Před utkáním jsme si říkali, že to bude hlavně o trpělivosti. Držet balon, zbytečně ho neztrácet a dát co nejdřív gól. V první půli se nám to nepovedlo, ale do druhé jsme šli znovu se stejným nastavením. Důležité bylo, že jsme pak rychle přidali další branky.
Pocit je to vždy nádherný. Dát gól na Letné, obzvlášť tady pod kotlem, kde jsem ještě neskóroval. Vždycky jsem si to přál. Že uběhl rok od posledního gólu, to jsem nevěděl. Za každý jsem rád, věděl jsem, jak slavit.
Myslím si, že to bylo úplně jiné. Pomohlo nám domácí prostředí, fanoušci do toho šlapali od první minuty. Hřiště v Kazachstánu nebylo optimální. Ano, říká se, že na obě strany je to stejné. Ale tak to úplně není. Dnes to bylo vidět. Aktobe jsme k ničemu nepustili a vyhráli jsme zaslouženě 4:0.
Hodně nám pomohl, vždycky tam takhle nabíhá. My, wingbeci, to máme zavírat. Pohyboval jsem se na správném místě, přišel mi tam od něj balon. Já ho zpracoval, podíval se, kde je brankář, a umístil to na přední tyč.
Je to těžké. Let, posuny časy i zápasy s těmito soupeři jsou nepříjemné. Oproti loňsku poznáváme velký rozdíl. Řekli jsme si, že si to musíme vyžrat a postoupit do skupiny. Nic jiného teď v hlavě nemáme. Jdeme zápas od zápasu. Teď nás čeká Arménie, to je asi o hodinu kratší let než do Kazachstánu. Bohužel, musíme se s tím nějak poprat.
Zvedáme se. Myslím si, že je to vidět. Výhry nám pomohly, to je vždycky důležité. Teď začít sbírat další výhry a věřím, že to bude ještě lepší.