Vynikající obránce Sparty i reprezentace

Po příchodu z Kladna pomohl Spartě v letech 1932, 1936, 1938 a 1939 k mistrovským titulům a v roce 1935 k prvenství ve Středoevropském poháru. Především na semifinálové utkání s Juventusem Turín vždy velice rád vzpomínal: „V Praze jsme zvítězili 2:0, ale protože v Turíně jsme prohráli 1:3, musel se na neutrální půdě v Basileji sehrát rozhodující třetí zápas. Neutrální prostředí to však bylo jen zdánlivé, neboť Italové to mají do Švýcarska jen přes kopečky. Na utkání se jich vypravilo kolem deseti tisíc!“

Nás však jejich fanoušci nedeprimovali, spíše naopak. Dostali jsme správnou bojovou náladu. Brzy jsme převzali iniciativu a už po první půlhodině jsme vedli 3:0. Do hráčů Juventusu jsme se zakousli takovou silou, že nemohli ani vydechnout. Křiklouni v hledišti zmlkli, a dokonce nás začali povzbuzovat. Na své miláčky docela zapomněli. Vyhráli jsme 5:1 a poté nás čekalo úspěšné finále s Ferencvárosem,“ usmíval se vždy při ohlédnutí za vydařenými zápasy Sparty v této tehdy vrcholné evropské soutěži.

Rád se vracel i ke svému poslednímu derby, které se hrálo koncem března 1939, tedy už za protektorátu. Slavia měla výhodu domácího prostředí, jako vítěz Středoevropského poháru a podzimní ligy byla navíc favoritem. Přesto Sparta po excelentním výkonu zvítězila 5:0. Tleskali jí diváci i novináři: „Slavia se dostala do role přihlížejících statistů. V mužstvu rudých nebylo jediné slabiny. I tak zvaní staří páni v obraně, tedy Burgr a Čtyřoký, byli čilejší a rozhodnější, než mladí útočníci červenobílých.“

Právě s Burgrem vytvořil Čtyřoký ve Spartě i v národním mužstvu skvěle sehranou dvojici. Vzájemně se výborně doplňovali. Přestože byli oba vyznavači tvrdé kopané, vyhýbali se záludnostem. Stali se velkými kamarády i mimo hřiště. Když Čtyřoký ve věku 78 let zemřel, nesl to Burgr velmi těžce.

Za národní mužstvo nastoupil ve 42 zápasech. Debut si odbyl v roce 1931 proti Švýcarsku (7:3) a naposledy vyběhl za Československo jako kapitán v roce 1938 v Záhřebu proti Jugoslávii (3:1). Na památném mistrovství světa v roce 1934 oblékl reprezentační dres ve všech čtyřech zápasech, včetně finálového duelu proti domácí Itálii.