Projezdíme celý svět: Jerevan

Tři hodiny ve vzduchu utekly jako voda a najednou se pod námi vybarvuje pobřeží západního Turecka. Protáhneme se nad městem Trabzon, novým domovem Mohameda Salaha, a Rize, kde na dálku zdravíme našeho Qazimka. K cíli už je to jen něco kolem hodinky a za námi rychle zapadá slunce.

Viditelnost sice i ve tmě panuje výtečná, ostatně meteorologové nám znovu hlásí slunečné počasí po dobu celého výjezdu. V paměti však máme loňské přibližování, kdy se letadlo postupnými krůčky propadalo, jako byste ztráceli půdu pod nohama. S čistým svědomím můžeme říct, že šlo o jedno z nejhorších přistání za uplynulé roky. Tentokrát naštěstí vše proběhlo hladce.

Pokud se do Arménie vydáte z Prahy v odpoledním čase jako sparťanská výprava, pravděpodobně vás už ten den kvůli dvouhodinovému posunu nic zásadního nečeká. Po pasové kontrole zamíříte na hotel, cestou míjíte dlouhou zácpu aut v protisměru, než se dostanete přes Most Vítězství do centra města. A hned další den se pěšky vydáme zpátky.

V Jerevanu najdeme hned několik fotbalových svatostánků. Jeden opravdu malý jsme navštívili loni v srpnu, protože trávník na Stadionu republiky Vazgena Sargsyana nebyl ve zcela optimální kondici po koncertu Jennifer Lopez. O zdejší atmosféru nás počítač naprogramovaný pro los ligové fáze Evropské ligy rozhodně nechtěl ochudit, a tak ji ve středu zažijeme na vlastní kůži.

Je tu však ještě jeden stadion, který stojí za zmínku. Stačí se vrátit z centra po již zmíněném mostu, zahnout doprava, obejít domov arménské brandy Ararat a před vámi už se tyčí mohutné reflektory. Hrazdan je tak impozantní, že uhrane i zvenčí. A když budete mít štěstí, třeba se najde nějaký hodný arménský průvodce v podobě hlídače.

Zdejší tribuny pamatují mnohé bitvy arménského národního týmu, ale také nejslavnější období tuzemského klubového fotbalu. V roce 1973 Ararat Jerevan ovládl sovětskou nejvyšší soutěž o tři body před Dynamem Kyjev, čímž se kvalifikoval také do Poháru mistrů evropských zemí. V březnu 1975 hnalo sedmdesát tisíc diváků svůj tým za stažením dvoubrankového náskoku Bayernu Mnichov ve čtvrtfinálové odvetě. Gólu se dočkali, postupu nikoliv.

Na počest úspěchů stojí kousek od stadionu památník celé sestavy tehdejšího týmu, který ovšem zatím marně čeká na své nástupce. Po návratu sovětské ligy rozhodně nevoláme, ale co se týče evropských pohárových soutěží, k postupu mezi nejlepší osmičku měl nejblíže Noah, který v uplynulém ročníku Konferenční ligy podlehl v prvním kole play-off Alkmaaru.

Pokud byste chtěli navštívit utkání na největším stadionu Arménie, budete si zároveň muset ještě nějaký ten pátek počkat. Navzdory rekonstrukci z roku 2008 už mají použité materiály to nejlepší za sebou. Letos v červenci vyšly zprávy o plánované rekonstrukci atletické dráhy, Hrazdan by měl totiž v nadcházejícím roce hostit Frankofonní hry.

Ono se to sice nezdá, ale Jerevan leží zhruba kolem jednoho tisíce metrů nad mořem. Když se z Hrazdanu vyšplháte na přilehlý kopec, ocitnete se ještě o 50 metrů výše – jako byste v Herlíkovících vyjeli lanovkou nahoru. Místo lyžovačky vás však na jerevanském vrcholku čeká ještě o něco mrazivější zážitek.

Kolem vysokých kamenných kvádrů se protáhnete do stísněného uzavřeného prostoru, který svou atmosférou v něčem připomíná berlínský památník obětem holocaustu. Cítíte v něm podobný svírající pocit, ovšem tady znásobený o výšku, která zabraňuje slunečním paprskům prostoupit až k vám.

Památník obětem arménské genocidy Tsitsernakaberd byl postaven téměř před 60 lety a je neustálou připomínkou tragédie, kterou si zdejší národ prošel v období první světové války, kdy byl ještě součástí Osmanské říše. O život tehdy přišlo přibližně 1,5 milionu Arménů, jejichž osud mapuje i nedaleké muzeum. Vstup je zdarma.

Ve zhruba podobnou dobu byl v Jerevanu vztyčen ještě jeden monument, který se nachází ve tři kilometry vzdáleném Parku Vítězství. Stojí na stejném soklu, odkud na město mezi lety 1950 až 1962 dohlížel Stalin. S jeho odstraněním tak mají podobnou zkušenost jako my na Letné.

Zatímco v Praze se však na soklu houpe metronom, pod kterým se konají kulturní akce, v Jerevanu sovětského tyrana nahradila personifikace arménského národa v podobě Matky Arménie. Socha spolu s muzeem věnovaným druhé světové válce i bojům o Náhorní Karabach dosahují výšky 51 metrů. Jde o další významné místo pro arménskou národní paměť.

Trochu netradičně jsme se ještě nepodívali do centra města, tak se do něj pojďme rychle vrátit. Od Matky Arménie to bohužel nepůjde metrem, které v Jerevanu také stojí za to vyzkoušet. Jen pozor na zákaz focení. Nám v tuto chvíli bude stačit dojít k dalšímu vysokému obelisku nad komplexem Kaskáda, odkud se vám naskytne ideální výhled na za mraky se schovávající vrcholek Araratu.

No a teď už hurá dolů. Využít můžete buď eskalátory uvnitř Kaskády, nebo více než 550 schodů, které vás dovedou k Arménskému divadlu opery a baletu. Odsud už můžete bloudit ulicemi podle svého gusta. Pravděpodobně při tom neminete Náměstí republiky s galerií, historickým muzeem a zpívající fontánou.

Na vaši návštěvu čeká také Modrá mešita postavená v 18. století. Jedná se o jedinou funkční mešitu v hlavním městě země, která jako první na světě oficiálně přijala křesťanství za státní náboženství. Perské a osmanské vlivy reprezentuje také bazar s názvem Vernissage plný obchodníků připravených s vámi smlouvat o ceny koberců, suvenýrů i jídla. A že má zdejší kuchyně opravdu co nabídnout.

Když jsme na pražském letišti mířili k vyvolené bráně, v hlavách jsme si přemítali, na co se kromě fotbalu do Arménie těšíme. V nabitém programu toho stejně moc stihnout nejde. Jakmile jsme si ale vzpomněli na pár navštívených podniků, začaly se nám sbíhat sliny. Takže, co by to bylo za cestopis, kdybychom se s vámi nepodělili o pár konkrétních tipů.

Pouhý blok od Náměstí Republiky stačí sejít několik schodů do útrob podniku Tavern Yerevan, kde na vás čeká bohatý výběr z kavkazské kuchyně. Kaše Harrisa sice nemusí svou béžovou barvou na první pohled lákat, je však považována za jedno z národních jídel Arménie. Vzniká táhlým vařením pšenice a masa, dokud suroviny nesplynou v jeden pokrm. Moc nám chutnala také dorma, zelné listy plněné rýží a mletým masem, nebo knedlíčky Chinkali, typické spíše pro gruzínskou kuchyni.

Přesuňme se kousek na sever do Puškinovy ulice, kde najdeme nenápadné rychlé občerstvení Bar B.Q. Přestože jde o fast food, dá se tu kvalitně najíst a zároveň vyzkoušet několik místních piv. K těm pasuje například arménská pizza Lahmacun nebo další import z Gruzie – zapečený sýr s vajíčkem v teplém chlebu s názvem Chačapuri. Otevřeno tu mají až do třetí hodiny ranní.

V Jerevanu nepřijdete ani o šálek dobré kávy. Nemusíme se vzdalovat od Bar B.Q., hned vedle se totiž nachází AfroLab Roastery. O kousek dál pak můžete pokračovat zastrčenou uličku mezi paneláky a vyjdete u Lumen Coffee, které rovněž nabízí příjemnou a klidnou atmosféru a několik skvělých zákusků navíc.

Tak se nám pak v těch restauracích nezapomeňte, jde to velmi snadno. Už po středeční osmé hodině večerní všichni na svých místech na Stadionu republiky.