Vzhledem k jeho mimořádnému talentu byl už jako šestnáctiletý dorostenec zařazen na pravou spojku prvního mužstva. Jeho největšími přednostmi byla rychlost, technika a nebojácnost. Chyběla mu však razantní střela, a tak byl brzy přeřazen na kraj zálohy, což se ukázalo jako šťastný krok. Na tomto místě uplatnil schopnost těsného krytí a neúnavného atakování soupeřova křídla. Plně zde využíval rychlého startu na míč a spoluhráči těžili i z jeho přesných přihrávek. Více než dvanáct let si pak nikdo neuměl představit zálohu Sparty jinak než s Kolenatým po Káďově pravém boku.
Dodatečně uznané mistrovské tituly mu přinesly radost v letech 1919, 1922, 1926 a 1927. Na první příčce v tehdy nejvyšší domácí soutěži však Sparta za jeho působení skončila celkem osmkrát. V roce 1927 se zasloužil o triumf ve Středoevropském poháru a rok předtím patřil mezi pevné články mužstva, které se vydalo na památný zájezd do Ameriky. Na tuto zcela výjimečnou a v dějinách Sparty historickou událost vždy velice rád vzpomínal.
„Naše zápasy se těšily obrovskému zájmu fanoušků. Nejvřelejšího přijetí se naší výpravě dostalo v Chicagu. Na nádraží nás vítaly tisíce lidí včetně starosty města. Vlály československé vlajky, zpívala se hymna a provolávala se sláva Spartě. První utkání proti výběru města se hrálo v dešti a přesto nás přišlo povzbudit kolem 50 tisíc fanoušků, mezi nimiž byli hlavně usedlíci z naší vlasti.“
„Na první utkání v New Yorku s vybranou jedenáctkou města přišlo 30 tisíc diváků a další zápas proti týmu Brooklyn Wanderers vidělo dokonce 75 tisíc. Byl to nádherný zájezd, který měl jak sportovní, tak i společenský ohlas. Zanedbatelný nebyl ani přínos pro klubovou pokladnu,“ vyprávěl vždy s velkým zaujetím. Zbývá jen dodat, že Sparta z dvanácti utkání sedmkrát zvítězila, tři zápasy skončily remízou a dvakrát prohrála. Mužstva soupeře většinou tvořili angličtí a skotští profesionálové protřelí mnoha fotbalovými bitvami.
Vynikající výkony ve sparťanském dresu otevřely Kolenatému dveře i do národního mužstva. V letech 1920-1931 nastoupil k 28 reprezentačním utkáním a nechyběl ani v týmech Československa na olympijských hrách 1920 a 1924.
