Ligová fotbalová asociaceChance Liga
NovinkyMuži A

Trénujeme opravdu tvrdě

Rozhovor s albánským útočníkem nejen o pocitech z prvních dvou týdnů ve Spartě

Sdílet

Indrit Tuci má za sebou první dva týdny ve Spartě. V rozhovoru s třiadvacetiletým útočníkem jsme si povídali o jeho pocitech z nového prostředí, dále přiblížili vztahy v kabině a poodkryli něco z jeho fotbalového myšlení.
Indrite, jaké byly úvodní dva týdny přípravy?
Cítím se velmi dobře. První dva týdny proběhly z mého pohledu skvěle, trénovali jsme opravdu tvrdě. Máme před sebou sobotní přátelský zápas s Kodaní a věřím, že ze sebe dostaneme to nejlepší. Chceme si ho užít společně s fanoušky.
Jak bys porovnal přípravu tady na Spartě s tvými dřívějšími zkušenostmi z jiných klubů?
V každém klubu se příprava nějak liší. Něco zůstává stejné, ale určitě je znát, že tady na Strahově máme lepší zázemí. Vyšší kvalitu mají i trenéři a hráči, tréninky probíhají ve vyšší intenzitě. Rychle jsem poznal, že máme velmi dobrý tým.
Jak tě přijala kabina?
Je to vlastně úplně stejné, jako v mém minulém klubu. Jako by se ani nic nezměnilo. Kluci jsou skvělí, jak spoluhráči, tak realizační tým a všichni okolo. Přijali mě opravdu dobře. Doufám, že to tak bude pokračovat.
Stihl sis za tu krátkou dobu vybudovat nějaký bližší vztah s některým ze spoluhráčů? Zkusme pro tentokrát vynechat Qazima… 
S Qazimem sice mluvíme stejným jazykem, ale snažím se být i s ostatními. Máme tu skvělou partu, nerozdělujeme se po dvojicích nebo trojicích do skupinek. Naopak, všichni zůstáváme pohromadě, klidně i třicet hráčů. Je to úžasné, lepší atmosféru jsem si nemohl přát.
Jak se ti v Praze líbí?
Vzhledem k tomu, že jsme měli hodně náročné tréninky, nebylo tolik času někam vyrazit nebo se tak poflakovat. Dostali jsme ale jeden den volna, který jsme společně s přítelkyní využili k tomu, abychom se trochu prošli po centru města. Nějaká místa už jsme tak viděli, moc se nám to líbilo.
Je něco, co tě tady překvapilo?
Rychle jsem poznal, že přicházím do přátelského prostředí. Všichni mě ihned přivítali, nejen spoluhráči a trenéři, ale vlastně každý v klubu. Přišel jsem mezi profesionály. Myslím si, že takový popis by seděl obecně na lidi v České republice. Asi proto se tu cítím tak dobře.
Vyzdvihl bys naopak něco, co ti chybí?
Na nic si nemůžu vyloženě stěžovat. Možná jen počasí by mohlo být lepší, ale po pár dnech si na to člověk zvykne. 
Na téma počasí můžeme trochu navázat v další otázce. Jak se těšíš na soustředění do španělské Marbelly?
Těším se, nebude zima a i díky tomu se nám bude lépe trénovat. Užijeme si zase trochu sluníčka, trénování pak bude mnohem jednodušší.
Pojďme se znovu vrátit k tréninku, konkrétně Honzovi Kuchtovi. Na podzim byl naším nejvíce vytíženým útočníkem. Vaše herní styly jsou dost podobné, o čemž mluvil při tvém přestupu i Tomáš Rosický. Všímáš si Kuchtiče na tréninku? Bereš si něco z jeho metod? 
Ano, samozřejmě. Poslední týdny jsem měl možnost sledovat ho na tréninku. Když vidím, že udělá nějaký speciální pohyb, snažím si ho pamatovat, abych ho mohl i já někdy v budoucnu uplatnit. Často na tréninku hrajeme společně, on na pozici devět a já za ním jako hráč číslo deset. To mi hodně pomáhá. Povedlo se nám už několik kombinačních akcí. Potvrdili jsme si, že spolu můžeme hrát. Mně osobně naše spolupráce opravdu vyhovuje.
Stanovil sis nějaký cíl ohledně počtu gólů, které bys chtěl v jarní části nastřílet?
Chci dávat góly, ale také asistovat. Nejde totiž jen o góly, i klíčové přihrávky týmu moc pomáhají. Lidé se většinou soustředí jen na góly, ale jsou hráči, kteří góly nedávají a odvádějí na hřišti opravdu skvělou práci. Někdy třeba jen svým pohybem. Na konkrétní počet vstřelených gólů se opravdu nesoustředím. Doufám, že jich nastřílím co nejvíce a zároveň na mnoho dalších přihraju. Zkrátka chci pomáhat týmu, abychom společně mohli vyhrávat. Neexistuje hráč, který by dokázal vyhrát sám. Vyhráváme pouze jako tým.
Když už tedy mluvíme o těch asistencích… V situaci, kdy jdete se spoluhráčem sami na brankáře soupeře – zakončuješ, nebo přihráváš?
Kdybyste viděli dnešní trénink, přesně k takové situaci došlo. Šli jsme s Kuchtičem sami na gólmana. Viděl jsem, že je Honza volný, takže jsem ani nepřemýšlel a přihrál mu, aby mohl dát gól do prázdné branky. Vždy budu raději hledat spoluhráče, který je v lepší pozici než já. Já můžu minout, ale on v takové příležitosti pravděpodobně s přehledem zakončí.
A jedna odlehčenější otázka na závěr. Dokázal jsi už pochytit nějaká česká slovíčka?
Jasně, dokázal jsem si nějaká zapamatovat. Tradičně jsem začal těmi sprostými, tak to vždycky bývá, když se dostanete do nové země, k jinému jazyku (směje se). Už ale umím i taková ta základní slovíčka a spojení jako „dobrý den“, „dobré ráno“, „dobrý večer“ nebo „děkuji“.

Další novinky