Soustředění je vždy hodně náročné hlavně pro kondiční trenéry a fyzioterapeuty. Mají toho opravdu moc, ale co se týče realizačního týmu, zatím to všichni zvládáme výborně. A pokud se budeme bavit o hráčích a jejich výkonech, jsme také spokojeni. Samozřejmě jsme si přáli vyhrát proti Malmö, ale jinak jsme zvládli zapracovat na všech věcech, u kterých jsme cítili, že je potřebujeme zlepšit. Bohužel jsme však přišli o Ondru Penxu a Martina Suchomela.
Těch věcí bylo několik. Chtěli jsme se zaměřit na přechodovou fázi, a to jak do ofenzivy, tak do defenzivy. Cítili jsme, že v ligových zápasech máme v tomto ohledu rezervy. Pracovali jsme také na defenzivní struktuře. Přišli k nám noví ofenzivní hráči a záložníci, kteří potřebují přesně vědět, jak se v obraně chovat. Třetí oblastí pak byla finální třetina hřiště – poslední přihrávka, poslední útok, poslední míč. Uvidíme, jak se tohle všechno projeví v zápasech proti Legii.
Právě ta rozhodnutí se snažíme trénovat, aby se to projevilo v zápasech. Takže bych vlastně odpověděl pozitivně na obě otázky. Část je o rozhodování, část o dodržování věcí, které probíráme. Kam a kdy nabíhat, jaké prostory obsazovat. To jsou věci, které se snažíme klukům co nejvíc zpřehlednit a jasně vysvětlit, co v té poslední části hřiště chceme. A pak je tu ještě jedna věc, která se trénuje hůř – sebevědomí. Jít do souboje jeden na jednoho, nacentrovat míč do správného prostoru a věřit, že tam někdo ze spoluhráčů naběhne. Naopak když jste ve vápně, musíte věřit spoluhráči, že pošle centr do dohodnutého prostoru. Čím víc tyhle věci trénujeme, tím víc hráči vidí, že se to opakuje i v zápasech.

Dali jsme už hodně gólů. Dlouhou dobu jsme byli nejlépe skórujícím týmem ligy a pořád se v této statistice držíme nahoře. Všichni však cítíme, že se můžeme ještě zlepšit. Pořád tam jsou drobné detaily, kde se musíme posunout.
Takovou podzimní porci zápasů můžete vidět jenom v Česku a Dánsku. Od prvního zápasu až po Aberdeen jsme jich odehráli 33, z celé Evropy měli více pouze Midtjylland a Kodaň. Je to extrém, který nám navíc rozbije zimní pauza. Musíte umět pracovat s metodologií. Teď máme několik týdnů, kdy hráče zatížíme, abychom je připravili na další období. V únoru pak máme výhodu, že budeme mít čas trénovat. Když totiž pořád hrajete zápasy, obvykle forma spíše klesá, protože nemáte čas na regeneraci. Poté následují tři měsíce, kdy musíme zabrat ve všech soutěžích. Uvidíme, kolik týdnů s jen jedním zápasem nás v tomto období bude čekat. Snad co nejméně.
Nejjednodušší to měl Vojta, který už znal ligu, jazyk i některé kluky. Do skupiny zapadl opravdu velmi dobře.
Joao měl delší dobu po konci sezony a nebyl v zápasovém vytížení. Potřeboval dohnat pár věcí, což je u nových hráčů normální. Pomáhá mu, že máme v týmu španělsky mluvící hráče i členy realizačního týmu. Fotbal je ovšem univerzální jazyk, na hřišti nemá problém. A co se týče Andyho, ten je s nám zatím krátce, ale první dojmy jsou opravdu dobré.
Tři týdny dlouhých běhů
Bylo to zajímavé období. V tu chvíli jsem cítil, že ten krok potřebuji udělat. Můžeme se bavit o tom, jestli to bylo správné, nebo ne, ale tehdy to tak prostě bylo. Poznal jsem novou kulturu, nové prostředí, realizační tým a hráče. Hodně vjemů, ze kterých jsem mohl čerpat. Učit jsem se vlastně nepřestal, pořád nad tím obdobím přemýšlím. Je to podobné jako se sezonou, kdy jsme získali se Spartou double. Na zápasy a tréninky z té doby se také koukám zpětně. Proces učení nikdy nekončí.
Jsem uvolněnější, než jsem býval. To však neznamená, že bych měl NIŽŠÍ nároky.
Získal jsem novou inspiraci co se týče tréninkových metod. Ovlivnily nás nápady tamních členů realizačního týmu, ale také práce s hráči, které jsme měli k dispozici. Neměnili jsme celou tréninkovou metodiku, ale některá cvičení jsme trochu upravili. Myslím, že to hráči cítí. Některé věci jsme prostě mohli dělat trochu jinak a lépe. To je asi největší lekce, kterou jsem si odnesl.
Vůbec ne. Žádná lítost, jen učení. Nabral jsem zkušenosti, naučil se nové věci, které můžu využít do budoucna. Určitě jsem udělal chyby, tak to prostě chodí. Všichni je děláme. Ale učím se z nich, snažím se je neopakovat. To by bylo hloupé.
Když jsem se vrátil do Dánska, naordinoval jsem si dva nebo tři týdny úplného klidu. Chodil jsem běhat delší vzdálenosti, procházel se, snažil si vyčistit hlavu. Poté jsem začal znovu navštěvovat kluby v Dánsku nebo v Anglii. Mluvil jsem s lidmi, které jsem dlouho neviděl. Zhruba na začátku dubna jsem se začal ohlížet zpět za svou prací, a to nejen ve Feyenoordu, ale obecně za téměř deseti roky své trenérské kariéry. Co jsem udělal, čeho jsem dosáhl, čeho jsem ještě dosáhnout mohl, ale nepodařilo se. V květnu a červnu jsme to pak znovu rozjeli.

Po návratu do Sparty mi lidé říkali, že jsem teď komplexnější a klidnější osobností. Ve svém prvním roce na Letné jsem se snažil přijít na to, jak fungovat mimo Dánsko. Byl jsem možná rozlítaný, chtěl jsem být za každou cenu nejlepší. Někdo by také mohl říct, že jsem byl až moc tvrdý. Teď jsem uvolněnější, ale to neznamená, že bych snížil nároky. Spíš jsem si jistější v tom, že to, co děláme, je správné. A když všichni táhneme za jeden provaz, dokážeme z toho dostat i ta poslední procenta navíc.
Najít správný recept
Smlouvu jsem nepodepsal ten samý den, ale měl jsem velmi silný pocit, že se vrátím. Jsem si jistý, že během těch čtyř měsíců si Brian udělal vlastní zhodnocení toho, co se všechno stalo. Několikrát jsme spolu mluvili o tom, co bude dál a jestli budeme znovu spolupracovat. Po pár měsících mi řekl, že by byl rád, kdybych s ním pokračoval, pokud budu chtít. Když přišla možnost vrátit se do Sparty, bylo to velmi snadné rozhodnutí. Věděl jsem, jak skvělý je to klub, jací jsou tu lidé, jak krásné je město. A práce s Brianem mě baví, takže to byla win-win situace.
Ano. Kdysi jsme se ve Spartě hodně zaměřovali na kombinaci středem hřiště. Ve Feyenoordu jsme s typem hráčů, které jsme měli, více využívali křídla. V poslední době se nám pak daří hledat rovnováhu. Co se týče tréninku, zaměřili jsme se na to, jak ho udělat intenzivní, chaotický, ale zároveň strukturovaný, herně relevantní a zábavný. Hledání té rovnováhy je něco, o čem v realizačním týmu všichni hodně diskutujeme. Jak některé věci upravit, pootočit, najít správný recept. Paradoxní je, že ve chvíli, kdy si myslíte, že konečně máte ten recept, tak se něco změní a musíte ho hledat znovu.

Jo, to si pamatuju! Je to jedna z věcí, kterým jsem se během těch čtyř měsíců hodně věnoval. Snažil jsem se naučit, jak AI používat jako trenér. S umělou inteligencí pracuji hlavně při analýze dat. Dokáže velmi rychle a efektivně pracovat s objemnými soubory. Používám jazykové modely jako ChatGPT nebo Microsoft Copilot a také nástroj Gamma na tvorbu prezentací.
Jde o systém zvaný Trackman od dánské firmy, která začínala v golfu, ale dnes ji používají největší fotbalové kluby. Nejde o AI, sleduje let míče při přímých kopech, rozích, rozehrávce od branky a podobně. Je to hodně užitečné, tady v Marbelle jsme to párkrát vyzkoušeli. Jako trenér máte vždycky nějaký seznam přání. A myslím, že pro Jacka jako trenéra standardních situací je tohle položka číslo jedna.












