Lucie Chumanová: přípravný kemp v USA

Lucie absolvovala v IMG Academy týdenní přípravný fotbalový kemp, který byl pod vedením profesionálních trenérů realizován formou kombinace individuálního a skupinového tréninkového procesu se zaměřením na útočné a obranné dovednosti a herní strategii.

Náročné tréninkové jednotky nutí každého účastníka k maximálním výkonům a cíleně je posouvají svou náročností za hranice běžných tréninkových nároků. Součástí fotbalového kempu byl pro Lucii také vysoce specializovaný trénink brankáře, včetně technického tréninku a intenzivního nácviku řešení taktických herních situací.

Pro Lucii se tak jednalo o jedinečnou příležitost a ideální kombinaci tréninkového vytížení, jelikož díky své herní všestrannosti plní ve svém týmu mladších žákyň své herní povinnosti jak na pozici záložníka či obránce, tak ve své věkové kategorii vyniká na postu brankářky.

Fotbalový kemp absolvovala na IMG Academy tato již brzy třináctiletá slečna zcela sama, byla tak nucena se rychle přizpůsobit zcela novému prostředí, novým trenérům i spoluhráčkám a zcela jiným nárokům na tréninkové procesy a fotbalové návyky. Veškerá komunikace probíhala samozřejmě v angličtině, takže i v tomto směru se jednalo o zcela novou zkušenost.

Po úspěšném absolvování kempu a návratu ze Spojených států amerických zpět do Česka jsme Lucii položili několik otázek.

To, že nejlepší ženský fotbal se hraje ve Spojených státech, a že tam mají holky fotbalistky i těch nižších věkových kategorií ty nejlepší možné podmínky, se ví. Mám velké štěstí, že jsem mohla posledních pár letních prázdnin trávit s rodinou na Floridě. Pamatuji se, když jsme prvně jeli kolem areálu IMG a já jsem tu svou otevřenou pusu zavřela až někde v Tampě, jak mě jen pohled na ten areál ohromil (smích). Pak už jsem jen googlila, na jejich webu přečetla snad každé písmenko, začala sledovat jejich Instagram.

Naši rodiče jsou skvělí, podporují nás s bráchou ve všem, co nás baví, sledují to, co baví sledovat nás a maximálně se snaží nám plnit naše sny. Bez nich bych se do IMG těžko kdy dostala. Táta do IMG napsal a pak už to šlo rychle, jen jsme museli vyplnit desítky formulářů, naposílat videa, fotky.

Lidé v IMG jsem zaujala, z našeho regionu jsem asi byla jedna z prvních, jsou zvyklí spíše na fotbalistky ze zemí Jižní Ameriky nebo Kanady, z Evropy pak asi na Španělky. Takže jsme si domluvili termín, který nakonec proběhl během mých jarních prázdnin a bylo to.

Původně mě tam chtěli mít alespoň na čtrnáct dní, ale to by mi už zase kolidovalo se zimním soustředěním mladších žákyň v Čáslavi, a to jsem si neuměla vůbec představit, že bych soustřeďko s holkama vynechala! Na Spartě mi vyšli všichni maximálně vstříc, musím trenérům a panu masérovi moc poděkovat. Na soustředění jsem si totiž ještě trochu pochroumala už z dřívějška pochroumaný kotník.

A všichni kolem mě pak dělali všechno možné, jen abych mohla do USA odjet, to bylo neskutečně milé. Ze začátku jsem byla víc nervózní než šťastná, trochu jsem se bála, jestli místním holkám budu stačit výkonnostně, fyzicky a fotbalově, jestli kotník vydrží tu zátěž. Teď už jsem jen šťastná a nadšená, protože vím, že jsem uspěla.

Hned po příjezdu jsem zažila menší šok (smích). Obdržela jsem tréninkový plán na celý týden, přístup do aplikace IMG Academy, vyfasovala oblečení, přístupovou kartu do mého pokoje a od této chvíle bylo všechno jenom na mně. Od budíčku, který jsem si prvně v životě nařizovala sama, přes stravování v centru kampusu až po to, že mám být v tolik a tolik hodin a na jakém místě.

Jak trávit volný čas, o tom jsem si v životě také prvně rozhodovala vlastně úplně sama. Prvních pět minut jsem seděla na pokoji v úplné panice, pak jsem ale popadla mapku, že prozkoumám areál a třeba si najdu i nějaké nové kamarády. Připadala jsem si hrozně dospěle (smích).

Ráno jsem vstávala po sedmé, abych se stačila nasnídat a připravit na tříhodinový dopolední trénink, který začínal od půl deváté. Pak mě golfové vozítko přivezlo zpět do areálu kampusu, kde jsem se v jídelně naobědvala a chvilku odpočinula na pokoji, pak mě čekalo 45 minut v posilovně, pak krátký odpočinek a většinou cesta pěšky k fotbalovým hřištím. Tam jsem ještě odtrénovala další hodinu a půl.

Od pěti bylo volno, čas na večeři a tak nějak se stalo, že místo večerního volna mi ještě nabídli od sedmi trénink s týmem děvčat, který nebyl místní, ale probíhalo jim zde soustředění a nebo trénink s týmem holek z IMG školy z prvního ročníku, oba týmy byly WU15. Jen jednou jsem se pro velkou únavu omluvila. Kolem desáté večer jsem už většinou spala.

Kemp byl dost fyzicky náročný. Dopoledne vždy proběhly tři hodiny tréninku, z toho byly dvě hodiny ve čtyřčlenné skupince a hodina zcela individuální. Po obědě a krátkém odpočinku proběhla třičvrtěhodinka v posilovně a pak ještě hodina a půl individuální přípravy. A jak jsem již uvedla, ve večerních hodinách pak ještě následovala další hodina a půl tréninku s týmem. Některé dny v týdnu se mi dopoledne ještě střídaly standardní herní tréninky se specializovaným tréninkem brankářek.

Od holek, co chodí na zdejší školu, vím, že normální tréninkový režim je dvě až tři hodiny tréninku denně, vlastně začínají hned po škole, do pozdního odpoledne jsou na fotbale nebo v tělocvičně a poté zase nějaký čas věnují přípravě do školy. Volný čas tráví většinou tím, že navštěvují zápasy jiných sportů a fandí. O víkendu, pokud se nejede nebo neletí na zápas, tak volný den tráví v zábavním parku nebo waterparku, v okolí je jich spousta, nebo si prostě jen zajedou do kina nebo na pláž.

Když to srovnám s podmínkami, které máme na Spartě, tak samozřejmě největší rozdíl vidím především v tréninkových dávkách. Například brankářské tréninky na IMG Academy u mé věkové kategorie nikdy neprobíhají na úkor herního tréninku s týmem. Vždy jsou extra. A ani v tréninku s týmem nejsou hráčky využívány k tomu, aby například při tréninku střelby na bránu některá stála v bráně a chytala – na to jsou tam asistenti trenérů a brankářka trénuje střelbu také. V IMG dochází ke specializaci až později.

Samozřejmou součástí tréninkového procesu v IMG Academy je běžné využívání fitcentra, bazénů, vířivek a ostatních regeneračních možností, které jsou součástí sportovního kampusu. Můžete si prakticky kdykoliv zarezervovat přes školní aplikaci maséra, fyzioterapeuta, ale i psychologa, stále se sleduje váš zdravotní stav, fyzická kondice, jídelníček, školní prospěch, neustále probíhají různá vyhodnocování a konzultace s trenéry a asistenty.

Nebyl, vůbec. Chodím do bilingvní školy, vlastně i školka, kterou jsem navštěvovala jako malá, byla dvojjazyčná. Anglicky tedy mluvím skoro stejně dobře jako česky. Možná i líp. Od třetí třídy se učím i německy, ale němčina mi k srdci už tolik nepřirostla (smích).

Největší zážitek na mě čekal vlastně hned první den po mém příjezdu, ještě před začátkem mého kempu. Naskytla se mi totiž úžasná možnost zahrát si přátelský zápas za výběr těch nejlepších amerických hráček kategorie WU12, WU13, kterému ten den v IMG končil jejich týdenní přípravný kemp. Trenéři tohoto výběru, kteří o mně věděli od organizátorů kempu IMG, si mě pozvali, abych prostě ukázala, co umím.

Tento zápas jsem odehrála na pozici brankářky a mému týmu se ho podařilo vyhrát 5:1, se svým výkonem jsem byla spokojená, trenéři a spoluhráčky se mnou také – takže, co si víc přát. Musím se ale přiznat, že jsem byla před zápasem nervózní, nevěděla jsem, co mě přesně čeká a přeci jen hrát za takový výběr je docela výzva. Holky v týmu byly ale úžasné a okamžitě mě přijali mezi sebe, dokonce jsem je ještě stihla před zápasem naučit i několik „důležitých“ českých slov (smích).

Příští rok budu prvním rokem starší žákyně, na to se fakt těším, protože už konečně budeme hrát na velkém hřišti. Hrát fotbal za Spartu je jeden ze splněných snů. Já jich mám ale víc (smích).

Bylo by úžasné, kdybych v budoucnu mohla studovat a hrát fotbal v USA, ty podmínky tam, to se opravdu nedá s ničím srovnávat. Samozřejmě tomu musí odpovídat moje výkonnost, musím být zdravá, ale už teď vím, že pro to udělám maximum.

A další fotbalový sen? Tuhle jsme si tak jako spíš v legraci říkali, že by bylo super se zúčastnit olympiády 2028 v Los Angeles. Česká holčičí repre by si účast na nějaké takové velké akci už mohla vybojovat a bylo by dost fajn být toho součástí.

O kvalitní brankářky je všude stále nouze, a tak chápu, že v některých zápasech mě trenéři budou v té bráně potřebovat. Hru v poli ale mám radši. V obraně nebo záloze, tam mě to baví nejvíc. Zvlášť, když teď budeme jako starší žákyně hrát na celé hřiště, tak se moc těším, že budu moct uplatnit svou rychlost a důraz, a to jsou vlastnosti, které v bráně v průběhu zápasu až tak moc nevyužiju. A také mám samozřejmě vždy radost z toho, když se mi podaří dát gól, to je jasné.

Když jsem v bráně při dívčím ligovém zápase a přede mnou to zametá Květuš (Nikola Jeriová), Holubička (Eliška Holubová) nebo taková Hory (Lucka Horešovská), tak toho nemám úplně moc co na práci (smích). Samozřejmě u zápasů s kluky je to jiné, při zápasech s těmi lepšími klučičími týmy, to jsem v permanenci. Po tátovi jsem zdědila takové to brankářské magorství, takže jdu do všeho. Ono už se to dost o mně ví, a kdo ještě neví a řítí se na mě, že mě jako přejede, tak toho občas z hřiště i odnesou (smích).