Už jsme vám představili obtížné životní cesty Christiny Burkenroad i Tomáše Sousedíka. Teď přichází řada na sparťanské fanoušky, kteří svůj klub podporují i přesto, že jim život přichystal těžkou ránu v podobě zdravotního handicapu.
TĚŽKÉ OSUDY | Václav Vostoupal
„Před úrazem jsem pracoval jako řidič nákladního automobilu. Byl jsem trochu lehkovážný, nic jsem si nepřipouštěl,“ vzpomíná na svůj život před úrazem Václav Vostoupal, který je na vozíku.
„V červenci 2005 jsem na koupališti na dětské skluzavce dělal klukoviny, podjely mi nohy a poranil jsem si krční páteř. Topil jsem se, kamarádi mě vytáhli a v nemocnici zjistili poškození míchy. Prognózy byly takové, že se deset let nezvednu z postele,“ říká Václav.
„Po pěti měsících rehabilitace jsem se dostal na vozík. Trvalo dalších sedm let, než jsem se s pomocí rodiny a přátel rozhodl začít pracovat v autodopravě a vrátit se do normálního života.
Momentálně chodí na Letnou a nechybí na žádném domácím zápase: „Na Letnou se jezdím odreagovat. Není nic hezčího než zaplnění stadion se šálami nad hlavou!“
Na Spartě bývá pokaždé i další handicapovaný fanoušek Martin Bojer. „Sparťanem odmala, sparťanem navždycky,“ říká mladý fanoušek, který zůstal na vozíku po neopatrném skoku do vody v roce 2001.
Následně prošel rehabilitacemi, našel si manželku a má dvě dcery. Se svým současným životem je spokojený. „Tak, jako mě v dětství vodil táta na fotbal, vodím teď já svoje dcery na Spartu. Myslím, že chápou, jak skvělý tým Sparta je.“
Velkým fanouškem Sparty je i Rostislav Ramšák. „Když mi bylo pět let, zemřel mi táta, ve čtrnácti umřela i maminka. Do toho jsem dostal zápal mozkových blan, musel jsem se naučit znova chodit. Díky úžasné manželce jsem pak zvládl i epilepsii,“ vzpomíná na své životní trable pan Ramšák.
To nejhorší ale mělo teprve přijít. „Pracoval jsem jako zedník, začišťovali jsme okna a já šlápl do díry zakryté igelitem. Od té doby jsem upoutaný na invalidní vozík. Ale i přesto nikdy nepřestanu fandit Spartě.
Nakonec příběh Zdeňka Šťástky z Roudnice nad Labem. I on se momentálně pohybuje na invalidním vozíku. „Byl jsem permanentkář, těšil jsem se na návrat Tomáše Rosického, ještě jsem si stihl pořídit jeho dres. Pak jsem měl ale úraz při skoku do vody a to mi změnilo život.“
Zdeněk ale má hmatatelnou naději – při úrazu si nepoškodil míchu a měl by být po rehabilitaci schopný chodit. „V Kladrubech, kde jsem rehabilitoval, mě v minulé sezóně navštívil David Lafata. Slíbil mi, že až budu moct chodit, vezme mě na Letnou a provede mě stadionem. Jsem rád, že o mě Sparta po úrazu projevila takový zájem,“ zakončuje své vyprávění Zdeněk.