Bývalý kapitán Finska asistentem při U16

Tim Sparv má zajímavý fotbalový životopis. Mládežnickou kariéru strávil ve finské Norrvalle a anglickém Southamptonu. Seniorský fotbal hrával na pozici defenzivního záložníka ve Švédsku (Halmstads), Finsku (VPS, HJK Helsinky), Nizozemsku (Groningen), Německu (Fürth), Dánsku (Midtjylland) a Řecku (Larisa).

V dresu finské reprezentace odehrál 84 zápasů a národní výběr vedl jako kapitán na loňském EURU. Ve sbírce trofejí má 3 dánské tituly, dánský pohár, finský titul a v roce 2015 se stal finským fotbalistou roku. Profesionální kariéru ukončil v roce 2021. V současnosti je mu 35 let a na Spartě začal v pozici asistenta u kategorie U16 novou kapitolu života.

Po konci kariéry jsem mailem oslovil některé kluby v Evropě. Ne všechny mi odpověděly, což však nebyl případ Sparty. Ta mě kontaktovala a spojil jsem se s více trenéry mládeže. Následně mě pozvali na Strahov, kde mi ukázali tréninkové centrum a zároveň mi dali možnost přijít se podívat na mládežnické tréninky. Velmi jsem si toho cenil a byl jsem zde obvykle jednou týdně, díky čemuž jsem o trochu víc pochopil, o čem je Sparta, a jak se zde pracuje s mládeží. Moc mě to oslovilo.

Důležitá byla pro mě rodina. Během kariéry se se mnou stěhovala všude, kde jsem hrál, takže teď byla řada na mně vrátit jí to zpátky. Rozhodli jsme se pro Prahu, kde jsme přijeli koncem loňského roku. Pro mě bylo důležité, že jsem zde našel něco smysluplného, ​​co můžu dělat. Stále jsem velmi ambiciózní a práce na Spartě mi přišla inspirativní a zároveň se tady můžu rozvíjet jako trenér.

Sparta je mou první trenérskou zkušeností. Když jsem byl zraněn během působení v Midtjyllandu, zúčastnil jsem se na nějakých trénincích a zápasech naší akademie, ale nekoučoval jsem. Spíše to byla mentální podpora pro děti, když viděly, že se na ně přišel podívat hráč áčka.

Mojí prioritou bylo zůstat ve fotbalovém prostředí jako trenér. O trénování jsem se zajímal dlouhou dobu a zároveň jsem chtěl pomáhat mladým hráčům, aby dosáhli svého maximálního potenciálu. Mentálně jsem po konci kariéry byl připraven na to, posunout se dál. S odstupem času ničeho nelituji a bylo to nejlepší řešení, jaké jsem mohl udělat. Jsem šťastný, že můžu být na hřišti, i když už ne jako hráč.

Můj krátkodobý cíl je zlepšovat se jako trenér. Vím, že jde o novou profesi, ale chci zůstat pokorný a nebýt jeden z těch, co po ukončení 20leté kariéry řeknou, že vědí, o čem je trénování. Nechci udělat takovou chybu. To je i jedním z důvodů, proč chci začít na takové úrovni s mládeží v akademii, kde se mohu zlepšovat každým dnem, ale také učit se z chyb, zkoušet experimenty či zjistit, jaký typ trenéra jsem. Zároveň zde není až tak velká mediální pozornost a tlak na to, vyhrát každý jeden zápas, ale je to o dlouhodobém rozvoji, což mi momentálně vyhovuje.

Ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Uvidím, jak to půjde. Chci být v klubu, kde je nastavena koncepce zaměřená na progres mladých hráčů a jejich následné využití v prvním týmu. Velmi mě v tomto směru ovlivnil Midtjylland a Southampton, kde se hráči jako Bale, Walcott či Lallana dostali ze stejného mládežnického týmu, kde jsem hrál i já, až do velkého fotbalu. Mám rád, když kluby berou své akademie seriózně. Ne všude to tak však je.

Tento týden začala šestnáctka přípravu. Jaké máš první dojmy ze spolupráce s novým trenérským týmem?

Jsou velmi dobré. Lukáš i Adam jsou trenéry už několik let a vědí o trénování mnohem víc než já. Na druhé straně, já mám nějaké zkušenosti, které oni ne, díky čemuž může být tento mix velmi užitečný. Musíme najít cestu, abychom se navzájem od sebe učili, sdíleli si mezi sebou věci a dávali si zpětnou vazbu. Třeba do toho přidat i nějaký humor, což je podle mě velmi důležité ve fotbale.

Zatím je krátce na to, abych to zhodnotil detailněji, ale hráči chtějí trénovat a chtějí se zlepšovat. Část mé práce bude možná i o tom upozornit je na to, co je třeba obětovat na cestě stát se profesionálním fotbalistou. Pracovat budeme s technikou, taktikou a někdy i filozofií. Budu se snažit je připravit nejvíc, jak to půjde, aby mohli maximálně naplnit svůj potenciál a dotáhnout to do velkého fotbalu.

Na prvním tréninku jsme se jich zeptali, kdo mluví anglicky a všichni zvedli ruce nahoru. Asi to bude na různých úrovních, ale konverzace, které jsem zatím s nimi měl, byly v pohodě a rozuměli mi. Snažím se používat jasnou a jednoduchou komunikaci, abych jim to usnadnil. Jsem tady krátce, takže stále se jen poznáváme a vytváříme si mezi sebou vztah. Těším se na další práci!

První lekci češtiny jsem měl na přelomu února a března. Mám osobního učitele, se kterým se setkávám jednou týdně. Kromě toho studuji sám doma a každý den se chci naučit nějaká nová slova. V současnosti umím říct zejména fráze, ale určitě se v ní chci zdokonalovat. Studovat nový jazyk není jednoduché, ale je třeba být trpělivý a pracovat na sobě.

Musím se přiznat, mám rád jazyky. To, že jsem hrál ve více zemích, jsem bral jako velkou výhodu, protože jsem se mohl učit různé řeči. Myslím si, že jazyky vám otevírají v životě dveře.

To neumím posoudit, protože jsem toho až tak moc ještě neviděl. Teď se těším na to, že budu sledovat, jak se daří Spartě. Moji bývalí trenéři a členové realizáku z Midtjyllandu nyní převzali áčko – Brian Priske, Christian Clarup a Stephen Foyston. Už jsme se i párkrát setkali, takže se velmi těším na sledování jejich práce. Věřím, že budou úspěšní!

Je náročný, ale v respektující míře. Je velmi zkušený a má jasnou představu o tom, jak chce hrát. Chce být proaktivní, hrát intenzivně, agresivně a být silný na míči. Je velmi zvědavý ohledně dat a statistik. Jeho přístup je tedy velmi moderní. Je to bývalý profesionální fotbalista, což je dobrá kombinace. Udělal toho hodně na to, aby byl úspěšný. Brian sestavil dobrý trenérský tým, což sice automaticky nezaručuje úspěch, ale pomáhá k minimalizování neúspěchu. Je to také velmi dobrý člověk, který je společenský a rád se směje.

Národní tým byla velká část mé identity. Od U15 až po seniorský tým jsem byl součástí reprezentačních výběrů. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak to byla účast jako kapitán na EURU s Finskem. Nikdy jsme se nekvalifikovali na hlavní turnaj až do uplynulého roku. Je to součástí naší historie a už nám to nikdo nevezme. Bylo to pro mě vrcholem toho, co jsem dělal celý život. Být úspěšný se svou zemí, to je lepší než všechno ostatní.

Cítím, že jsem se dostal na level, kde jsem si zasloužil. I když jsem nebyl nejtalentovanější hráč, věděl jsem, co je třeba dělat na to, abych to někam dotáhl, a to byla tvrdá a poctivá práce. Docela brzy jsem přišel na to, co musím obětovat pro to, abych byl úspěšný. Když moji kámoši šli například na pivo nebo drink, já jsem šel běhat do lesa. Byl jsem velmi oddaný a soustředěný na svůj cíl už od mladého věku. I když na klubové scéně jsem možná chtěl hrát v lepších ligách, pořád se mi podařilo být profesionálním hráčem na téměř 20 let a hrát v různých zemích. Mohu tedy říct, že jsem spokojen se svojí kariérou.