Cítím se dobře. Jsem ráda, že mi vedení věří a myslí si, že jako mladá hráčka můžu týmu něco dát.
Hrát za Spartu pro mě bylo jasným cílem. Znamená to opravdu hodně a jsem vděčná, že mohu klubu herně pomoct.

Skok to byl opravdu velký. Juniorská hra není tak rychlá a agresivní. Ženská liga tohle všechno má. Je to už velký fotbal.
Měla jsem velkou radost. Shodou okolností jsem těsně před tím branku zavinila. Byla jsem tedy ráda, že jsem mohla svojí chybu napravit a pomoct týmu k vítězství.
Nejvíce mi z kabiny pomáhá naše kapitánka Evča. Hraju stejný post jako ona, takže se spolu hodně bavíme o tom, co můžu dělat lépe. Všechno mi ohledně mého postu vždy vysvětlí. Nejen díky ní se cítím v týmu mnohem lépe. Hodně jsem se také učila od Anety Dědinové.

Nejvíce si rozumím s vrstevnicemi Sárou Kerešovou, Sárou Strakovou a Zuzanou Kožurikovou. Neomezuju se ale jenom na mladé hráčky. Pokud mám možnost, strávím více času v kabině i s těmi staršími.
Určitě kvalifikace Ligy mistryň na Letné proti Nordsjaellandu. Byla jsem ráda, že jsem mohla týmu pomoct v penaltovém rozstřelu. Byl to obrovský zážitek. Ten zápas pro mě znamená hodně.

Penalty moc netrénuju. Snažím se na ně vždy jít s klidnou hlavou a nic nevymýšlet. Sama Evča nám říkala, ať jsme klidní a jdeme s úsměvem. Rodiče mi taky vždycky dávali jednu radu, ale tu si nechám pro sebe.
Máš nějaký osobní cíl pro tuto sezonu?
Určitě. Chtěla bych se více dostávat do základní sestavy.
Kromě profesionálního fotbalu ještě studuješ. Jak to zvládáš skloubit? Co studuješ?
Studuji střední školu logistiky a podnikání. Prezenčně docházím vždy po tréninku, ale spíše než na hodiny chodím na přezkoušení a na psaní testů. Učitelé mi hodne vychází vstříc.

Času opravdu moc nemám. Když ale nějaký mám, tak chodím s kamarády ven. Často chodíme s bývalými spoluhráčkami z juniorky vypnout od školy i fotbalu.
