Mariana už od útlého mládí toužila po tom stát se fotbalistkou, raději než s panenkami si hrála s míčem. Už v pěti letech začala kopat za svůj první klub, jako vzor měla Luise Figa.
Podobně jako spousta tuzemských hráček, také ona nejprve hrála s chlapci. K ženskému týmu se připojila až ve svých dvanácti letech. V devatenácti se poté vydala do Spojených států; za studiem, ale samozřejmě také za fotbalem.
“Rodiče mi vždycky vtloukali do hlavy, jak je škola důležitá. Může přijít zranění nebo jakákoliv jiná komplikace – a najednou člověk nebude moct dělat to, co miluje,” vysvětluje, že všechno nevsadila pouze na jednu kartu. “Navíc v době mého odchodu jsme neměli v Portugalsku žádný profesionální tým.”
V USA působila v Saint Francis Red Flash z Pennsylvánie, takže východní část kontinentu. Nastoupila zde do 46 zápasů, ve kterých zaznamenala devět branek a deset asistencí. Za velkou louží si pochvalovali především její kopací techniku, byla prý radost ji sledovat na balonu. Měří 163 centimetrů, takže jde o hráčku s nízkým těžištěm.
Bronz z Finska a Turecka
Po třech letech, během kterých získala titul z psychologie, následoval návrat zpět do Evropy. Během podzimu 2020 působila v portugalském celku SF Damaiense. Jaro 2021 strávila v druholigové italské Orobice Bergamo známé i českým fanouškům; o sezonu dříve, ještě v prvoligových časech, zde hrála exsparťanka Kristýna Siváková. V Bergamu měla možnost se poprvé věnovat výhradně fotbalu.
Další velký kariérní posun nastal v létě 2021, sáhl po ní toho času úřadující finský mistr Åland United. “Takové nabídce nešlo říct ne. A zahrát si Ligu mistryň a skórovat dvakrát v jednom duelu? To byl můj zatím asi nejlepší zápas,” naráží na utkání ze srpna loňského roku proti rumunské Kluži (4:0), kdy nejprve z dorážky otevřela skóre svou slabší levačkou a druhá trefa byl lob z uctivé vzdálenosti. “Byl to nepopsatelný pocit, cítila jsem, jak kdybych byla za všechnu svou dosavadní námahu odměněna v oněch devadesáti minutách.”
Ve Finsku jedou systémem jaro-podzim, takže po sezoně zakončené třetím místem v lize se rozhodla zkusit další angažmá, vybrala si istanbulské Fenerbahçe, kterému se upsala v listopadu 2021. Poprvé měla možnost užívat si hraní v opravdu slavném klubu. “Fanoušci nás zbožňovali, hodně mladých holek si také chodilo pro podpis a společnou fotku.”. Sezonu 2021/22 zakončila bronzovou medailí z turecké ligy.
Česká mise
Tím se pomalu dostáváme k prozatimnímu vyvrcholení celého příběhu - příchodu do Sparty. Doba jde dopředu, i v ženském fotbale si týmy natáčí zápasy a tréninky. Taková videa se dostala až k Marianě, která tak mohla nasát sparťanskou atmosféru. “Jedním z důvodů, proč jsem si vybrala Spartu, bylo to, že jsem již předtím znala trenéra Masaryka. Také jsem věděla, jakým stylem se zde hraje, jak trenér komunikuje. Takže jsem vlastně už tak trochu věděla, do čeho jdu. A dalším velkým lákadlem je i Liga mistryň.”
Mariana vypadá jako velká turistka, v jejích dvaceti čtyřech letech to bude již šestý stát, kde bude hrát. Smlouva na dva roky však naznačuje, že by si obě strany přály delší společnou cestu. “Mezi mé koníčky patří malování a také procházky. Hodně už jsem takto nachodila v Turecku; teď se těším, až poznám Prahu.”
“Jsem záložník, ofenzivní záložník nebo křídlo, ideálně z pravé strany. Na dresu budu nosit sedmadvacítku,” říká na představenou fanouškům ACS. Portugalka v Česku, to není zrovna obvyklé, takže jsme využili situace a zeptali se i na stav tamního fotbalu: “Situace se rychle posouvá dopředu. Sporting Lisabon byl první profi tým, teďka už máme rovnou tři profesionální družstva v ženské lize: Sporting, Benfiku a Bragu.”
A co ona a reprezentace? “Ještě nemám žádný start za národní tým. Jednou už jsem byla v takovém předvýběru, širší nominaci. Ale finální nominace mi unikla. Je to docela výzva, se tam probojovat.”
Hodně štěstí, Mariano!
