Jak probíhá kondiční příprava hráčů?

Hráče sledujeme dlouhodobě, známe u každého z nich běžnou úroveň fyzické připravenosti. První den přípravy si vždy chceme ověřit, jestli těchto standardů znovu dosahuje. Zároveň potřebujeme zjistit aktuální stav hráče, abychom pro něj dovedli správně nastavit zátěž na celou přípravu, abychom ideálně regulovali intenzitu tréninků.

Kluci jsou profesionálové, s tímhle nebývá problém, navíc všichni mají testery a my je průběžně sledujeme. Jde nám o něco jiného. Každý hráč má své fyzické předpoklady a naším úkolem je zlepšovat jejich slabé stránky a ještě zdokonalovat jejich silné stránky. K tomu nám testování na FTVS pomáhá, když vidíme, že hráč splňuje své standardy, můžeme se pak víc zaměřit na individuální zdokonalování různých drobností. Můžeme pak kluky rozdělit do různých tréninkových skupin podle aktuálního stavu a výkonnostního potenciálu.

Základem je stupňované zatížení do maxima. Hráč začíná na rychlosti 11 km/h, po každé minutě se pás zrychluje o kilometr za hodinu. Navíc celý test probíhá na nakloněné rovině na úrovni pěti stupňů, takže je to běh do kopce. Cílem je dosažení maximálního výkonu, hráč běží až do selhání. Sledujeme konečnou rychlost, hráčovu maximální spotřebu kyslíku, srdeční frekvenci a takzvaný anaerobní práh. Takové zatížení pak vyžadujeme na tréninku, je to rozvojová zóna hráče. A samozřejmě sledujeme i morálněvolní vlastnosti hráče, jak se dokáže vydat. Vidíme, jestli v sobě má tu pravou sparťanskou odolnost.

Napadá mě jméno Pavel Kadeřábek. Ten se pokaždé na pás těšil, věděl, že je připravený, že je fyzicky nadupaný. Podobně to měl Costa, dnes třeba Matěj Hanousek. Pro tyhle kluky je to vždycky šance ukázat, že fyzička je jejich silná stránka.

Hráči jsou rozděleni do čtyř skupin podle výkonnostní úrovně právě i na základě výsledků z FTVS. Každá skupina má časové limity na jednotlivé úseky, které jsou vždy různě dlouhé - střídají se úseky od 250 metrů do vzdálenosti jednoho kilometru. Princip je v tom, že po úseku odběhnutém na požadovaný čas následuje neúplné zotavení. Například po uběhnutí kilometru měli hráči minutu a půl volno, ale když běželi 250 metrů, tak měli odpočinek jen třicet vteřin. Takový jeden trénink zapadá jako kousek mozaiky do celého tréninkového procesu, kde je celkem pět takových běžeckých jednotek, při nichž se postupně zvyšuje intenzita. Hráči při nich neustále pracují na úrovni svého anaerobního prahu a výš, tedy se neustále fyzicky rozvíjí.

Pokud to člověk vidí zvenku a nezná ten systém, může to tak působit. Občas jsou hráči na rozmezí výkonnostních skupin a my je chceme vidět, jak válčí, takže je dáme do té lepší. Takhle to měl v minulosti například Michal Trávník, který byl na rozmezí první a druhé skupiny, my jsme ho nechali v té první a on to zvládl, i když se vytrápil. Vím, že tehdy to fanoušci podle videa hodnotili tak, že Tráva nepodal dobrý výkon, ale bylo to úplně naopak. Podal výborný výkon s těmi nejlepšími běžci v týmu. To je právě ten systém, že když je hráč na pomezí, tak ho necháváme v lepší skupině a během tréninku online sledujeme jeho výkonnost pomocí techniky. Když případně vidíme, že už opravdu visí a zaostává, necháme ho ještě trochu vyválčit a přeřadíme ho do nižší skupiny. Snažíme se prostě i při tréninku operativně reagovat, aby nedošlo k přetrénování hráčů.

Naše očekávání jsou veliká, enormně se těšíme. Všechno bude na jednom místě, na všechno bude víc času. Hráči se nebudou muset přesouvat, bude se jim snáz například individuálně dotrénovávat. Obrovská výhoda je i to, že budeme všichni pospolu, áčko, béčko, mládež, ženské týmy. Takhle to bývá ve světě a tak je to správně. Sparta je jenom jedna, sepětí týmu bude zase větší. Vážíme si takového zázemí a moc se na to těšíme.