Chci hrát technický fotbal

Pavle, popiš nám na začátek svou fotbalovou kariéru…

S fotbalem jsem začal asi v 10 letech na Řepích, kde jsem bydlel. Pak jsem přestoupil na Zličín, tam jsme hráli přebor a tím jsem s velkým fotbalem v roli hráče tak nějak skončil, kvůli škole už to bylo komplikovanější. Ale fotbal mě vždycky bavil a vrátil jsem se k němu díky vysoké škole a trénování. Někdy ve třeťáku jsme museli mít povinnou praxi a dočetl jsem se, že Sparta hledá trenéry k dívkám. Ozval jsem se tedy Evě Haniakové. Ta mě první rok ještě odkázala ke klukům do Kbel. Po roce jsem pak už začal trénovat holky ve Spartě. Začal jsem u těch nejmenších holek, s mladší přípravkou. Už je to takových šest let.

Kolega Karel Truksa (člen současného trenérského štábu WU13 – pozn. red.), s kterým jsem trénoval teď poslední rok, mě přemluvil, že prý budeme hrát styl a la Kanga - Dočkal. (směje se) Takže si tam s ním občas pro srandu jedu zahrát. Když to vyšlo tak, že nám zápas s holkami vyšel nějak rozumně a mohli jsme přejet tam a zahrát si, tak jsme jeli. Shodou okolností mám kousek odtamtud i chatu.

Mám bakaláře z oboru Management sportu na Palestře (Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra – pozn. red.). Poté už jsem začal pracovat a nebyl extra důvod pokračovat ve studiu. Možná do budoucna, uvidíme, co ukáže čas.

Jsem zástupce ředitele a zároveň sportovní manažer ve sportovním centru Třešňovka na Zbraslavi. Je to velký sportovní komplex, něco podobného jako Sportareál v Satalicích, kde sídlí sparťanská dívčí mládež. Mám tam na starosti chod centra a veškeré sporty krom curlingu, na to mám kolegu. Nabízíme badminton, stolní tenis, jumpcentrum, squash, fitness. Sháním i trenéry, ať už to jsou různé kroužky pro děti. Nebo naopak lekce pro dospělé. Na starosti mám i další personál, navíc jsme teď nově otevírali i restauraci.

Můj oblíbený klub je Liverpool. Ale že bych byl úplně jako Klopp, to ne. (směje se) I když by se mi jeho styl nahoru dolů líbil, hlavně ať se útočí a padají góly, kor v mládeži. Musí se však vycházet i z toho, co má kdo za hráče a hráčky. Já chci hrát technický fotbal. Po hráčkách chci, ať se snaží hrát fotbal, nebojí se zkusit kličku. Než aby jen nakopávaly míče a podobně… A musí to mít šťávu, nesmí to být žádné „lážo plážo“. Licenci mám „béčko“ a ještě mám i Coerver.

Jaký je cíl do sezóny do sezóny 2019/20? I když ta odpověď je předpokládám jasná - vyhrát titul.

Ano, cíl značka ideál je vyhrát titul. A také holky něco naučit a posunout je dál. Aby se co nejvíce hráček dostalo do reprezentací a posunulo do dorostenek potažmo B týmu žen.

Uvidíme, každý rok se to mění. Když si vezmu aktuální ročníky, tak za nejtěžší soupeře v Čechách považuji Slavii a Pardubice.

O titulu v kategorii starších žákyň i mladších žákyň rozhoduje jeden závěrečný turnaj. Jak to vnímáš z pozice trenéra, jde vůbec načasovat forma hráček na ten jeden den?

To moc nejde. Hráčky mají velké výkyvy. Na začátku sezóny třeba někdo září, ale pak jde za půl roku prudce dolů. Jsou to pořád jen děti. Pro mě je důležité, že můžu být na holky pyšný, když se snaží a hrají co po nich chceme. A když se každou sezónu s hráčkami někam výkonnostně posuneme. V loňské sezóně 2018/19 jsme sice byli v lize na druhém místě, prohráli jsme ve finále, ale za mě ta sezóna byla úspěšnější než jakákoliv jiná, i když jsme jindy titul vyhráli. Po fotbalové stránce totiž tyto holky byly z těch všech ročníků zatím nejdále. Včetně toho, co tomu hráčky daly a obětovaly. Včetně jejich rodičů. A že to nevyšlo ve finále přesně v ten jeden den? S tím se nedá nic dělat, ale já beru jako větší úspěch, že jsme předváděli fotbal, který měl parametry a kvalitu. Uspěli jsme na turnajích proti ligovým chlapeckým týmům, například v Šumperku jsme byli třetí z osmi ligových klučičích týmů. Porazili jsme tam chlapce Příbrami, remizovali s Boleslaví. To je za mě daleko lepší výsledek než finále s holkami, kde první nebo druhé místo pro mě nic moc neřeší. Radši jsem pyšnější na předvedenou hru než vyhrát nezaslouženě nějakými nakopávanými míči. Přece jen jsme pořád v mládeži.

U holek je takových týmů hodně. Proto radši vyhledáváme konfrontaci s kluky. S kluky Sparty nebo Slavie se sice porovnávat nemůžeme, ale s ostatními jako Plzeň, Mladá Boleslav, Ústí nad Labem a podobně se měřit můžeme. A je to úplně jiný fotbal než proti holkám. U kluků jsou kvalitnější trenéři, zároveň mají větší hráčskou základnu a mají i větší nároky na své hráče. U holek se liší i každý kraj, město. Záleží na tom, jakého tam mají trenéra, hráčskou základnu. Třeba v Pardubicích víme, že mají u holek dobré trenéry a mají tam dlouhodobě dobré ročníky hráček, takže předpokládáme, že i tento rok budou silní. Celkově je ale dívčí fotbal úplně jiný než ten klučičí - kvalita fotbalu, techniky, rychlosti je úplně někde jinde. V dívčích zápasech je tempo poloviční. Když by dívky v zápase proti klukům hrály stejně jako proti holkám, dostaly by deset gólů. Ale protože logicky nechtějí dostat deset gólů, začnou daleko více makat, více se snaží a je to hned vidět. Půlka holek v týmu našich dívčích soupeřů během zápasu chodí. Kluci se v zápase na hřišti nezastaví, tam se to nestane, tam nestojí pomalu ani brankář.

Na soustředění nás jede 24, pokud se nic výrazně nezmění. Takže plus minus takovýto počet hráček očekávám, že budu mít k dispozici v sezóně. Aby si všechny zahrály, budeme hrát dvě soutěže: první ligu starších žákyň a pražskou soutěž proti chlapeckým týmům. Do toho ještě budeme hrát spoustu turnajů a přípravných zápasů.