Snažím se vyvíjet tlak

Suro, máš za sebou debut v A-týmu a rovnou s čistým kontem. Poděl se s námi o svoje bezprostřední pocity.
Jsem rád, že jsme to zvládli. Kluci podali do defenzivy výborný výkon, čímž mi zápas hodně ulehčili. Vyhráli jsme 3:0, postupujeme dál, takže samá pozitiva.

Pro tebe to však muselo být obtížné utkání, protože jsi nebyl tak zaměstnán.
Je to takový paradox. Po fyzické stránce to bylo jedno z nejjednodušších utkání, které jsem kdy odehrál. Naopak, po té mentální to bylo možná to nejtěžší. V prvním soutěžním zápase chcete podat dobrý výkon, zároveň v poháru není prostor na chybu. Navzdory obrazu hry to dlouho bylo jen o gól a nikdy nevíte, jestli ve vápně třeba nespadne někomu balon na ruku. Může se stát cokoliv. Musel jsem se maximálně soustředit, ale kluci mi hodně pomohli. Nakonec jsem neměl moc věcí na řešení.

Občas sis spoluhráče důrazně dirigoval, např. po jedné ze šancí Dukly. Je to pro tebe přirozené?
Kluci to od nás sami vyžadují, chtějí pomoci. Nemáme problém si říct cokoliv, ať už je to nějaká rada, nebo něco ostřejšího. Bereme to tak, že chceme to nejlepší pro tým. Při té konkrétní šanci jsme stále hráli jen o gól a Dukla rychle rozehrála standardní situaci ze strany hřiště. Kluci se tam nedohodli a střílený centr prolétl jen těsně před malým vápnem. Měli jsme trochu štěstí, na druhou stranu výbornou práci odvedl Viťas, který zpomalil nabíhajícího útočníka. Vyčinili jsme si, že musíme reagovat rychleji. Byl by to laciný gól, zbytečně bychom si to udělali těžší.

Problém okřiknout zkušenější spoluhráče však nemáš, je to tak?
Mimo hřiště samozřejmě panuje v týmu nějaká hierarchie, ale na hřišti jsme si prakticky rovni. Ti, co toho mají více odehráno, samozřejmě občas poradí nám méně zkušeným. Navzájem si však nebojíme nic říct. V tomto směru máme skvělé vztahy.

Zachytal sis už na soustředění v Marbelle. Jaký je největší rozdíl mezi přátelskými a pohárovým utkáním?
Určitě kulisa. Když se dostanete do zápasu, už to tolik nevnímáte, ale při nástupu cítíte atmosféru všude kolem sebe. Další věcí je úroveň soupeře. Se vším respektem k Dukle bylo Malmö o něco kvalitnější, nebezpečnější. V obou utkáních ale kluci podali dobrý výkon, a tak jsem neměl moc práce ani se švédským mistrem. Ve Spartě to tak většinou bývá. Když nepočítám Ligu mistrů, v málokterých zápasech jsme vystaveni většímu počtu střel.

V mladém věku jsi už držitelem double. Funguje to jako motivace, znovu zažívat tyto okamžiky?
Určitě. Ve finále je to něco, co už člověk nikdy v životě nemusí zažít. Možná jsem to tehdy neprožíval přímo na hřišti, ale ty emoce ve mně zůstanou dlouho. Když to řeknu upřímně, na double bychom měli mířit každou sezonu. Samozřejmě vás neminou horší období a v aktuálním ročníku jsme ho bohužel měli opravdu dlouhé. Ale do zbytku sezony jdeme s pokorou. Chceme znovu začít vyhrávat zápas za zápasem, jako tomu bylo předtím.

Zápasový rytmus jsi získával v B-týmu. Jak bys popsal běžnou spolupráci mezi áčkem a béčkem?
Obzvlášť u gólmanů je to hodně provázané. Když jste trojkou v áčku, máte možnost pravidelně chytat ve druhé lize. Věci z tréninkového procesu áčka si můžete ověřovat v zápasech rezervy. Nebavíme se o stejné úrovni nebo rychlosti, ale přesto je to strašně důležité. Třeba Joerimu to nyní může hodně pomoci.

Ve druhé lize jsi na podzim odchytal většinu zápasů. Jak je to s vytížením brankářů oproti zátěži v A-týmu?
Béčko slouží v mých očích k tomu, aby mladším hráčům poskytlo zápasovou praxi v dospělém fotbale. Proto je logické, že my, brankáři, řešíme v těchto zápasech více situací. Otázka je, co je lepší. Když toho na vás jde hodně, málokdy má člověk zápas, že z osmi střel všechny chytne. Ta opačná situace je pak více o psychice. Kdybych si měl mezi těmito případy vybrat, radši budu v týmu, který dovolí soupeři méně akcí, protože to ukazuje, jak tým funguje. Ale ve finále si na podzim zachytali dost i kluci v áčku.

K brankářské profesi patří i chyby, které jsou mnohdy vidět více, než ty u hráčů v poli.
Vyčítám si dost gólů. Vždycky si říkám, co jsem mohl při té situaci udělat lépe. Ale pak je tu třeba ten, který jsem dostal na konci podzimu od Slavie… Vím, že by se to nemělo stávat. Ale jsou tu holt věci, které člověk neovlivní. Jde ti nahrávka, chceš to rozehrát a v tu chvíli ti to skočí na holeň. Mohl jsem to řešit jinak, ale byl to prostě nešťastný moment. Věděl jsem, že přijdou další situace, které budu muset během zápasu řešit, proto jsem si to snažil nebrat. Po zápase jsem se na tu situaci koukl, ale už to bohužel nevrátím.

Snažíš se získávat zkušenosti od Petera Vindahla?
Peter vidí fotbal na brankáře opravdu výborně, rozehrávku má skvělou. Vytváří si pozice, ve kterých to potom vypadá jednoduše a dokáže překvapit soupeře. V tomhle mám určitě prostor ke zlepšení. Co se týče chytání, každý máme svůj styl. Já jsem o něco vyšší, v této fázi už toho moc neokoukáte.

Jak vnímáš, že mu zároveň tvoříš konkurenci?
Na kluky jsem se snažil tlačit, když tu byl také Vorlis. Jasně, tu pozici mám nyní pocitově asi o něco víc na dosah, ale v trénincích nepřestávám dělat maximum. Možná tam ještě ta špetka navíc je, když jsme vedle sebe. Snahu vyvíjet na něj tlak mám, ale jinak se s Petem naprosto respektujeme a vycházíme v pohodě.