Příchod do Sparty se ukázal jako nejlepší rozhodnutí v mé kariéře. Na Letné jsem zažil své nejlepší období, vyhrál jsem titul, zahrál jsem si Evropskou ligu, nastoupil jsem na Anfieldu. V Praze se mi narodil můj první syn. V kariéře jsem prošel více týmy, ale jediná Sparta mi zůstala v srdci. Do Sparty jsem se totiž zamiloval. Odcházelo se mi odtud strašně těžce. Nejraději bych tam zůstal ještě dalších deset let.
Vyrůstal jsem v místě s názvem Žminj, což je malá chorvatská vesnička v Istrijské župě se zhruba tisíci obyvateli. Když jsem byl malý, naše rodina neměla nic. Byli jsme chudí. Mám čtyři bratry a uživit pět dětí stojí dost peněz, bylo to pro rodiče těžké. Mamka pracovala v textilní fabrice a táta jezdil s kamionem. Zažil jsem v tu dobu v Chorvatsku také válku, bylo to po rozpadu Jugoslávie. Naštěstí se Istrie válčení nedotklo přímo, bojovalo se asi 400 km od nás. My jsme tak mohli normálně chodit do školy, ale válku jsme viděli v televizi a novinách. Táta to hodně sledoval.
S fotbalem jsem začínal přímo ve Žminji. Přivedli mě k němu táta se starším bráchou. Brácha hrál také ve Žminji a táta hrál fotbal po vesnicích, když byl mladší. Táta chodil na každý můj zápas a hodně to prožíval. Křičel na mě, na mé spoluhráče, ale také na rozhodčí.
.jpeg?width=-&height=336&quality=75)
