Do Sparty ho přivedl jeho otec už v osmi letech a Michal prošel všemi jejími žákovskými i dorosteneckými družstvy. Vždy rád vzpomínal na trenéra Vlastimila Preise mladšího, stejně jako na Jiřího Tichého, se kterým se pak setkal na vojně v Chebu. Prvoligové kopačky obul už jako sedmnáctiletý v utkání s Interem Bratislava, kdy dostal důvěru od Dušana Uhrina.
V druhé polovině osmdesátých let sbíral ve Spartě jeden mistrovský titul za druhým a cenné zkušenosti získával i v Poháru mistrů. Aspoň o jednom utkání se často zmiňoval. „V roce 1989 po pražském vítězství 3:1 nad Fenerbahce nás v istanbulské odvetě čekalo doslova peklo. Domácí fanoušci se ukázali jako fanatici, a proto bylo báječné, že i v bouřlivém až nepřátelském prostředí se nám podařilo vyhrát 2:1 a postoupit do dalšího kola,“ připomínal kdysi výborný záložník, který se na těchto dvou vítězstvích podílel třemi góly.
Dokázal se prosadil v obranné i útočné činnosti a své schopnosti uplatnil i v národním mužstvu, kterému pomohl k účasti na mistrovství světa v roce 1990 v Itálii. Na šampionátu pak nastoupil ke všem pěti střetnutím a duel s Rakouskem rozhodl proměněnou penaltou. Jeho největší předností byla výjimečná kopací technika. „Hlavně pod tátovým dohledem jsem jí věnoval hodně času už jako kluk a v pozdějších letech jsem se ji snažil stále vylepšovat a zdokonalovat,“ nikdy netajil.
Ve Spartě sehrál 194 ligových zápasů a vstřelil v nich 38 gólů. „Na Letné jsem prožil krásná léta a díky Spartě jsem se zabydlel i v reprezentaci. Odcházím, ale zůstávám sparťanem,“ zdůraznil při svém loučení s mateřským klubem.
Hráčskou kariéru zakončil v Teplicích, kde v roce 2001 zahájil svoji trenérskou dráhu. Ta potom pokračovala v daleké Kostarice, u týmu ČR U19, v Blšanech a Plzni. V letech 2006 – 2008 usedl na lavičku Sparty, s níž získal velice cenný double. „Tento úspěch stavím ve své kariéře nejvýš. Vždyť mužstvo jsem přebíral na desáté příčce a skončili jsme se dvěma nejcennějšími trofejemi. Moc mě mrzí, že v mé druhé sparťanské sezoně jsme reálnou naději na další titul ztratili až v posledních dvou kolech,“ neskrýval tehdy zklamání.
Michalu Bílkovi gratulujeme k životnímu jubileu a přejeme hodně štěstí v aktuállním trenérském angažmá v Kazachstánu!
