Ještě za svého působení v Teplicích onemocněl Calta infekční žloutenkou. Rok a půl trvající léčbu následovalo varování lékařů, aby už kopačky pro jistotu neobouval. Vlasta se přesto na fotbalový trávník vrátil. Oplýval nezměrnou bojovností, obrovskou vůlí, důrazem i odvahou v osobních soubojích. Nebál se ani vystřelit. A tak ve Spartě vznikla vynikající středová řada ve složení Calta, Berger, Lavička.
Pozoruhodný výkonnostní skok, kdy doslova přes noc převlékl druholigový teplický dres za sparťanský (a v jednom případě i za reprezentační), komentoval vždy velice skromně. „Mnoho pro mě znamenalo zařazení do výborné sparťanské party, jejímž skvělým trenérem byl Václav Ježek,“ zdůrazňoval.
Mezi jeho výjimečné zápasy patří utkání v Madridu proti slavnému Realu, v němž Sparta remizovala 1:1 a zajistila si postup do dalšího kola tehdejšího Poháru UEFA. „Na báječnou atmosféru a následné ovace, které nám diváci po zápase připravili, nejde zapomenout.“
Nechyběla mu ani upřímnost a sebekritika. „V roce 1985 jsem měl v utkání s Juventusem velkou šanci ke skórování, ale místo tvrdé střely jsem nesprávně zvolil umístěnou placírku, což brankář vystihl. Naštěstí se o zasloužené vítězství 1:0 postaral Honza Berger,“ připomíná Vlasta.
Defenzivu i ofenzivu měl v rovnováze. Bylo ho plné hřiště, každé utkání dohrál s plným nasazením až do konce. „Patřil k největším bojovníkům v našem týmu, v každém utkání odvedl maximum. V osobních soubojích byl tvrdý a nebojácný. Určitou rezervu měl jen v technice,“ řekl o něm Vladimír Táborský, který v roce 1984 usedl po Ježkovi na trenérskou lavičku.
„Byl výborný fotbalista i kamarád, který si velice vážil toho, že může oblékat sparťanský dres a být pevným členem naší záložní řady,“ dodává Vítězslav Lavička, jeho bývalý spoluhráč a současný ředitel úseku mládeže.
Calta působil vždy klidným dojmem. Každý zápas plně prožíval, fotbal miloval. Ze Sparty odešel v roce 1987. Že by už nebyl platným členem mužstva? Kdepak. Při své skromnosti byl přesvědčen, že po třicítce se sluší uvolnit místo mladším. Vrátil se do Teplic a svoji fotbalovou kariéru zakončil v nižší třídě na Litoměřicku.
