Poté, co Krejda nebyl na hřišti, už jsme nikoho určeného na penaltu neměli. Řešili jsme, kdo by mohl jít kopat, pár kluků říkalo, že by šlo, ale já jsem si věřil, takže jsem si balon vzal. Jsem rád, že se to povedlo.
Hned jsem si myslel, že by to mohla být penalta, protože mu ta ruka vyletěla nahoru. Nebyl jsem si ale jistý, jestli ji neměl u těla. Co se týče gólové oslavy, měl jsem ji už předem připravenou. Zůstal jsem stát na místě a prostě udělal svou typickou oslavu.
Myslím, že po tom, co poslední dobou zažíváme, se z nás stává extremně silný tým. I v těchto těžkých zápasech to ukazujeme. Třeba i v momentech, když vše nejde podle plánu, dokážeme nakonec vyhrát. To se nám v předešlých letech moc nedařilo. Máme vítěznou mentalitu.
Jsou to dva odlišné zápasy, výhra nám může pomoct psychicky, ale podle mě to velký vliv mít nebude. Pojedeme od nuly. Bude to ještě o kousek důležitější utkání, půjde o hodně.
Dnes to bylo určitě lepší. Na podzim jsem to sledoval z hlediště a bylo to opravdu extrémní. Nic takového jsem asi ještě neviděl. Doufám, že v nedělním souboji obě utkání ještě překonáme.
Ještě jsme se o dalších penaltách s Krejdou nebavili. Stihl mi jen pogratulovat a řekl mi, že je za mě šťastný. Myslím, že i nadále si je bude brát on, je kapitán, tak ať dává góly.