Káďa 130.

Santiago Bernabéu prý řekl, že to byl nejlepší hráč, proti kterému kdy hrál. Novináři italských deníků Corriere della Sera a La Gazzetta dello Sport považovali Káďu na vrcholu slávy za nejlepšího středního záložníka na světě. Nikdo ho přitom nenazýval jeho příjmením. Tak moc se vžila přezdívka Káďa, kterou si dal, aby se na gymnáziu nedozvěděli, že ve volných chvílích kope do míče.

Druhý syn papírníka Peška strávil první léta svého života v olomoucké „Ztracené uličce“, nedaleko katedrály sv. Václava. Do Prahy se s rodinou přestěhoval, když jeho otec přijal místo účetního ve Vilímkově nakladatelství v Praze. Káďa s bráchou Láďou začali mastit fotbal na ulicích Královských Vinohrad.

Z plácků se postupně stávala hřiště, z hadráků pořádné meruny, a Káďa se poprvé představil v dresu opravdového týmu – ČAFC Vinohrady. Na jednom z tradičních turnajů v červnu 1913 oslovila „plavovlasá primadona“ všechny pražské kluby. Tahanici však za přispění Ládi vyhrál tehdejší funkcionář Sparty Ferdinand Scheinost.

Naplno se začala psát hvězdná kariéra hráče, který stál v základech prvorepublikové Železné Sparty. Mezi lety 1913 až 1933 Káďa nastoupil celkem k 727 utkáním v rudém dresu, ve kterých vstřelil 28 branek. Jeho největší předností byl klid v hlavě a dokonalý přehled. Měl perfektní výskok, neustále bojoval v plném tempu, s obrovskou vitalitou a vůlí. Hře dával všechno. Srdce, dech, radost i nadšení.

Káďovo panování na českých trávnících bylo záhy po jeho přestupu odloženo kvůli první světové válce a povinnosti narukovat. I když… Fotbal nezastavuje, a tak se i Káďa občas mihl v rudém dresu, když to okolnosti dovolily.

Ve dvacátých letech se však naplno zrodila železná mašina, která dokázala drtit jednoho soupeře za druhým. Konkurenci sotva hledá také v Evropě, kde s Káďou v sestavě poráží v zápase o neoficiální titul mistra Evropy Norimberk. Na Spartu si nepřijde ani Barcelona, Basilej, Rapid Vídeň nebo Bayern Mnichov.

Káďa byl samozřejmě rovněž členem národního mužstva, ve kterém podobně jako ve Spartě nesl kapitánskou pásku. Na antverpské olympiádě v roce 1920 dovedl reprezentanty do finále proti domácímu mužstvu, ve kterém anglický rozhodčí chybně uznal dva belgické góly, a následně vyloučil Karla Steinera. Káďa svůj tým stáhl na protest ze hřiště, načež bylo Československo diskvalifikováno.

Úspěchu na mezinárodní fotbalové scéně se však znovu dočkal v rudém dresu. Po úspěšném zájezdu do USA se Sparta v roce 1927 zúčastnila prvního ročníku Středoevropského poháru, v rámci kterého došla až do finále proti Rapidu Vídeň. Naše mužstvo zvítězilo 6:2 a jednogólová porážka v odvetě už na zisku cenné trofeje nic nezměnila.

Proč to slovo „fotbalové“ na začátku předchozího odstavce? Kromě míče to totiž Káďa uměl i s hokejkou a pukem. Na stejné olympiádě, kde byl se svými fotbalovými spoluhráči diskvalifikován, získal s československou reprezentací bronzovou medaili v ledním hokeji! Hrdě také reprezentoval barvy naší hokejové sestry.

V roce 1933, po dvaceti letech ve fotbalové Spartě, odešel Káďa do nováčka ligy ze Židenic, aby rok na to ukončil svou bohatou kariéru. Přestože jeho rekordy byly postupně překonány, zůstane navždy zapsán zlatým písmem ve sparťanských dějinách. Protože…