Ondro, jak by ses představil fanouškům?
Jak už asi slyšeli, jsem od prvního prosince novým videoanalytikem Sparty. Necelých sedm let jsem pracoval na Fotbalové asociaci ČR, kde jsem byl v oddělení vzdělávání trenérů a staral jsem se o organizaci trenérských kurzů. V průběhu toho jsem se dostal i do mládežnických reprezentací, kde jsem začínal jako vedoucí mužstva, takže jsem dělal vše od kustoda až po trenéra, točil jsem taky tréninky. Tím jsem v tomhle oboru začínal. A až poté jsem jezdil s reprezentacemi jen jako videoanalytik.
A jak vypadá dnes tvoje náplň práce v klubu?
Hlavní je příprava na soupeře, snažím se o něm, jeho hře a hráčích nabídnout realizačnímu týmu co nejvíce informací. Dále točím i většinu tréninků, které máme tedy zmonitorované jak z pohledu fitness dat díky GPS systému, tak i vizuálního. Vrcholem týdne je utkání, které natáčím a zpětně s trenéry analyzujeme. Dále připravuji individuální rozbory pro hráče, natáčím utkání soupeře, atd.
Jak vypadá taková analýza soupeře?
Dělám ji vždy s jedním z asistentů, Jirka Saňák a Míša Horňák, kteří se střídají. Dopředu si vybereme nějaká utkání soupeře, která nám typologicky sedí a ve spolupráci s trenérem hledám silné a slabé stránky soupeře. Ty postupně dáváme do videa, snažíme se odhadnout pravděpodobnou sestavu. Po následném prodiskutování s hlavním trenérem jeden z asistentů naši analýzu prezentuje na taktické přípravě hráčům.
Jaké technologické vymoženosti používáš při své práci?
Co se týče natáčení tréninku, tak do tohoto soustředění jsme jeli jen s kamerou a stativem. Teď ale máme zájem o kamerový systém, který by pokryl tréninkové centrum na Strahově a Generali Arenu. To už bude automatický systém, který bude nainstalován u hřiště respektive na stadionu a pak ho živě ovládám od počítače. Můžu různě pracovat se záznamem, posílat ho hned trenérům na střídačku, připravit nějaké kritické situace do poločasu. Teď tady ve Španělsku na soustředění zkoušíme mobilní automatický kamerový systém, se kterým jsem zatím také spokojen.
Neleze člověku na mozek se neustále dívat na záznamy zápasů?
V průběhu sezóny je těch utkání fakt hodně, když k tomu ještě připočtu utkání reprezentační devatenáctky, kde také stále působím, ale fotbal mám rád a v těch TOP soutěžích je strašně moc inspirace, takže spíš než mně to doma leze na mozek manželce. Tyto zápasy jsou ale nadstavba, řeším hlavně jen českou ligu, naše soupeře, náš tým. Nebo případně soutěže a týmy, kde se pohybuje pro nás nějaký zajímavý hráč.
Jak důležité je, abys měl na fotbal stejný pohled jako trenér?
To je zásadní. S panem Jílkem jsme se moc neznali, takže se postupně slaďujeme a snažím se co nejvíce vnímat jeho pohled na fotbal. Musíme fotbal vnímat podobně, ale zároveň je důležité trenérům říkat i můj pohled, další oči.
Pomáhá ti i to, že si sám fotbal hrával? Na jakou úroveň ses dostal?
Určitě ano, pořád se cítím lépe na hřišti než za počítačem, a myslím si, že pak do diskuze s trenéry nebo hráči je dobré, že mám i nějakou hráčskou zkušenost… Celou mládež jsem byl v Mladé Boleslavi. Můj strop byla ale jen třetí liga za Loko Vltavín a Motorlet Praha, kde jsem na podzim musel skončit, ale nemrzí mě to, protože mě teď naplňuje moje práce. Z Boleslavi mám i trenérské zkušenosti, kde jsem trénoval nejmenší děti. Následně jsem koučoval i děti na Tempu Praha. Ale nejvíce odborných zkušeností jsem získal za 7 let mé práce na FAČR, kde jsem denně spolupracoval s odborníky jako je Verner Lička, Antonín Plachý, Luboš Kozel, Jan Suchopárek a dalšími experty. Ale ti první čtyři mi dali nejvíce.
Jak ses vlastně dostal do Sparty?
V reprezentaci jsem se potkal s Láďou Krejčím, měli jsme ho dva roky v osmnáctce a devatenáctce. Nijak extra jsme se nebavili, takže mě hrozně překvapilo, když mi jednou přišla smska od Bena Ashwortha, že o mě Láďa skvěle mluvil a že by měli zájem se se mnou sejít. Dva měsíce jsme pak hledali cestu a jednali o mém příchodu a jsem moc rád, že to dopadlo a můžu ve Spartě být.
A jaký byl dřív tvůj vztah ke Spartě?
Měl jsem sparťanskou výchovu od táty, ten mě vzal někdy ve třech nebo čtyřech letech na Letnou a tam začalo moje sparťanství. Celý pokojíček jsem měl vyzdobený sparťanskou tematikou, plakáty hráčů, vlajky, šály, žaluzie…v sezoně jsem chodil skoro na každý domácí zápas, občas i na venkovní. Takže Spartě fandím odmala.
Jaké to je být najednou uvnitř klubu?
Je to splněný sen, pro mě dreamjob. Každé ráno chodit na Letnou do práce, to si užívám. Dřív jsem snil o tom, že tu budu hráč, ale jsem šťastný, že teď jsem tady v této roli a doufám, že alespoň trošku Spartě pomůžu, aby byla zase opět úspěšná. Moc bych u toho chtěl být.
