Poslední rok hodnotím velmi pozitivně

Na to období se dívám velmi pozitivně. Loni v říjnu jsem se po zranění zapojil do tréninkového procesu s devatenáctkou. Trvalo mi přibližně dva měsíce, než jsem se do toho dostal. V tomto ohledu musím vyzdvihnout práci pánů Hašlera a Kopáňka, kteří mi k návratu velmi pomohli. Od ledna jsem už i hrával, i když moji zápasovou minutáž jsme museli dávkovat.

Potom se mi povedlo vstřelit více gólů, dařilo se mně a stejně i celému týmu. Následně jsme postoupili s reprezentací U17 na EURO. Během toho, když jsem byl na evropském šampionátu, tak kluci dokončili titul v domácí soutěži. Co se týče samotného ME, tak to byl skvělý turnaj, který mě velmi posunul. Dostali jsme se tam až do čtvrtfinále, i když ty cíle byly asi ještě o trochu větší. Týmově si ale myslím, že se nám turnaj povedl.

Sezonu jsme zakončili Československým pohárem s U19, který byl velmi těžký a dramatický, ale nakonec se šťastným koncem pro nás. Je skvělý pocit se rozloučit se sezonou vítězstvím. Když se za tím posledním rokem ohlédnu, tak můžu říct, že jsem velmi spokojen.

Jeden by bylo obtížné vybrat, takže mám hned tři top momenty, které si nejvíce pamatuji. Prvním je jarní derby, které jsme vyhráli 2:0 a já jsem otevíral skóre. Šlo pro mě o nejvíce vyhrocené derby, které jsem i velmi prožíval. Dále to byli samozřejmě utkání na EURO. Na prvním zápase bylo 5500 lidí, což jsem do té doby nikdy nezažil. Bylo to těžké, ale tím, že jsme vyhráli, navíc jsem dal i gól, tak jsem si to moc užil.

A nakonec Československý pohár. Na EURO jsme vypadli po penaltách a na Slovensku jsme měli možnost si to napravit v pokutových kopech. To se nám také podařilo, což mě velmi potěšilo.

Toto zranění bylo velmi dlouhé, trápilo mě osm měsíců. Šlo o nejtěžší období v mé kariéře. Velmi obtížné to bylo zejména na hlavu, takže bylo s tím třeba pracovat. Dost jsme se o tom bavili s panem Hašlerem a na denní bázi spolu tvrdě pracovali na mém návratu. Někdy jsme ten proces museli však kvůli bolesti zpomalovat.

Být zpátky na hřišti po tak dlouhé době byl skvělý pocit a každý trénink jsem si nesmírně užíval a stejně tak i zápas. Sice ta minutáž byla zpočátku nižší, ale byl jsem velmi rád, že vůbec můžu hrát.

Samotná hra je rychlejší, v týmu je větší konkurence a zároveň je to silovější, protože jsem se přesunul ke o dva roky starším klukům. Řekl bych, že každý hráč potřebuje minimálně měsíc na to, aby si zvykl. Já jsem to měl stejně, ale pak už to bylo v pohodě a myslím si, že jsem se na tu úroveň dostal.

Individuálně jsem byl spokojen, ale z týmového hlediska bylo semifinále velmi blízko, což by byl opravdu velký úspěch. Samozřejmě, i to, čeho jsme dosáhli, byl skvělý výsledek, ale semifinále přece jen zní lépe. Byla to velká škoda.

Bylo super vyhrát tyto dvě trofeje a zakončit takovýmto způsobem moji první sezonu v devatenáctce. Na ligu se pracovalo celý rok, ale ten Československý pohár je jeden zápas, ve kterém jsme dali do toho poslední zbývající síly po velmi dlouhé a náročné sezoně, během které jsme odehráli množství utkání. Velice si toho všeho vážím a jsem rád, že jsme to takhle dobře zvládli.

Někomu by to tak mohlo přijít, ale mé osobní cíle jsou ještě větší. Než se pustím do další práce, tak si však musím fyzicky i mentálně odpočinout, protože ta sezona byla fakt dlouhá. Se stejnou chutí a motivací budu začínat přípravu 10.7. s U19. Následně mám, samozřejmě, cíl se posunout do B-týmu a pak uvidíme, jak to půjde dál.

Bylo to poprvé v mé kariéře, kdy jsem byl více zmiňován v médiích. Já to sice moc nesleduji, ale často se mi stávalo, že mi to někdo poslal a jedním okem jsem se na to podíval. Snažím se to ale moc nevnímat, i když jsem registroval, že toho bylo docela dost. Tyto věci ale pro mě nejsou důležité, podstatné je to, abych se dále posouval ve své kariéře a potvrzoval takové výkony i nadále a pak také v dospělém fotbale.

Pojedu do Amsterdamu za svou rodinou, také do Londýna, a i za rodinou na Slovensko. Ještě předtím ale musím dodělat školu, protože ta je také náročná v kombinaci s fotbalem. Teď se tedy soustředím ještě na školu a pak úplně vypnu, až ji dokončím.

Vztah máme výborný, myslím si, že ne každý to takhle má. Velmi se mezi sebou podporujeme a táhneme to takhle už nějakou dobu. Naším cílem je si spolu jednou zahrát, což si myslím, že už je celkem blízko. Bráchovi velmi fandím, má za sebou skvělou sezonu a vidím, že tu druhou ligu zvládá velmi dobře. Doufám, že se za chvíli posune i do té první. Moc bych mu to přál.

Vždy když hraje brácha doma, tak se snažím jít na něj podívat. Když hraje béčko venku, tak to koukám online. Samozřejmě, že se o tom tedy i bavíme. Často se mi stává, že přijdu domů ze zápasu, na který se díval, a první, co mi řekne je, ať se jdu na něco podívat a spolu si rozebereme vybrané situace a řekne mi svůj názor, že co by bylo lepší v tom momentě udělat. Vždy to ale ve finále nechává na mně nebo, když je to obráceně, já na něm.