Tým se k začátku letní přípravy sešel v obvyklém termínu po sezoně zasaženém pandemií, s jakými cíli jste do sezony vstupovali?
Ve Spartě jsou vždy ty nejvyšší cíle s vidinou titulu na konci ligového ročníku. Ačkoliv jsme neměli po herní stránce ideální přípravu, tak míříme na nejvyšší pozici a chceme se o ni porvat. V kategorii U17 je sice aktuálně velká konkurence, a to hlavně ze strany Slavie, Viktorie Plzeň, Ostravy nebo olomoucké Sigmy, ale i tak jsme šli do podzimu s tím, že chceme přezimovat na špici tabulky.
Jako trenér mladších dorostenců sledujete nejen své svěřence, ale i hráče z dalších ročníků. Projevila se na hráčích nucená pauza z důvodu virové pandemie?
Určitě projevila. Týmový trénink nahradilo běhání po lesích a trénovali po dvojicích v rámci možností. Nechyběl nejen týmový trénink, ale hlavně zápasy. Naši kondiční trenéři sice připravili pro hráče skvělé plány, aby se udrželi v kondici i během karantény, ale jak říkám, týmový trénink a ostré zápasy nenahradíte.
Bylo tedy vaším velkým úkolem v létě připravit hráče nejen kondičně, ale hlavně herně a vrátit je zpět do zápasů a kolektivu?
Nejen v létě, ale už na konci minulé sezony bylo možné odehrát několik přátelských utkání a my toho využili. Následně jsme další tréninky sestavovali tak, aby byly zaměřeny na herní stránku, protože jedna věc je kondice z běhání po lesích a druhá zápasová kondice, kterou bylo potřeba dohnat. Zároveň jsme se chtěli s týmem seznámit a vytvořit silný kolektiv.
Podzimní sezona v Celostátní lize U17 je odehrána. Jak hodnotíte ligový podzim?
Z pohledu čísel a zisku bodů mohu podzim hodnotit podzim jako slušný. Z patnácti zápasů jsme jich 12 vyhráli, jednou remizovali a dvakrát prohráli. První ztrátu jsme si zapříčinili v Pardubicích sami, kdy jsme soupeři bod vyloženě darovali. Další body jsme nechali v Hradci Králové, kde jsme byli oslabeni o reprezentanty. Na východě Čech to byl vyloženě smolný zápas, kdy jsme soupeře výrazně přehrávali, ale nedokázali to gólově vyjádřit a domácí pak udeřili z jednoho nepovedeného centru. Druhou podzimní porážku jsme si připsali v derby, kdy soupeř vyhrál zaslouženě.
Lze vybrat jedno utkání, na které nejvíc vzpomínáte?
Je jich více, ale určitě domácí vítězství nad Plzní. Z mého pohledu jsme hráli velmi dobře, přesto jsme prohrávali 0:1 a 1:2, ale góly z 85. a 90. minuty jsme překlopili stav zápasu na naši stranu. V tu chvíli jsem viděl tu velkou sílu, která v týmu dřímá nejen na hřišti, ale i v hlavě. Zážitkem byl i vítězný gól Dana Ruse v Ostravě na 2:1 v 90. minutě. Kvůli takovým zápasům přeci fotbal děláme a ten pocit vítězství je nenahraditelný.
Zmínil jste reprezentanty, jak moc přínosné jsou pro hráče reprezentační srazy?
Velice. Jde o zápasy, které normálně v rámci české ligy neodehrají a mohou se porovnávat se zahraniční konkurencí a zjistit, jak jinde na tom jsou hráči ve stejné věkové kategorii, a i na jejich postech. Občas přichází zjištění, že naši hráči si na repre uvědomí, že i když u nás patří ke špičce, tak v mezinárodním měřítku nejsou tak výjimeční a je třeba se i nadále zlepšovat a pracovat na sobě.
Lze tedy říci, že hráči jsou pozitivně motivování, ale také může dojít k rychlému vystřízlivění a uvědomění své opravdové situace…
Přesně tak. Reprezentace má více hledisek – porovnávání s těmi nejlepšími nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Také si mohou hráči dokázat, že se mohou měřit se zahraničními výběry.
Stalo se ti někdy v týmu, že se hráč vrátil z reprezentace a sedl si tzv. na zadek a uvědomoval si, že musí začít mnohem lépe pracovat, aby byl do budoucna úspěšný?
Žádný takový případ mě nenapadá. Navíc výběry U16 a U17, kterých jsou naši hráči součástí odehrály velmi dobré zápasy – šestnáctka porazila silné Německo, sedmnáctka si poradila s Holandskem a Norskem, takže ze srazů se hráči vraceli pozitivně naladěni.
Jistě sleduješ reprezentační utkání, když je ta možnost. Jako trenér z tribuny vidíš mnohé, probíráš pak s hráči některé situace?
Do reprezentace klukům nijak nezasahuji, pokud se kluci zeptají tak jim povím, jak se mi zápas líbil a jak bych je hodnotil, ale konkrétní hodnocení přenechávám již na samotných trenérech, abychom si případně neprotiřečili, a navíc reprezentační trenér byl tím, kdo dával hráči do zápasu v nároďáku pokyny. V klubovém měřítku každé utkání důkladně analyzujeme a následně probíhá společný videorozbor, kde se zaměřujeme, jak na týmovou činnost, tak i individuální situace. Ukazujeme si hlavně co a jak zlepšit, ale i to, co se nám v zápase podařilo.
Co je pro vás jako pro trenéra důležité, nějaký poměr výsledek a předváděná hra a také co říkáte na pohled, že akademie by měla v první řadě vychovávat hráče pro A-tým?
S tím souhlasím, že by hráči z akademie měli v první řadě cílit k A-týmu. Jak jsem již řekl, tak měřítek k hodnocení je spoustu. Jsme již kategorie U17 a ať si říká kdo chce co chce, tak chceme vyhrávat. Chceme se měřit výsledkově i herně, ale na stejné úrovni priorit je i připravit hráče na dospělý fotbal, a to nejlépe v rudém dresu. Mimo výsledky mě osobně těší i pokrok některých hráčů za poslední půlrok, kdy hráči ve velkém dokázali minimalizovat či dokonce eliminovat své nedostatky. Je to jeden z dalších cílů mládežnického trenéra, aby nejen vyhrával, ale i hráče správně vedl a zlepšoval jako sportovce a i lidi.
Oproti dřívějším letům jste se z pozice asistenta posunul na místo hlavního trenéra, jak se v nové roli cítíte? Se svým asistentem Michaelem Kotrčem tvoříte velmi mladý trenérský pár.
Tato práce mě velmi baví, cítím se v ní stále lépe, ale pořád se musím učit a vzdělávat. Čerpám i ze svých zkušeností z téměř pětileté praxe jako asistent trenéra dorostu. Měl jsem to štěstí, že jsem dělal asistenta Erichu Brabcovi, Petru Janouškovi, Pavlu Čunátovi i Petru Havlíčkovi. Od všech jsem si něco vzal a zpětně to hodnotím přínosněji, než kdybych byl s jedním trenérem celou tu dobu. A tím, že vím, co mi jako asistentovi vyhovovalo, tak se snažím ve stejném duchu přistupovat i ke Kotymu. Snažím se mu dávat dostatečné pravomoci ohledně fungování týmu, v náplni tréninků, a i mě vždy zajímá jeho názor na základní sestavu. O spoustě věcech často vedeme dialog, a to nejen tváří v tvář, ale také mimo tréninkové centrum. Často spolu probíráme fotbal i mimo čas, který trávíme společně na Spartě. Věřím, že i jemu pomůžu, aby se jednou stal hlavním trenérem, jako pomohli zmiňovaní trenéři mně.
Podzim u konce, jaké jsou plány na zimu?
Některé hráče zkusíme posunout do vyšší kategorie, tudíž do týmu chceme zabudovat některé mladší talentované hráče, chceme vytvořit znovu silnou osu týmu a kádr co nejlépe připravit na jarní část. Čeká nás již tradiční soustředění v Třeboni, přátelská utkání a spousta tréninkových jednotek na Strahově. Příprava bude náročná, ale to k fotbalu patří. Start ligového jara je na naplánován na 20. února 2022. Hlavním přáním je ale zůstat zdraví a moci trénovat, a také aby nedošlo k žádné další nucené pauze.
V kádru máte i dlouhodobě zraněné hráče, jak vypadá jejich návrat na trávníky?
Byl bych moc rád, kdyby kluci byli plně připraveni na začátku přípravy, ale po zdravotních problémech je potřeba nic neuspěchat. Podle posledních zpráv by se Alex Ingardia mohl vrátit k týmovému tréninku již v lednu. Martin Pomykáček je po plastice předního zkříženého vazu a jeho návrat zatím nemá konkrétní obrysy.
Během sezony odešel do Itálie Matouš Krulich, můžete ho popsat jako fotbalistu?
Matouš je kluk, který chce dělat pro fotbal maximum. Obětuje tomu spoustu času, rád si sám individuálně přidává, je skvěle technicky vybavený hráč s instinktem střelce, což potvrdil hnedka v prvních zápasech za FC Turín, kde se gólově prosadil. Přejeme mu, ať se mu v Itálii daří.
.webp?width=-&height=336&quality=75)
