. Od té doby byl vidět vývoj, což je velmi důležité.

Po nepříznivých výsledcích došlo ke změnám v realizačním kádru, vrátil se Christian Clarup. Co přinese do týmu?

Christian je velká osobnost a jsme rádi, že jsme ho opět získali. Vrátil se do prostředí, které dobře zná, a mohl začít ihned pracovat. Charakterově nám teď může hodně pomoct. Dodá hráčům obrovský mentální i osobnostní impuls. Samozřejmě teď v krátkém horizontu nelze měnit věci nějak radikálně, jsou to spíše drobnosti. Na výsledky jeho dlouhodobé práce si musíme ještě nějakou dobu počkat, ty větší změny mohou přijít až po podzimní části sezony. 

Novým kapitánem se stal Karabec. Ukazuje nám jeho příběh novou cestu, jak rozvíjet mladé kluky? Adam strávil dvě sezony v zahraničí…

Vždycky primárně chceš, aby se kluci prosadili u nás. Karova cesta je pro klub mnohem složitější. Hráči poznají zahraničí a větší ligy a chtějí v nich zůstat. Je to logické a vždycky tomu tak bude. Zároveň je to v pořádku, protože chceš mít hráče s ambicí hrát v zahraničí. Chceš, aby se tam dostali. V tom problém není.

Zahraniční zkušenost zároveň patří k důvodům, proč je Kara kapitánem. Nejenže dospěl a dva roky venku z něj udělaly chlapa. Poznal také, jaké je to být cizincem v cizí zemi. Dokud zahraničí nezažiješ, podobnou zkušenost nezískáš. Ví, jaké je žít mezi cizinci. Když máme polovinu týmu ze zahraničí, dokáže se do spoluhráčů vcítit a chápe, že pobyt v cizí zemi není jednoduchý. Na jednu stranu má zažité sparťanství i český fotbal a zároveň poznal dvě zahraniční ligy. To byly dva zásadní body. Třetím je, že jde o výborného hráče, který díky svým schopnostem má přirozený respekt spoluhráčů.

Kluků se sparťanskou minulostí je v A-týmu sedm. Nemělo by tedy záležet jen na kapitánovi, ale i na jeho okolí. Hodnoty se přenášejí i jejich společným fotbalovým životem, protože spolu žijí každý den. Není to jen úkol kapitána.

Teď není moment na to měnit cíle, které jsme si stanovili před sezonou, stále jsme ve čtvrtině sezony. Bude záležet na dalším vývoji a pokračování výkonů v další fázi po reprezentační pauze, která bude velmi důležitá. Očekávám zlepšení, navázání na Jablonec a Olomouc. Klíčové bude mentální nastavení a přístup hráčů. Máme podle mě velmi dobrý tým, který je zdravý i charakterově. Kluci chtějí pracovat a být úspěšní. Teď bude záležet na jejich odhodlání, spolupráci, vzájemné podpoře na hřišti i mimo něj, pracovitosti a touze vyhrávat.

Historicky jsme v béčku vždycky jednoho zkušeného hráče měli. Od záměru jsme neustoupili. Péšu ani Panyho ale minulou zimu přivést nešlo. Nechceme vzít jen tak kohokoli zkušeného, hledíme především na sparťanské kořeny. V létě už byli dostupní oba a příchody se podařily. Tak jednoduché to je.

Mylná je i představa, že nechceme posílat hráče áčka za béčko. Žádný zákaz neplatí. Nechtěl bych ale na jeden zápas poslat osm hráčů, to nechce nikdo. V minulosti nastoupili za béčko například Milla, Martinec, Kuol nebo Hollý, o sezonu dříve třeba Tuci. Na jaře jsme měli v áčku velké zdravotní problémy, takže téměř nebylo koho poslat, zároveň je to i na trenérovi A-týmu, jestli cítí, že by se měl nějaký hráč jít rozehrát.

Ano, momentálně bychom se s béčkem rádi vrátili do druhé ligy. Sice nezačalo vůbec dobře a v některých herních aspektech mělo velmi podobné problémy jako áčko. Poslední dva zápasy už ale byly velmi slušné. Oba vyhrálo dominantně a zaslouženě. Je tedy patrný určitý vývoj. Momentálně ztrácí čtyři body na první místo.