Z Hearts přes Premier League až na Letnou

Všechno začalo telefonátem při cestě na narozeninovou oslavu. „Vybavuju si, že mi volal táta z práce, že mě Hearts pozvali na trénink,“ vzpomíná Irving na den, kdy se jeho dětský sen posunul o krok blíž. „Jako kluk jsem byl jejich obrovský fanoušek, takže to byl parádní dárek.“

Rodák z edinburského Portobella měl v hlavě jediný cíl, chtěl projít skrz akademii až do prvního týmu. „Táta mě odmalička bral na zápasy Hearts. Znal jsem každého hráče a všechny jsem zbožňoval.“ V šestnácti podepsal profesionální smlouvu, v sedmnácti debutoval za áčko. „To byly splněné sny. Fakt jsem na nic jiného než na Hearts ani nemyslel.“

Andy se postupně zapracovával do sestavy skotského klubu, kvůli přerušení soutěží v době koronaviru však musel skousnout sestup do druhé ligy. Cílem byl okamžitý návrat mezi elitu. V druhé nejvyšší skotské soutěži odehrál většinu utkání a mimo jiné se dostal do nejlepší jedenáctky sezony celé ligy. Jenže ani postup a dobré výkony neznamenaly jistotu místa v kádru do dalšího ročníku.

„Věřil jsem, že mé setrvání tehdy představovalo správnou cestu pro mě i pro Hearts. Ale trenér mi ten pocit nedával,“ vzpomíná na rozhodování po konci sezony, kdy mu v Hearts vypršela smlouva. Z klubu se mu podle jeho slov ozvala jen majitelka Ann Budge. „Moc chtěla, abych zůstal. Ale já to potřeboval cítit primárně od trenéra.“

Po třinácti letech v klubu tak ve svých jednadvaceti odešel. „Jako hráč i jako člověk jsem se s klubem hodně ztotožnil.“ S odstupem zároveň připouští, že dnes by tehdejší situaci vnímal jinak: „To se mi snadno říká teď v šestadvaceti. Zpětně se mi to hodnotí líp, když je člověk vyzrálejší.“

Následoval odvážný krok do Türkgücü München, klubu hrajícího třetí nejvyšší soutěž v Německu. Sportovně fungoval: „Poznával jsem jiný styl fotbalu, jiný pohled na hru, což mě posouvalo jako hráče.“ Mimo hřiště se ale klub rozpadal. Přišly zprávy o finančních problémech, klub vyhlásil insolvenci a Türkgücü ani nedokončilo sezonu.

„Bylo to složité, protože jsem neuměl perfektně německy, takže jsem nechápal všechno, co se dělo. Kluci mi alespoň něco překládali a dávali infomrace,“ popisuje levonohý záložník konec, který přišel už v březnu. „Máte pocit, že se vám celý svět sesypal. Jak se tohle vůbec mohlo stát? Pořád je to ale zkušenost, na kterou vzpomínám v dobrém. Naučil jsem se základy němčiny a potkal spoustu skvělých lidí.“

Po krachu Türkgücü zůstal bez angažmá a absolvoval několik zkoušek. Jedna z nich ho zavedla do Austrie Klagenfurt, která na něj zapůsobila děním na hřišti, ale i mimo něj. „Byl jsem na kávě ve městě s klukama z týmu. Byli naprosto v pohodě, strašně přátelští. Hned jsem si s nimi sedl.“

V Rakousku zažil další skvělé období své kariéry. „Byli jsme spíš bráni za outsidery, ale dlouhodobě jsme hráli nad svoje možnosti. Dvakrát jsme se dostali do top šestky a tlačili se do Evropy.“ V záložní řadě Andy nejčastěji působil jako tradiční osmička, ale vyzkoušel si i novou roli. „Hrál jsem box to box a hrozně mě bavilo lítat nahoru dolů. Párkrát mě pak trenér do zápasu postavil jako podhrotového útočníka, to byla zase nová zkušenost."

Jeho výkony neunikly slavnému West Hamu, který ho získal v září 2023 získal. Do Londýna se ale Andy nestěhoval ihned. Ještě jednu sezonu zůstal na hostování v Klagenfurtu a do kádru Hammers se připojil až v létě 2024. Přesun z Klagenfurtu do Londýna jde nejlépe vystihnout jeho slovy „obrovský rozdíl“. Jako trochu tajemná posila se rychle zařadil mezi oblíbence fanoušků londýnského klubu. I přesto, že nepatřil mezi stabilní členy sestavy, si pro něj připravili hned dva chorály.

Za vrchol považuje start v základní sestavě Hammers na Stamford Bridge. „To byl moment, kdy jsem se štípal do ruky. Hrát Premier League, nastoupit v základu proti absolutní špičce... Ve středu pole jsem hrál proti Enzu Fernándezovi, Moisési Caicedovi a Coleu Palmerovi. Neskutečná kvalita." West Ham v tom památném zápase dlouho vedl, nakonec ale prohrál 2:1. „Skvělý zápas, i přes porážku jsem si ho hrozně užil.“

Stejně cenná byla kabina plná hvězd. „Aaron Cresswell, Danny Ings, James Ward-Prowse nebo Jarrod Bowen. Ti všichni hráli Premier League strašně dlouho, byli velmi úspěšní, a přitom zůstali nohama na zemi, fakt dobří kluci.“

Další, a prozatím poslední, zastávkou jeho kariéry se v lednu 2026 stala Sparta, když se Andy připojil k týmu na zimním soustředění ve španělské Marbelle. První měsíce na Letné hodnotí jednoznačně pozitivně. „Všichni mě od prvního dne skvěle přijali. Hráči, realizační tým, ale i všichni, kteří pomáhali s přestupem a s cestováním. To jsou první lidi, které v klubu potkáte.“ Pozitivní byly i rozhovory před příchodem, hlavně s Tomášem Rosickým a trenérem Brianem Priskem.

„Hodně mě oslovily ambice a tradice klubu. Posledních šest měsíců bylo skvělých a chci na to navázat i v této sezoně.“ Vlastní kapitolou jsou sparťanské dresy, o kterých se zmiňoval již v rozhovoru krátce po svém příchodu. Rudá Irvingovi připomíná Hearts: „Je to skvělý dres, teď navíc máme nové, které jsou fantastické." A venkovní sada? „Škoda, že jste nezachytili na kameru mojí první reakci, když jsem ji viděl. Je nádherná, moc se mi líbí.“

Při jeho příchodu na Letnou byla velkým tématem reprezentace a účast na světovém šampionátu. Premiéru v národním týmu si odbyl v červnu roku 2025 v přípravném utkání proti Lichtenštejnsku, když naskočil na závěrečnou půlhodinu. Součástí skotského výběru byl také během březnové reprezentační přestávky. Na konci minulého ročníku se však Andy dozvěděl negativní zprávy.

„Trenér mi volal, když jsme zrovna měli třídenní volno. Hrál jsem ve Skotsku golf s kamarády, když jsem se dozvěděl, že nebudu v nominaci. Vedli jsme však dobrý rozhovor, otevřený a upřímný. Bylo to samozřejmě zklamání, ale věřím, že mě ještě čeká spousta zápasů v dresu skotského národního týmu. Když vše dobře půjde, můžu být k dispozici pro další dva tři, možná i čtyři šampionáty.“

Motivace je jasná: „Každý fotbalista chce hrát za národní tým a ze všeho nejvíc být součástí velkého turnaje. Byl by to fantastický úspěch i zážitek.“ V hlavě má především EURO 2028, které bude spolupořádat i Skotsko a jehož zápasy se odehrají také v glasgowském Hampden Parku. „To by bylo určitě moc pěkné,“ dodává.

Jak by se vyvíjela kariéra vytáhlého záložníka, kdyby si v jednadvaceti nevybral tu složitější cestu, se už nedozvíme. Jisté ale je, že sám by nic neměnil. „Ne. Rozhodně bych si vybral znovu tu, po které jsem se tehdy vydal.“

„Všechny ty životní zkušenosti a překážky, které jsem musel překonat, ze mě udělaly lepšího člověka a rozhodně i fotbalistu. Několikrát jsem byl v situacích, kdy mě hodili do vody a musel jsem plavat. Získal jsem zážitky a vztahy s lidmi, které jsou k nezaplacení.“