Kde jste prožil své první fotbalové roky?
Žákovské kopačky jsem obouval v Dolných Kočkovcích, dorostenecké v Iskře Púchov a dva roky jsem jako voják základní služby strávil v divizní Dukle Cheb. Tehdy měl o mě zájem bratislavský Slovan, ale v Púchově mě do něj nechtěli uvolnit. A protože v Chebu se mnou jednali i zástupci Sparty, zakotvil jsem v listopadu 1965 na Letné.
Žákovské kopačky jsem obouval v Dolných Kočkovcích, dorostenecké v Iskře Púchov a dva roky jsem jako voják základní služby strávil v divizní Dukle Cheb. Tehdy měl o mě zájem bratislavský Slovan, ale v Púchově mě do něj nechtěli uvolnit. A protože v Chebu se mnou jednali i zástupci Sparty, zakotvil jsem v listopadu 1965 na Letné.
Tehdy byla Sparta čerstvým mistrem s řadou vynikajících fotbalistů. Dostal jste se hned na soupisku prvoligového šampiona?
Kdepak! Stal jsem se hráčem druholigového „béčka“, které mělo své domácí prostředí na škváře nuselské Děkanky. To neříkám jako výčitku, spíš naopak. Ve výborné partě jsem se stále zlepšoval a nouze nebyla ani o pěkné výsledky. V druhé nejvyšší soutěži jsme skončili na deváté a o rok později dokonce na páté příčce. Velkým zážitkem pro mě byla střetnutí v Československém poháru s oběma prvoligovými košickými mužstvy. VSS jsme porazili vysoko 4:0 a ve čtvrtfinále pak Lokomotivu 3:1 na penalty. Teprve v semifinále nás 3:4 na pokutové kopy zastavila hvězdná Dukla, která předtím porazila naše „áčko“ 1:0.
Kdepak! Stal jsem se hráčem druholigového „béčka“, které mělo své domácí prostředí na škváře nuselské Děkanky. To neříkám jako výčitku, spíš naopak. Ve výborné partě jsem se stále zlepšoval a nouze nebyla ani o pěkné výsledky. V druhé nejvyšší soutěži jsme skončili na deváté a o rok později dokonce na páté příčce. Velkým zážitkem pro mě byla střetnutí v Československém poháru s oběma prvoligovými košickými mužstvy. VSS jsme porazili vysoko 4:0 a ve čtvrtfinále pak Lokomotivu 3:1 na penalty. Teprve v semifinále nás 3:4 na pokutové kopy zastavila hvězdná Dukla, která předtím porazila naše „áčko“ 1:0.
V tomto utkání jste už oblékl dres prvního mužstva. Co to pro vás znamenalo?
Byl jsem samozřejmě nadmíru spokojený. Navíc jsem se stal snad jediným československým fotbalistou, který hrál ve stejné soutěži za dva týmy.
Byl jsem samozřejmě nadmíru spokojený. Navíc jsem se stal snad jediným československým fotbalistou, který hrál ve stejné soutěži za dva týmy.
Máte ještě v paměti své premiérové starty v lize a na zahraniční scéně?
Prvních patnáct ligových minut jsem odehrál v roce 1967 v Hradci Králové, kde jsme vyhráli 2:1. O rok později jsem svým prvním ligovým gólem přispěl k vítězství 2:0 v Žilině. V zahraničí jsem měl svoji premiéru na Nočním turnaji v Paříži proti Racingu.
Prvních patnáct ligových minut jsem odehrál v roce 1967 v Hradci Králové, kde jsme vyhráli 2:1. O rok později jsem svým prvním ligovým gólem přispěl k vítězství 2:0 v Žilině. V zahraničí jsem měl svoji premiéru na Nočním turnaji v Paříži proti Racingu.
Můžete jmenovat nejlepší tým, proti kterému jste hrál?
Jednoznačně Real Madrid. Byl jsem šťastný, když se nám toto skvělé mužstvo podařilo na jaře 1968 ve čtvrtfinále Poháru mistrů v pražském Edenu porazit 2:1. Škoda, že po předchozí porážce 0:3 v Madridu nám nestačila výhra na postup. A přitom k němu nebylo daleko. Za stavu 2:0 totiž Mráz běžel sám na brankáře, ale jeho prudkou přízemní střelu zastavila tyč. Pak už se z dálky trefil přesně „do šibenice“ vynikající Gento a bylo po nadějích. Mimochodem po zápase mi tento fotbalový velikán věnoval svůj dres.
Jednoznačně Real Madrid. Byl jsem šťastný, když se nám toto skvělé mužstvo podařilo na jaře 1968 ve čtvrtfinále Poháru mistrů v pražském Edenu porazit 2:1. Škoda, že po předchozí porážce 0:3 v Madridu nám nestačila výhra na postup. A přitom k němu nebylo daleko. Za stavu 2:0 totiž Mráz běžel sám na brankáře, ale jeho prudkou přízemní střelu zastavila tyč. Pak už se z dálky trefil přesně „do šibenice“ vynikající Gento a bylo po nadějích. Mimochodem po zápase mi tento fotbalový velikán věnoval svůj dres.
Ve druhé polovině šedesátých let podnikla Sparta několik památných zámořských zájezdů. Které pro vás zůstaly nezapomenutelné?
Především v roce 1967 do Austrálie a na nádherný Nový Zéland. Sehráli jsme na něm 14 zápasů a všechny vyhráli. Byla to cesta plná dobrodružství, úspěchů, ale i dost velké únavy. O dva roky později to pak byl úžasný zájezd do Uruguaye s účastí na skvěle obsazeném turnaji Copa Montevideo, v němž jsme skončili na nádherném druhém místě. Zdolali jsme domácí Peňarol i National, na vítězství 5:2 nad Independiente jsem se podílel gólem a porazil nás jen argentinský Velez Sarsfield. O výkonu našeho mužstva psal tehdy jihoamerický tisk v superlativech. Domů jsme se vraceli s metr vysokým pohárem a vzpomínkami na celý život.
Především v roce 1967 do Austrálie a na nádherný Nový Zéland. Sehráli jsme na něm 14 zápasů a všechny vyhráli. Byla to cesta plná dobrodružství, úspěchů, ale i dost velké únavy. O dva roky později to pak byl úžasný zájezd do Uruguaye s účastí na skvěle obsazeném turnaji Copa Montevideo, v němž jsme skončili na nádherném druhém místě. Zdolali jsme domácí Peňarol i National, na vítězství 5:2 nad Independiente jsem se podílel gólem a porazil nás jen argentinský Velez Sarsfield. O výkonu našeho mužstva psal tehdy jihoamerický tisk v superlativech. Domů jsme se vraceli s metr vysokým pohárem a vzpomínkami na celý život.
Na konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let skončila Sparta v lize dvakrát třetí, pak čtvrtá, v roce 1972 šestá a o rok později dokonce až jedenáctá. Signalizovalo to trvalý pokles výkonnosti?
Je pravda, že v lize se nám přestalo dařit. Pohárové výsledky doma i v zahraničí, především v ročníku 1972/73, však hovořily o opaku. V dramatickém finále Československého poháru jsme po výsledcích 0:1, 4:3 a 4:2 na penalty zdolali bratislavský Slovan. V Poháru vítězů pak Sparta přešla postupně přes Standard Lutych, Ferencváros i Schalke 04. Teprve v semifinále podlehla AC Milán. Do té doby to byl její největší poválečný úspěch.
Je pravda, že v lize se nám přestalo dařit. Pohárové výsledky doma i v zahraničí, především v ročníku 1972/73, však hovořily o opaku. V dramatickém finále Československého poháru jsme po výsledcích 0:1, 4:3 a 4:2 na penalty zdolali bratislavský Slovan. V Poháru vítězů pak Sparta přešla postupně přes Standard Lutych, Ferencváros i Schalke 04. Teprve v semifinále podlehla AC Milán. Do té doby to byl její největší poválečný úspěch.
V roce 1974 si vás hráči zvolili za svého kapitána. S jakou vizí jste tuto funkci přijal?
Vzorem byli pro mě slavní sparťanští fotbalisté, například Káďa, Pilát, Nejedlý, Říha, Kvašňák a řada dalších. I jim se někdy nedařilo, ale vždy svou bojovností a nadšením strhli ostatní a často zachránili i zdánlivě ztracený zápas. Uměli nechat na hřišti srdce, dřít do úmoru. Proto bylo mým přáním, abych i já vedl do boje partu, která bude mít vlastnosti svých slavných předchůdců.
Vzorem byli pro mě slavní sparťanští fotbalisté, například Káďa, Pilát, Nejedlý, Říha, Kvašňák a řada dalších. I jim se někdy nedařilo, ale vždy svou bojovností a nadšením strhli ostatní a často zachránili i zdánlivě ztracený zápas. Uměli nechat na hřišti srdce, dřít do úmoru. Proto bylo mým přáním, abych i já vedl do boje partu, která bude mít vlastnosti svých slavných předchůdců.
Jenže právě ne vždy stoprocentní přístup některých hráčů byl v roce 1975 jednou z příčin pádu do druhé ligy. Byla to pro vás krutá fotbalová rána?
Byla to největší pohroma, která nás potkala. Přitom ani ve druhé lize jsme to neměli snadné, každý nás chtěl za každou cenu porazit. Za rok jsme se sice vrátili, ale ani další dvě sezony to nebyla žádná sláva.
Byla to největší pohroma, která nás potkala. Přitom ani ve druhé lize jsme to neměli snadné, každý nás chtěl za každou cenu porazit. Za rok jsme se sice vrátili, ale ani další dvě sezony to nebyla žádná sláva.
Naopak v roce 1978 vás čekal obrovský zážitek.
Je to tak. V derby se Slavií nastoupil vedle mne ke svému prvnímu utkání ve sparťanském dresu můj o 16 let mladší synovec Jozef. A nejen to, vstřelil jediný a vítězný gól. Takže o rok později jsem se mohl se Spartou spokojeně rozloučit. Jsem moc rád, že jsem tolik let mohl jako hráč a poté i jako funkcionář působit v nejslavnějším českém klubu.
Je to tak. V derby se Slavií nastoupil vedle mne ke svému prvnímu utkání ve sparťanském dresu můj o 16 let mladší synovec Jozef. A nejen to, vstřelil jediný a vítězný gól. Takže o rok později jsem se mohl se Spartou spokojeně rozloučit. Jsem moc rád, že jsem tolik let mohl jako hráč a poté i jako funkcionář působit v nejslavnějším českém klubu.
Jaké byly vaše další kroky?
Z Letné jsem na pět let odešel jako hrající trenér do Vojkovic, což je malá vesnice poblíž Mělníka. Z krajského přeboru jsme postoupili až do třetí ligy. Potom jsem ještě dvě sezony působil jako trenér v Mělníku a fotbalovou kariéru zakončil v roli hrajícího kouče v Klecanech.
Z Letné jsem na pět let odešel jako hrající trenér do Vojkovic, což je malá vesnice poblíž Mělníka. Z krajského přeboru jsme postoupili až do třetí ligy. Potom jsem ještě dvě sezony působil jako trenér v Mělníku a fotbalovou kariéru zakončil v roli hrajícího kouče v Klecanech.
A poté jste se vrátil do Sparty.
Ano, tři roky jsem pracoval jako sekretář oddílu kopané a šest let u našeho „béčka.“ I po zlomenině lícní kosti jsem si vždy velice rád zahrál za sparťanskou starou gardu. V roce 2003 jsem však po operaci kyčle s aktivním fotbalem definitivně skončil. Synovi Ondrovi, který se stal hráčským agentem, jsem pomáhal ve sledování mladých, nadějných fotbalistů. A pochopitelně dodnes pozorně sleduji výkony a výsledky Sparty v lize i na mezinárodní scéně.
Ano, tři roky jsem pracoval jako sekretář oddílu kopané a šest let u našeho „béčka.“ I po zlomenině lícní kosti jsem si vždy velice rád zahrál za sparťanskou starou gardu. V roce 2003 jsem však po operaci kyčle s aktivním fotbalem definitivně skončil. Synovi Ondrovi, který se stal hráčským agentem, jsem pomáhal ve sledování mladých, nadějných fotbalistů. A pochopitelně dodnes pozorně sleduji výkony a výsledky Sparty v lize i na mezinárodní scéně.
Jak jste spokojen s jejím dosavadním letošním vysvědčením?
Velkou radost mi udělala v uplynulém ligovém ročníku, kdy se jí podařilo obhájit mistrovský titul. Začátek nové sezony ideální nebyl, na čemž se určitě podepsala příprava bez řady reprezentantů. Díky bojovnosti a velké touze po vítězství se však podařilo zvládnout jak ligové zápasy, tak i ty na evropské scéně. Vynikající pak byl výkon a výsledek v Bukurešti, kde zvláště se obzvlášť vydařil první poločas a vedení 3:0. Moc bych Spartě přál, aby přešla i přes Malmö a po předlouhých 19 letech se na Letné zase hrála Liga mistrů.
Velkou radost mi udělala v uplynulém ligovém ročníku, kdy se jí podařilo obhájit mistrovský titul. Začátek nové sezony ideální nebyl, na čemž se určitě podepsala příprava bez řady reprezentantů. Díky bojovnosti a velké touze po vítězství se však podařilo zvládnout jak ligové zápasy, tak i ty na evropské scéně. Vynikající pak byl výkon a výsledek v Bukurešti, kde zvláště se obzvlášť vydařil první poločas a vedení 3:0. Moc bych Spartě přál, aby přešla i přes Malmö a po předlouhých 19 letech se na Letné zase hrála Liga mistrů.
.jpeg?width=-&height=336&quality=75)
