Jako kdyby chodili do práce. Ale vždyť je to sport! To je to nejkrásnější, když můžeš dělat svoje hobby. A ještě jsi za to dobře zaplacenej. Naši dědečkové chodili ve čtyři, v pět ráno do práce. Kdyby tohle kluci zažili, tak by si to líp uvědomovali. Nechápu mentalitu určitých lidí. Kdybych já měl zdravé koleno, chtěl bych hrát ještě dnes!
Na fotbal už moc nechodím. Samozřejmě, ligu sleduju. Ve Slovácku, kde teď pracuji, chodím na každej zápas. Ale strašně se mi u toho svírá srdce. Kolikrát si říkám, že dostanu infarkt. Hlava prostě strašně chce na hřiště. Tělu už to nejde…
Fotbal jsem začal hrát v Přerově nad Labem, když mi bylo šest nebo sedm let. „Máš udělaný úkoly? Nemáš? Nikam nejdeš,“ znělo tehdy pravidelně od rodičů. Ale když jsem měl, mohli jsme být s klukama venku až do devíti večer. A tak jsme trávili čas jenom na hřišti. Kousek od Přerova měl chalupu Tadeáš Kraus. Legenda, tehdy už na Spartě trénoval mládež. Chodil se na nás dívat a když mi bylo třináct, řekl mi, jestli bych se nechtěl posunout.
_20250914-18-35-39.webp?width=-&height=336&quality=75)
