Jako hráč bývalého Gottwaldova jsem jednou dostal nabídku ze Slavie. Nadšený jsem nebyl a táta stál při mně. Věděli jsme sice, že bych tím mohl udělat ve své kariéře velký krok, ale jednání jsme protahovali, až se do toho vložila Sparta. A to jsem neváhal ani chvilku. Všechno směřovalo k tomu, že můj život bude spojený s tímto nejlepším českým klubem.
Do elitní fotbalové společnosti jsem přišel jako vyjukaný dorostenec, ale byla to pro mě obrovská pocta, které jsem si nesmírně vážil. Od malička jsem Spartě fandil a v té době byla úřadujícím mistrem. Všichni kluci mě však perfektně přijali a počáteční obavy ze mě brzy spadly.
Je jich moc. Vždyť desetkrát jsme byli mistry republiky a odehráli jsme skvělá utkání v Lize mistrů. Zvláště v sezoně 1991/1992, kdy se nám pod taktovkou trenéra Dušana Uhrina podařilo v nádherných střetnutích přejít přes Glasgow Rangers, Olympique Marseille, Barcelonu, Benfiku i Dynamo Kyjev a dosáhnout až na třetí místo v Evropě. Měli jsme báječnou partu, vynikající byli i diváci a v mužstvu docházelo jen k minimálním změnám, což byl základ našeho úspěchu.

To jsme zažili v předkole Ligy mistrů v roce 1998 v pražském utkání s tehdy výborným Dynamem Kyjev. Z Ukrajiny jsme si přivezli velice cenné vítězství 1:0 a na Letné jsme v 88. minutě za stavu 0:0 byl jen krůček od postupu do základní skupiny. Následovalo střídání čistě z taktických důvodů, ale poté se stala tragédie. Na hřiště přišel Petr Gabriel a vzápětí se brankářem Poštulkou vyražený míč odrazil od jeho kolena do sítě. Bylo to kruté, ale nevzdali jsme se. Prodloužení se hrálo v naší režii, dvě gólové šance jsme však neproměnili a nezvládli jsme ani penalty. Bylo nám hodně smutno.
Je to nesporně stříbrná medaile z mistrovství Evropy v roce 1996 v Anglii. Během jediného měsíce jsem se dočkal neopakovatelné série úspěšných střetnutí, které vyvrcholily finálovým zápasem proti Německu. Jsem šťastný, že jsem ve všech šesti zápasech mohl u tohoto triumfu asistovat.
Mým přáním bylo zkusit nějaké zajímavé zahraniční angažmá, což se mi v podobě tohoto předního španělského týmu nabízelo. Avšak za vlády košických Východoslovenských železáren chtěl tehdejší prezident Sparty Rezeš vybudovat špičkový evropský tým a moje jednání ukončil. Možná, že jsem mohl mít barák někde u moře, ale třeba bych tak šťastný, jako jsem byl ve Spartě, nikdy nebyl.

Celkové podmínky v porovnání s předchozí španělskou nabídkou byly o dost horší. Do Lince jsem se odstěhoval s rodinou a mohu i s odstupem mnoha let říci, že na ty dva roky v Rakousku mám hezké vzpomínky.
Do tehdy prvoligové Opavy. Pocházím z nedalekého Valašska, a proto jsem její nabídku rád přijal. Lidé tam fotbal měli rádi a ligu se nám podařilo zachránit. Záhy však klub změnil majitele a já se v roce 2004 s profesionálním fotbalem rozloučil.
Ještě jsem si zahrál na amatérské úrovni v regionální rakouské lize, ale po utržené achilovce následovala půlroční zdravotní přestávka a začal jsem se věnovat trenérské činnosti. Velice příjemná byla možnost trénovat ve Spartě mládež. S Martinem Frýdkem jsme se starali o žáky narozené v roce 1992, s nimiž se nám v roce 2007 podařilo vybojovat titul přeborníka republiky. Po dvou krátkých působeních v roli asistenta trenéra v Teplicích a v Čáslavi jsem se v letech 2014-2022 zabydlel ve Spartě.

Velice pestrých. Byl jsem střídavě trenérem béčka, asistentem a v roce 2019 dokonce i hlavním trenérem áčka. V letošní sezoně jsem přijal místo asistenta trenéra Rady v pražské Dukle. A pokud je to časově jen trochu možné, tak při ligových i pohárových střetnutích nechybím na tribuně našeho stadionu.
Každého pozvání si velice cením a ze všech zápasů mám vždy dobrý pocit. Je pro mě velice příjemné setkat se s řadou hráčů, kteří byli v devadesátých letech mými spoluhráči, a zároveň i s fotbalisty starší generace. Navíc naše zápasy rámuje na všech hřištích přátelská atmosféra a nemalá pozornost pořadatelů. Už se těším na novou sezonu, která nám začíná v květnu.
Především mě v MOL Cupu velice potěšila pěkným výkonem a vítězstvím nad Plzní. Když bude hrát stejně zodpovědně a s plným nasazením i v Olomouci, tak věřím, že cenná pohárová trofej zůstane na Letné. Jen se mi nelíbí... Finále se vždy hrálo na neutrální půdě. Teď to tak bohužel není. Pokud jde o ligovou nadstavbu, stále pokračuje boj o druhou příčku a tím i o účast v předkole Ligy mistrů. Kdyby se to Spartě v jejím náročném programu podařilo, tak bych to i po předchozí ztrátě naděje na obhájení titulu považoval za úspěch.