Zámořské zájezdy Sparty #1: Snová Afrika

Sparta odjela vlakem přes Vídeň do Říma, potom letadlem do Káhiry a cílovou stanicí byl Chartúm, hlavní město Súdánu. „Všechno bylo pro nás nové, hlavně Afričané chodící v dlouhých bílých hábitech a potom hrozné vedro, které nás trápilo především na trénincích. Súdánští hostitelé se nám divili a říkali, že je pouhých 35° C. Teploučko je prý teprve tehdy, až se uvaří vejce v písku,“ vzpomíná Václav Mašek ve své autobiografii Věrné sparťanské srdce.

První utkání vybojovala Sparta proti týmu Al-Mourada a zvítězila 5:1. Po dvou gólech vstřelili Kvašňák a Mráz a jeden přidal Vojta. „Když domácí útočník vstřelil vyrovnávací gól, tak padl na kolena a děkoval Mohamedovi. Několik diváků omdlelo a předseda klubu rozšlapal radostí proutěné křeslo a pak neměl na čem sedět,“ vyprávěl tehdy se smíchem trenér Václav Ježek.

Pobyt v Chartúmu přinesl celé výpravě spoustu zážitků. „Byl zákaz koupat se v Nilu, což ovšem neplatilo pro domorodce. Voda byla údajně plná různých parazitů, ale jim to nevadilo, prý byli naprosto imunní. Vzácnou podívanou byla prohlídka banánových plantáží, ulička zlata, řada tržnic, výlet do pouště, ale méně příjemné už bylo vedro v noci a k tomu ještě častý řev lvů i dalších zvířat z blízké zoologické zahrady,“ zůstalo v Maškově paměti.

Druhý zápas sehrála Sparta proti nejlepšímu chartúmskému mužstvu Hillal s výsledkem 3:0. Dvě branky vstřelil Kvašňák a jednu Mráz. Toto střetnutí přineslo jednu neobvyklou záležitost: „Při nástupu nám podávalo ruce kolem dvaceti hráčů, což bylo pro nás první překvapení. V průběhu zápasu jsme pak zjistili, že proti nám hrají dvě mužstva. Například hráč s číslem 5 vyběhl z hřiště pro míč, který skončil v autu a jiný hráč se stejným číslem nastoupil místo něj.“

„Prostě střídali jako v hokeji a sudí se jen usmíval. Po zápase nám diváci připravili velké ovace, ale hráči Hillalu už se tak příjemně netvářili. Druhý den za námi přišel do hotelu šéftrenér Hillalu, jmenoval se Starosta a v Súdánu byl velice oblíbený. Vyprávěl nám o jejich fotbalu, o lidech a své práci. Bylo to zajímavé povídání o jeho nelehké činnosti rozvíjet tamní fotbal,“ nezapomněl Mašek připomenout setkání s českým odborníkem daleko od domova.

Také ve třetím střetnutí Sparta zvítězila. Výběr Chartúmu porazila dvěma góly Kvašňáka a jedním Maška 3:1 a pak už se vydala do Egypta, kde sparťané zažili při prohlídce Káhiry a jejího okolí také spoustu pozoruhodností. Například v obrovské mešitě pozorovali věřící muslimy a zároveň zjistili, že je právě ramadán. To znamená, že od východu až do západu slunce se nesmí pít ani jíst.

„Hned nás napadlo, jestli to platí i na fotbalisty, kteří proti nám mají nastoupit. Ale dostali jsme informaci, že kněz může udělat výjimku. Alkohol jsme pak neviděli nikde ani po západu slunce. Ministerský předseda se mi dokonce omlouval, že je nervózní, protože přes den nesmí kouřit,“ říkal Ježek.

Proti výběru jižního Egypta nastoupila Sparta ve městě Beni Suef, kde se při slavnostním ceremoniálu otevíral nový stadion a Dočkalovým gólem zvítězila 1:0. K druhému zápasu na egyptské půdě jela naše výprava vlakem 300 kilometrů od Káhiry.

„Cesta vedla pouští a sužovalo nás nejen vedro, ale také jemný prach, který se k nám dostal i přes zavřená okna. Měli jsme ho v očích, ústech i v nose, prostě všude. V Assyutu jsme z vlaku vystupovali zaprášeni jako mlynáři. Celkově hrozné podmínky pak pokračovaly spaním v noclehárně. Nad známým celkem Zamalek Káhira jsme vyhráli 3:0 a mně se podařil hattrick. Vlakem zpět do Káhiry jsme už jeli první třídou s klimatizací a bez všudypřítomného prachu,“ zmiňoval se s úlevou Mašek.

V Káhiře už byli sparťané ubytováni v pěkném hotelu, v němž se konečně dobře vyspali. A další den se jim splnil velký africký sen - výlet k pyramidám a za velbloudy.

Poslední zápas vybojovala Sparta v Asuánu, který byl už tehdy známý svojí tři kilometry dlouhou přehradou, na jejíž výstavbě se podíleli i českoslovenští specialisté. Soupeřem byl tým Zamalku, který se musel také smířit s porážkou. O fotbalovou raritu se postaral brankář Kramerius, který po gólech Kvašňáka, Nováka a Maška pečetil gólem přímo z výkopu vítězství Sparty 4:0. „Brankář Zamalku situaci asi špatně odhadl a možná i podcenil. Nejprve vyběhl, pak začal couvat, ale míč ho přeletěl a skončil za jeho zády v síti. Rozhodčí dlouho váhal, ale pak uznal gól,“ smál se legendární sparťanský brankář.

Václav Mašek naopak na tento zápas nemá zrovna nejlepší vzpomínky. „Se zraněným kolenem jsem skončil na nosítkách. Ale to už náš zájezd končil. Druhý den nás ještě velvyslanec pochválil za vzornou reprezentaci, dostali jsme řízek se salátem, plzeňské pivo a těšili se po pěti týdnech na návrat domů,“ dodává někdejší sparťanský kanonýr.

Spokojenost s přípravou, výkony i výsledky svých svěřenců netajil Václav Ježek. „Byl to užitečný zájezd. Měl jsem možnost poznat hráče i mimo hřiště, jejich pravou povahu a mezilidské vztahy uvnitř mužstva. V další práci mně to určitě pomohlo,“ prozradil úspěšný trenér.