Muž zápasu

Nyní věří, že nepříjemné období je definitivně u konce. „Důležité je, abych zůstal zdravý a přidával, co nejvíce zápasů, abych se dostal zpět do formy. Fanouškům jsem zatím neměl možnost ukázat vše, co dokážu,“ řekl v rozhovoru pro magazín Sparta do toho!, který jste si mohli zakoupit před zápasem se Zlínem.

Druhý lednový týden roku 2016 byl potvrzen příchod Josefa Šurala z Liberce na Letnou. Kvůli startům v dresu severočeského celku v základní skupině Evropské ligy nemohl zasáhnout do sparťanského tažení v této soutěži, ve které letenský tým postoupil minulou sezónu až do čtvrtfinále.

O to víc měl motivaci ukázat se v utkáních domácí ligové soutěže. A start měl výborný, když pomohl jedním gólem nejprve k výhře 2:1 na hřišti Zlína a o týden později vstřelil vítězný gól v utkání s Mladou Boleslaví, kterou Sparta porazila na Letné 2:0.

„Měl jsem obrovskou motivaci, hráli jsme v lize poprvé doma, poprvé před vlastními fanoušky a moc jsem chtěl dát gól. Přišlo jich dost, takže jsem rád, že to vyšlo,“ říkal tehdy po zápas s Mladou Boleslaví. „Možná to byly nejjednodušší góly, co jsem kdy dal. Oba do prázdné brány z metru ze dvou, je to i štěstí.“

I v dalších zápasech v jarní části minulé sezóny nastupoval v základní sestavě a například v jarním vítězném derby asistencí pomohl otočit skóre, když po jeho přiťuknutí doběhl míč u zadní tyče Costa a poslal Spartu do vedení, které následně ještě navýšil Ondřej Zahustel.

V polovině dubna „Šury“ nedohrál zápas s Bohemkou a začaly zdravotní problémy, když si poranil sval. Ačkoliv se stihl dát dohromady před evropským šampionátem ve Francii a na začátku nové sezóny nastupoval pravidelně, v ideálním rozpoložení nebyl.

A vše vygradovalo na podzim dalším zraněním, které jej vyřadilo ze hry na dlouhé týdny. Po rekonvalescenci a tvrdém tréninku už je nyní v pořádku, proti Bohemce a Jablonci naskočil jako střídající hráč. Proti Dukle se poprvé od podzimního derby na Letné představil v základní sestavě, stejně jako proti Zlínu a Slavii.

Bylo to moc příjemné, ale zároveň také náročné. Za odehraných devadesát minut jsem byl moc rád. Stejně tak za to, že jsem dostal prostor, že mi trenéři věřili a že jsem to zvládl ve zdraví. Samozřejmě velkým plusem bylo vítězství i vstřelený gól.

Jestli to bude gól, nevíte nikdy, pokud nestřílíte do prázdné branky z metru, ale i to se dá neproměnit (úsměv). Ale hned jsem věděl, že to bude dobrá střela, protože mi to opravdu sedlo a i kdyby to šlo doprostřed, tak by to gólman neměl jednoduché chytit a možná by míč jen vyrazil před sebe a někdo by to dorazil. Brankářům se takové střely chytají špatně, leckdy ani sám hráč neví, kam to vlastně bude směřovat.

Určitě, s tímhle souhlasím a líbí se mi to. Myslím, že hodně týmů v Evropě hraje právě tímto způsobem, že křídelní hráči hrají přes nohu. Vychází to i z toho, že centry obstarávají ve velkém množství obránci, kteří jsou často vepředu a jsou nabádáni k podpoře útoku. Podle mě je to velká výhoda a soupeři se to mnohem hůře brání, než když tam je klasické křídlo hrající na své silnější straně a jezdí jen po lajně.

Změnilo se především to, že v Liberci jsem měl mnohem častěji míč. Když to přeženu, tak klidně, co dvě minuty jsem byl na míči. Ovšem když máte v týmu hráče jako například Bořek Dočkal, tak je jasné, že se k míči dostanete méně často, protože on je kreativní hráč a rozjížděl téměř všechny akce. Změnila se ale i taktika, protože v Liberci jsem sice začínal na levé straně, ale přebíhal jsem si doprostřed nebo klidně na druhou stranu. Měl jsem tam velkou volnost. Za trenéra Ščasného bylo jasně dané, že jsem musel hlavně držet pozici na kraji a roztahovat hru, aby bylo co nejvíce místa uprostřed hřiště. Nyní se to může zase změnit, ale myslím si, že trenéři vědí, že nejsem striktně lajnový hráč.  

To je pravda, ale s tím, že to není má jediná pozice ve smyslu, že se nemůžu pohybovat jinde. Myslím si, že si umím a dokážu najít prostor na hřišti, abych byl ve správnou chvíli v místě, kde se dá něco vymyslet a být tím prospěšný týmu.

Hodnocení to není dobré, když to vezmu ze své pozice a podívám se na své výkony. Bohužel jsem nastupoval do zápasů dost často po zranění a ne v ideální formě a pohodě, takže i tohle v tom hrálo velkou roli. Věřím, že se mi podaří odehrát nejlépe všechny zápasy a v létě udělat výbornou přípravu, abych byl konečně nachystaný na sto procent.

Na jaře jsem si poranil kotník, ale léčba v tomto případě šla celkem rychle. Myslím, že do měsíce jsem byl zase zpátky. Hlavně kvůli tomu, abych stihl evropský šampionát. Turnaj jako takový byl velký zážitek, ale všichni mi dopředu říkali, že by to nemuselo být dobré do dalších měsíců. Bohužel se to nakonec potvrdilo, protože jsem neabsolvoval kompletní přípravu a necítil jsem se fyzicky na sto procent. Ale postupně se to zvedalo, hrál jsem zápasy a cítil jsem zlepšení. Pak ale přišlo derby se Slavií a natrhl jsem si sval, což mě vyřadilo na měsíc. Pak jsem se vrátil na patnáct minut proti Plzni a následně se šel rozehrát na poločas za juniorku, což ale skončilo tragicky, protože jsem si zranění obnovil a od té doby jsem přes čtyři měsíce nehrál. Pořád dokola jsem se v tom babral. Týden jsem trénoval a vypadalo to, že se připojím k týmu, ale pak to zase nešlo.

Bylo to hodně na hlavu. Vidíte kolem sebe kluky, jak se připravují na normální trénink i na zápasy, a já jsem mohl jen jít do posilovnu udělat vršek. Paradoxně jste na stadionu nejdelší dobu, ale uděláte toho nejméně, protože vás neustále něco limituje. Půl hodina jedna léčba, potom stejný čas na dalších proceduře, posilovna… Bylo to hodně roztahané, ale také je to zároveň nudné a hodně ubíjející, protože na psychice vám to nepřidá.

To bylo asi největší pozitivum na celé té naší situaci, protože celý život děláte fotbal v kolektivu a je lepší, když vás je více, protože můžete dělat různá cvičení ve dvojicích nebo trojicích. Pomůžete si vzájemně a je to lepší, než být v posilovně zavřený sám. Navíc v kolektivu je samozřejmě prostor pro srandu, k čemuž přispívají i naši kondiční trenéři.

Oba jsou skvělí a věnují nám spoustu času. Strašně se mi líbí, jak se chtějí každý den zlepšovat, posouvat se dál a snaží se to přenášet na nás všechny. Zároveň hodně mění náplň tréninků, aby to nebyl stereotyp a bavilo to každého z nás. V tomhle máme naprosto skvělý servis.

To je celkem výstižné. Chtěl bych Spartě splatit důvěru za to, že do mě investovali a myslím si, že jsem i kvůli již zmíněným důvodům neměl šanci předvést, co dovedu. Rád bych konečně předvedl, co umím a dostal se do formy, protože vím, že můžu být pro tým hodně platný. Ani sparťanští fanoušci v podstatě neviděli, co všechno umím. Chtěl bych jim to ukázat.