Tři noví členové v Dvoraně slávy

Vlasta Burian se do povědomí veřejnosti zapsal především jako vynikající herec a světový komik, kterého můžeme dodnes pravidelně vídat ve filmech z období první republiky. Do srdcí všech sparťanů se ale dostal jako král brankoviště. V roce 1914 chyběl Spartě brankář a tehdy třiadvacetiletý vytáhlý Burian v kabině řekl, že by to zkusil. Spoluhráči ani klubový funkcionář Ferdinand Scheinost neskrývali pochybnosti. Už v prvním utkání si počínal skvěle a v září téhož roku přispěl k výhře 3:0 nad Slavií vychytanou nulou. Od té doby patřil k základním stavebním kamenům mužstva. Kariéru brankářskou kombinoval s kariérou hereckou. Nejprve deptal útočníky soupeře a pak bavil každý večer publikum v pražských kabaretech. Čím dál častěji se ale dostával do nesnází, když se zápas Sparty protahoval a blížil se začátek představení. Často byl viděn, jak udýchaný z taxíku běží do kabaretu Rokoko. Diváci tehdy povětšinou neměli ani tušení, že ještě před chvílí hájil branku fotbalové Sparty. Přeci jen se mu ale stalo, že se pohárový zápas proti Unionu Žižkov protáhl až do prodloužení. Komplikace v pražské dopravě také nepomohly, Burian představení nestihl a v Rokoku dostal výpověď. V roce 1934 zasáhl Letnou nelítostný požár a klub přišel o prvních 40 let své historie. Není tak zcela jisté, v jakých letech Burian branku Sparty hájil. Nejčastěji se uvádějí léta 1914–1917 a 1920–1924. Spartě pak pomáhal i v těžkých časech, které ji postihly v letech následujících, a v roce 1943 dokonce působil jako trenér brankářů. Pamětní desku Vlasty Buriana si každopádně můžete prohlédnout v malém tiskovém centru našeho stadionu.

Jednu z nejsmutnějších událostí tohoto roku jsme paradoxně zažili jen pár dní před ziskem 37. mistrovského titulu. Ve věku 83 let zemřel dlouholetý archivář Sparty Václav Boreček, který se o naše dědictví staral od roku 1989, neoficiálně s tím ale začal mnohem dříve. Václav Boreček v mládí sám aktivně hrál fotbal. Jeho přínos tkvěl ale v něčem jiném – v budování sparťanského odkazu. Navázal na své významné předchůdce v roli sparťanských archivářů, kterými byli například Vladimír Víšek nebo Karel Purkyt. Díky své pečlivosti a pracovitosti se Václavu Borečkovi podařilo uchovat až do dnešních dnů cenné archivní materiály. Téměř každý den pak svým kolegům v klubu odpovídal na otázky, které se týkaly klubové historie. Sám byl pamětníkem téměř osmi desetiletí vzestupů i pádů klubu svého srdce. V roce 2019 byl Václav Boreček oceněn za celoživotní přínos Cenou Dr. Václava Jíry. Ta se uděluje osobnostem, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu. Nyní se Václav Boreček stává novým členem Dvorany slávy AC Sparta Praha po boku legend, jejichž fotbalové umění celý život obdivoval.

Lenka Boušková pracuje ve Spartě na rozvoji mladých fotbalistů od roku 1990 jako sociálně-organizační pracovnice. Díky její obětavé práci může klub vychovávat řadu hráček a hráčů, kteří dělají dobré jméno nejen Spartě, ale také celému českému fotbalu. Do akademie Sparty přinesla pohled zkušené a empatické dámy, která dohlíží nad tím, aby fotbalisté a fotbalistky dodržovali daná pravidla nejen v klubu, ale také ve vzdělávacích institucích. Její diplomatické schopnosti na poli vyjednávání mezi Spartou, rodiči a školou mnohdy napomáhají hráčům zachránit nadějnou fotbalovou kariéru i zlepšit studijní výsledky. Je důležitou osobou při projednávání prospěchových stipendií a sleduje kritické momenty, kdy hráči naopak neprospívají či mají problémy s disciplínou. Pomáhá se školami vyjednat účast hráčů na reprezentačních akcích. Všechny tyto úkony je schopna zařídit prakticky v jakoukoliv denní i noční dobu. Je velmi aktivní fotbalovou fanynkou a přes veškerou časovou zátěž chodí pravidelně na zápasy mládeže. Velký podíl má také na rozvoji ženského fotbalu, který je ve světě i v Česku stále populárnější. Ačkoliv sama nestojí ve světle reflektorů a její práce nemusí být na první pohled tolik viditelná, právě díky ní pak mohou naplno zářit už desítky let hráči a hráčky v dresu Sparty i národního týmu. Za svou činnost letos také obdržela Cenu Dr. Václava Jíry.