Na podzim 1918 se mnozí sparťané vrátili z války a s nimi i starý bojový duch. Vítězství 4:1 nad Slavií ve finále Středočeského poháru bylo předzvěstí zrodu fenomenálního týmu, který v prvních poválečných letech neměl nejen doma, ale ani v Evropě konkurenci. Díky způsobu, jakým dokázal drtit jednoho soupeře za druhým, si vysloužil přídomek „železná mašina.“ Jeho základ tvořila stabilní sestava: Peyr – Hojer, Pospíšil – Kolenatý, Káďa, Perner – Sedláček, Janda, Pilát, Šroubek, Mazal. Ve druhé polovině této skvělé éry se prosadili další výborní fotbalisté, například Červený, Hajný, Hochman, Steiner, K. Koželuh, Dvořáček a Šimonek.
Železná Sparta
Doma čtyři roky bez porážky
Zní to dnes jako pohádka, ale jde o skutečnost. Sparta v letech 1920–1923 v nejvyšší domácí soutěži neztratila jediný bod, vyhrála všech 50 mistrovských zápasů, nastřílela soupeřům 230 gólů a inkasovala jich pouze 40. Podobnou bilancí se nemůže pochlubit žádné jiné mužstvo v historii československé kopané a těžko bychom hledali obdobu i v zahraničí. V roce 1920 Sparta vyhrála Středočeský pohár, když ve finále porazila Viktorii Žižkov 5:1.
Také v mezinárodním styku na klubové úrovni si sparťané počínali výborně. Platí to především o druhém zájezdu do Španělska na přelomu let 1920–1921. Na cestě za Pyreneje se Sparta zastavila v Itálii, kde porazila Genou 8:0 a milánskou Andreu Doriu 4:0. Na Nový rok už za Pyrenejemi zdolala AC Bilbao 3:1. Také v odvetě Sparta porazila Bilbao 4:1 a pak po velkém boji i vybranou jedenáctku Baskicka 3:2. Pouze Sebastianu podlehla 2:4.
SPARTA iDCelý článek je dostupný pouze přihlášeným uživatelům.