Ligová fotbalová asociaceFORTUNA:LIGA
NovinkyMuži A

Z Modriće jsem naprosto unešený

Lukáš Sadílek odpovídal v Rakousku na dotazy fanoušků

Sdílet

Aktuálně tráví čas se svými spoluhráči na soustředění v Korutanech. Na trénink jezdí na kole, na pokoji hraje Člověče nezlob se. Lukáš Sadílek získal hned ve své první sezoně ve Spartě mistrovský titul a teď je před ním další výzva – vrátit na Letnou Ligu mistrů. Milovník smaženého květáku, fanoušek Colorada a obdivovatel Luky Modriće ve svém volném čase na herním kempu na jihu Rakouska odpovídal na dotazy fanoušků.
Sáďo, kolik máš plic?
Tak pokud vím, tak mám stejný počet plic jako každý normální člověk. Před každou sezonou chodíme k lékaři na detailní vyšetření, takže by všechno mělo být v pořádku (usměje se).
Jaké to je na kempu v Rakousku?
Je to tady skvělé. Musím říct, že máme super podmínky. Líbí se mi i to, že na tréninky jezdíme na kole. Tou cestou se trochu rozptýlíme a současně i rozcvičíme. Hlavně už jsme tady zvyklí, protože tu nejsme poprvé.
Kdo je v kabině tvým nejlepším kamarádem?
Nechci to nijak rozřazovat, protože těch kamarádů je tam opravdu hodně, snad všichni. Nečlením to podle toho, kdo je větší a kdo menší kamarád. S každým jedním si o všem dokážu popovídat. S některými mám svá témata, kdy si v některých věcech zkrátka sedneme víc.
Na který gól nejraději vzpomínáš?
Asi to bude ten první za Spartu, protože jsem na něj čekal docela dlouho. Ze Slovácka jsem byl zvyklý na trochu ofenzivnější úkoly, tady je mám naopak víc defenzivnější. Proto možná to čekání na gól trvalo déle, ale potom to byl spouštěč emocí. Konečně to ze mě spadlo, protože jsem na něj čekal asi deset zápasů a cítil jsem, že už to potřebuji prolomit.
Jak zatím probíhá příprava na novou sezonu?
Je to pro mě takové netradiční, protože tou reprezentační přestávkou jsme přišli do přípravy trochu později. Nikdy jsem to takhle vlastně nezažil, vždycky jsem měl přípravu minimálně čtyři pět týdnů. Teď je to trochu jiné, i trenéři s tím teď jinak pracují, protože ví, že ta zátěž byla odlišná. Ale všechno je na dobré cestě. Tým pracuje na tom, na čem pracoval celou minulou sezonu a teď je jenom na nás, abychom ty věci, které nebyly ideální, přivedli k co největší dokonalosti, jakou chceme.
Co pro tebe znamená případný postup se Spartou do Ligy mistrů?
Byl by to extrémní úspěch. A to nejen pro Spartu, ale i pro celý český fotbal, protože Liga mistrů přináší vlastně všechno. Fanouškům skvělé soupeře, nám zase hodně zkušeností, kdy bychom se mohli porovnat s těmi nejlepšími týmy na světě. A přesně proto to člověk hraje. Hrát poháry a bojovat o tituly. Nic víc není, takže by to znamenalo hodně.
Máš nějaký vysněný tým, proti kterému by sis chtěl v Lize mistrů zahrát?
Hlavně bych si přál se tam dostat, abychom to zvládli a tu Ligu mistrů si zahráli. Chceme to tady všichni a uděláme pro to všechno. Kdybych si měl ale vybrat jenom jeden tým, tak je to Arsenal, protože mu strašně dlouho fandím a chtěl bych si proti němu zahrát.
Jaký to byl pocit, zahrát si s bráchou za reprezentaci?
Co si pamatuju, tak jsme spolu kromě jedné exhibice asi nikdy nehráli. Určitě to byl splněný sen a doufám, že to ještě jednou přijde, třeba na konci kariéry na Slovácku. Nebo kdyby to bylo zase v reprezentaci, bylo by to úžasné. Je to jenom na nás.
Patří ananas na pizzu?
Já jsem to spíš řekl z toho důvodu, že vím, že je nějaký rozkol mezi tím, jestli tam patří, nebo ne. Tak jsem to plácl, aby se vedla nějaká diskuze, jestli je to teda tak, nebo ne.
Proč máš na dresu číslo osmnáct?
Nemá to žádnou hlubší myšlenku. Když jsem v mládí přišel do Slovácka, tak jsem si vzal třináctku a strávil jsem s ní celé mládežnické roky. Hrával jsem s ní až do té doby, než jsem přišel do A-týmu Slovácka, kde jsem na prvním tréninku dostal osmnáctku a nějak se mi to číslo zalíbilo. Tak už mi potom zůstalo a nějakým způsobem si na tom trvám.
Jak se ti daří v šipkách?
Popravě šipky moc nehraju, spíš jen tak rekreačně. Když klukům chybí hráč nebo si jdeme jen tak zahrát, tak se přidám, ale jsou tady jiní plejeři, kteří ty šipky opravdu ovládají. Já se na ně většinou chodím jen dívat, pokecat s nimi a zapisovat jim výsledky. A to mi stačí.
Kdo je tvůj fotbalový idol?
Postupem kariéry se to měnilo. V dorostu jsem hrával úplnou desítku, v žácích i útočníka, takže v té době se mi strašně líbil Fernando Torres. A když potom do Arsenalu přišel Mesut Özil, tak jsem miloval jeho. Hlavně kvůli tomu, jakým způsobem cítil hru. A poslední roky jsem naprosto unešený z Luky Modriće za to, co na hřišti předvádí. Je to strašně nedoceněný hráč. Nebo teď už je doceněný, protože získal zlatý míč, který si zasloužil. Moc jsem mu to přál. Za mě je to nejlepší střední záložník na světě.
Jaké byly tvé první dny ve Spartě?
Byly nervózní. Pro mě jako hráče i pro člověka to bylo velké. Přišel jsem do takového obrovského klubu. Nebudeme si nic nalhávat, protože ze Slovácka to byl obrovský skok. Člověka to nějak pohltí. Najednou jste ve Spartě, jsou od vás velká očekávání a tak dále. Člověk si to ze začátku hodně užívá a potom hodně záleží na výsledcích, protože od toho se odvíjí hodně věcí.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Už odmala mám rád smažený květák. Je to taková moje neřest. Nemusím ho mít často, ale jednou za čas, když si ho dám, tak je to úplně top.
Jak ses naučil házet dlouhé auty?
Vlastě jsem se to nenaučil. Nikdy jsem je ani takhle nezkoušel házet. Už jsem to myslím i někde říkal, že to bylo na tréninku, kdy jsme na Slovácku trénovali standardky. Bavili jsme se o dlouhých autech a možná to bylo zrovna téma, že v nějakém zápase z toho padl gól. Bavili jsme se o tom, kdo to dokáže hodit daleko. Tak jsme to zkoušeli a hodil jsem to daleko. A tak jsme to pak hráli. Ale nikdy jsem to nepraktikoval, ani jsem se k tomu nijak netlačil. V podstatě jsme našli další zbraň, která by pro nás mohla být takovou další standardkou.
Co nejšílenějšího jsi v životě jedl?
Do žádných velkých extrémů se nepouštím. Ale teď nedávno jsem v Praze jedl burger s červy. To bylo asi nejšílenější jídlo, co jsem zatím zkusil.
Hrajete Ludo o nějakou sázku? A kdo většinou vyhrává?
Ano, hrajeme. Záleží na tom, jestli někam cestujeme, nebo jestli hrajeme na pokoji. Když jsme někde na cestě, tak je to většinou o kávu nebo nějakou sladkost. A když jsme tady na soustředění, tak jsou to nějaké úkoly, nebo kdo třeba něco koupí. Nejsou to žádné velké věci, jde spíš o tu zábavu, protože člověk u toho chytá takové nervy, že je to kolikrát hodně zajímavé (směje se).
Máš nějakou oblíbenou písničku?
To asi nedokážu říct. Já mám takovou všehochuť, nemám úplně vyhraněný nějaký žánr nebo styl hudby. Nevybavuju si nic, na čem bych si úplně totálně ujížděl.
Jaký je tvůj nejoblíbenější tým v NHL
Colorado. To je jasný!
Jak se ti líbí výroční dresy?
Šíleně se mi líbí! Hned, jak to v ten den vyšlo, tak jsem z toho byl absolutně unešený. Včera jsme měli předsezonní focení a jak jsem ho viděl naživo a mohl si ho poprvé obléct, tak musím říct, že je to fakt pecka.
Jaký je tvůj nejlepší moment v kariéře?
Titul se Spartou. Nemůžu říct nic jiného, protože tohle je důvod, proč fotbal hrajeme. Je to asi nejvíc, co fotbalista může v Česku získat. Bylo to úžasné. Když jsem do Sparty přicházel, věděl jsem, že jsou tady velká očekávání, protože se na titul čeká strašně dlouho. A to, že se nám to podařilo hned první rok, tak to bylo naprosto úžasné a já jen doufám, že jsme najeli na vlnu, která bude pokračovat.

Další novinky