Na cestě Letnou jsme zatím prošli novorenesanční vodárenskou věž, brutalistní sportovní halu, a nyní se podíváme na významného zástupce dalšího architektonického směru. Funkcionalistický blok čtrnácti nájemních domů se vedle letenského svatostánku vztyčil na konci 30. let 20. století, a kromě mnoha dělníků (od kterých podle jedné z mnoha verzí převzal své jméno) se o to zasloužili architekti Josef Havlíček, Otto Kohn a Karl Kohn.
(Květen 1938. Stavba Molochova finišuje na pozadí ligového zápasu s Pardubicemi)
Monumentální stavba už od svého vzniku lákala smetánku střídajících se režimů. Obchodníci (mnohdy židovského původu, stejně jako architekti Kohnové) se ani nestačili nastěhovat a už je vytlačovali nacističtí pohlaváři a příslušníci SS. Po únorovém převratu zas jejich místa zaujali komunističtí straníci a funkcionáři. Mezi nejznámější z nich můžeme řadit ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka a posledního předlistopadového premiéra Ladislava Adamce.
Na události z konce roku 1989 se budově určitě koukalo s větší radostí než na politické manifestace skládající poklony sovětským ideologům. Ostatně právě za Adamcem tehdy do Molochova přišli Michal Horáček a Michael Kocáb, aby zprostředkovali vyjednávání vlády s Chartou 77 a vznikajícím Občanským fórem.
O historickém kontextu bychom mohli rozepsat ještě několik předlouhých odstavců, stejně tak ovšem o jednotlivých obyvatelích domu. Kolik se jich tak za tu dobu ve více než 230 bytech vystřídalo? I k jejich příběhům se vrací instalace ilustrátora Jakuba Bachoríka v nově zrenovovaném Průchodu Molochov, který je od jara věnován umění.
„V Molochovu bydlíme už osm let. Druhým rokem tady navíc provozujeme ateliér. Každý den tak přirozeně chodíme kolem a upřímně, průchod byl trochu nevyužitý. Lidé si tu vlastně jen zkracovali cestu na dopravní hřiště,“ popisují zrod úvah o výstavním prostoru Josefína a Milan Nedvědovi.
„Chtěli jsme to tu zkrátka oživit. A tím, že se oba pohybujeme v uměleckém světě, pořádáme výstavy, produkujeme knížky apod., tak jsme přišli s myšlenkou venkovní galerie. Plánem je mít dvakrát ročně novou výstavu. Ta první, současná, je víc edukační — mapuje historii celého domu. U dalších bychom chtěli hledat konkrétnější témata. Vždy ale budou tematicky spojena bezprostředně s domem jako takovým nebo s jeho přímým okolím,“ popisují manželé plány galerie do budoucna.
„Já jsem sparťan od dětství po tátovi. To se dědí, což vám asi nemusím vysvětlovat. Od malička mě vodil do holešovické sportovní haly na hokej. V pubertě jsem pak začal s kamarády pravidelněji chodit na Letnou,“ hrdě přiznává Milan, který se mimochodem graficky podílel na knize Zdeňka Lhotáka Tenkrát na Spartě.
„Stadion Sparty v těsném sousedství je radost, jednoduše to sem patří. Já mám upřímně moc ráda, když se v den zápasu začne ulicí linout vůně klobás,“ dodává pobaveně Josefína. A ruku na srdce, sparťani – mít to na stadion pouhých pár minut? Stavit se přitom v jedné z putyk v okolí Molochova a letenského stadionu? Popovídat se sousedy a vyrazit slavit branky Bergera, Siegla, Wilfrieda nebo Lafaty? Třeba se i nám jednou poštěstí otisknout svou stopu na fasádě budovy, která už přežila snad všechno.
Na čí branky se může Molochov těšit v nadcházející sezoně?
