Cítím velkou zodpovědnost

Michale, popiš na začátek svou roli v realizačním týmu.
Moje pozice se jmenuje Development coach. Když to přeložíme do češtiny, tak hovoříme o trenérovi, který se primárně soustředí na rozvoj hráčů. To v našem případě znamená vytváření co nejlepšího individuálního servisu pro mladé kluky, kteří jsou v daný moment realizačním týmem určeni. Můžeme to nazvat programem, nebo také můžeme obecně mluvit o developmentu. Tou nejdůležitější úlohou mé role tedy je, abychom tyto kluky měli zjednodušeně řečeno co nejpodrobněji monitorované. V rámci naší republiky je takováto pozice, troufám si říct, pilotní, respektive si nemyslím, že by přesně tuto funkci některý z klubů měl, nebo jí alespoň takto definoval a zaměstnával přímo člověka s obdobnou zodpovědností. Zároveň i cítíme, že to může být nejen pro nás, ale možná i pro celý český fotbal z dlouhodobého hlediska velká pomoc.

Chápu tedy správně, že se zaměřuješ především na mladé hráče?
Ano, momentálně se jedná primárně o mladé hráče. Samozřejmě postupem času, jakmile se moje role více zajede, tak bude prostor na její rozšíření. Do budoucna se určitě v tomto ohledu nebudeme zaměřovat pouze vyloženě na mladé hráče. Pokud se v realizačním týmu rozhodneme, že například i někdo ze střední generace hráčů by měl mít ještě nějaký trénink navíc, nebo zkrátka se více zaměřit na technicko-taktický rozvoj, tak v ten moment se rozhodně nebudeme limitovat věkem.

Součástí realizačního týmu jsi zatím jen pár týdnů, jak zatím vypadá vaše spolupráce?
Jelikož před odjezdem na soustředění byla náplň tréninků skládána převážně se zaměřením na fyzickou stránku a nabírání kondice, tak jsme s klukama, kteří momentálně v programu jsou, řekněme v takové fázi seznamování. To znamená, že spolu analyzujeme tréninky, zápasy a obecně si nastavujeme vzájemnou spolupráci. Tady v Rakousku budou tréninky zaměřené více na taktiku a techniku, což zároveň znamená o něco nižší fyzickou intenzitu, a právě více prostoru pro individuální tréninky zaměřené na určité aspekty. U každého z hráčů, kteří se do programu zapojí, budeme mít od začátku nastavený takticko-technický plán podle toho, co od daného postu očekáváme. Schválně opakovaně používám výraz „takticko-technické“, jelikož co se týče kondice, tu má pod palcem samozřejmě Christian.

Jsme na soustředění v Rakousku, jak tady budou vypadat vaše tréninky?
Zjednodušeně bych řekl o důkladném vysvětlení, preciznosti, opakování a detailech. Ve chvíli, kdy mám s klukama speciální trénink, tak se věnujeme vyloženě taktice a technice. Máme to postavené přesně na míru hráčům, někomu vyhovuje víc přijít ráno před společným tréninkem, někomu naopak odpoledne. Někomu vyhovuje dát si video rozbor hned po tréninku, někdo zase potřebuje nabyté informace nechat chvilku uležet a tak dále.

Řekněme, že do programu přijde nový hráč. Co bude tvůj první krok?
Musíme si nejprve uvědomit, že každý z těch kluků je odlišná osobnost, pochází z jiného prostředí. V první řadě je třeba s klukama navázat kontakt po osobní stránce. Abychom mohli smysluplně začít s rozvojem technicko-taktické stránky, musíme spolu souznít na lidské rovině. Pak si stanovíme, co od sebe očekáváme nejen v tréninku a na hřišti, ale i dlouhodobější cíle. První krok je ovšem určitě najít si k hráči cestu. Snažím se jim být i šířeji nápomocný, například aby zvládali všemožné nástrahy dospělosti. Ukázat jim, jak vůbec funguje high performance enviroment, tedy to nejvyšší patro sportu, jelikož upřímně ne každý je schopný si v osmnácti letech uvědomit, co všechno toto prostředí obnáší.

Jak tato poznávací fáze probíhá?
Vzhledem k tomu, že defacto všechny kluky znám z mládežnických reprezentací či kategorií, kde jsem se nějaký čas pohyboval, tak si dovolím říct, že nastavit s nimi spolupráci po lidské stránce je pro mě proto jednoduché. Česká republika je navíc v tomto ohledu velmi malá, takže přehled o mladých hráčích, a těch sparťanských obzvlášť, jako mládežnický trenér máte.

Zmínil jsi své působení v mládežnických reprezentacích. Představil bys nám v rychlosti svůj trenérský životopis?
Jelikož jsem se už ve dvaceti letech zranil a podstoupil celkově čtyři operace kolene, tak jsem podstatě okamžitě potom, co mi bylo od doktorů řečeno, že už to dál nepůjde, začal trénovat v Jihlavě, která tehdy hrála druhou ligu. Tou dobou tam totiž působil můj bývalý trenér Roman Kučera, který se stal nejen mým kolegou, ale zároveň mým velkým mentorem. Přestože bylo dobré začít na takové úrovni, z dlouhodobého hlediska jsem tušil, že by mi zkušenosti z práce s mládeží chyběly, proto jsem se později přesunul do brněnské Zbrojovky, kde jsem se věnoval kategoriím U12-U15. Následně jsem se vrátil do Jihlavy a převzal dorost. Několik let jsem také žil v zahraničí, v Americe a Austrálii. Po návratu jsem opět zamířil do Jihlavy, kde jsem se od dorostu postupně dostal až k áčku. Nejprve jako asistent a později na několik zápasů i jako hlavní trenér.

Vraťme se na chvíli k Brnu. Neprošel ti náhodou pod rukama i náš kapitán?
Ano, Láďa tam tou dobou byl, stejně jako Hložan a jeho bratr Dan, který bohužel musel s fotbalem ze zdravotních důvodů skončit. S Láďou se známe dobře, takže když se dozvěděl, že jdu do Sparty, tak mi hned volal a, stejně jako já, byl hrozně rád. Známe se už víc jak deset let a musím říct, že už tehdy, když mu bylo dvanáct a já ho trénoval, působil na hřišti tak, že se vůbec nedivím, že je v takhle nízkém věku ve Spartě kapitánem. Jsem za něj a jeho vývoj opravdu rád.

Naposledy jsi působil jako hlavní trenér ve druhé lize. Leckoho by tedy mohl vývoj tvé cesty překvapit.
To je dobrý postřeh. Musím se přiznat, že ve chvíli, kdy se naskytla možnost ucházet se o tuto pozici, tak jsem hned věděl, že to chci. Dlouhodobě jsem cítil, že v takovéto roli můžu být velmi nápomocný. Dovolím si o sobě tvrdit, že jsem týmový hráč a přijmout roli v takto strukturně nastaveném realizačním týmu je za mě mnohem vyšší úroveň, než jít někam sám. Takže přestože jsem naposledy působil jako hlavní kouč ve druhé lize, po pohovorech s Tomášem Sivokem, Tomášem Rosickým a Brianem Priskem jsem vnitřně cítil, že mám o tuto pozici velký zájem. Je pravdou, že pro spoustu kolegů by asi spíš bylo prioritou pokračovat někde jako hlavní trenér. Já už ale mnoho let zpátky, když jsem zaznamenal, že přesně takováto role existuje v zahraničí, ve velkých klubech jako Arsenal, Manchester City nebo Liverpool, tak jsem cítil, že by mi mohla sedět, že bych v ní mohl být nápomocný. 

Předpokládám, že právě Arsenal je jedním z tvých vzorů?
Ano, pečlivě ho sleduji. Když ale obecně velkokluby, které takto pracují, sledujete, zjistíte, že se jedná o nesmírně důležitou funkci, která hraje zásadní roli v úspěšném přechodu mladých hráčů do A-týmu a jejich následném zapracování. Je to obrovská zodpovědnost, kterou si uvědomuji. Už během jednání jsme se bavili, že naším cílem by měla být cesta, kterou ve Spartě ušel Hložan, tedy v brzkém věku se zvládnout prosadit v áčku a během tří let být připravený na velký přestup. Samozřejmě si jsme vědomi, že někteří kluci budou potřebovat trošku více času, každý je přeci jen trochu jiný. Hložan ale určitě může být vzorem. 

Můžeš nastínit, jak probíhaly námluvy se Spartou?
Jednání probíhala asi pět týdnů, během kterých jsem byl opravdu důkladně proklepnutý. Nejprve mě kontaktoval Tomáš Sivok, se kterým jsme se potkali, pak jsem absolvoval řadu schůzek s Tomášem Rosickým a následně s Brianem Priskem. Tohle kolečko jsem pak absolvoval znovu ještě jednou, takže si dovedete představit, jak moc důkladný proces to byl.  

Jak se tu zatím po třech týdnech cítíš?
Na Spartu jsem šel s tím, že chci vstoupit do prostředí, kde bude charakterově zdravá skupina lidí, což věřím, že se oboustranně povedlo. Musím se přiznat, že jsem upřímně něco takového dosud nezažil, že by někde fungovala takhle vysoká kolegialita a zároveň profesionalismus. Všichni tady od Tomáš Rosického, přes Tomáše Sivoka, Briana, Larse, Luboše, Christiana až po celý realizák, hráče a celou budovu táhnou opravdu za jeden provaz. Není tu prostor pro nikoho, kdo by svým nastavením do tohoto prostředí nezapadal. Cítím, že v tomhle je tady ohromná síla. 

Je něco, co tě tady překvapilo?
Vzhledem k tomu, že se dobře znám s Danem Zítkou z mládežnických reprezentací a s Lubošem Loučkou studujeme profi licenci, tak se mi spíše potvrdilo to, na jak vysoké úrovni tady vše doopravdy funguje. Každý den pozoruji stoprocentní nasazení, což je další z aspektů, proč se tu cítím opravdu dobře.