Jsem dál než minulý rok

Matěji, máte za sebou měsíc přípravy. Jaká byla?
Hodnotím ji určitě pozitivně. První dva týdny byly náročnější, šlapali jsme do toho a nabírali kondici. Teď máme za sebou deset dní na herním soustředění v Rakousku a musím říct, že to bylo super. Hotel, hřiště, jídlo a regenerace, jak se o nás skvěle starali, to je opravdu na hodně velké úrovni. 

Ty už jsi přípravu pod vedením Briana Priskeho a jeho týmu před rokem zažil. Je ta letošní v něčem jiná?
Myslím, že není. Je víceméně stejná jako minulý rok. První dva týdny byly náročnější na fyzičku, hodně jsme běhali. V Rakousku už to bylo víc herní a ladili jsme taktiku do zápasů.

Je něco, co na letní přípravě vyloženě nemáš rád a naopak něco, co ti nevadí?
Nemám rád běhání v tom vedru, to je asi to nejhorší. Jinak s tím žádný problém nemám. V Rakousku máme hezké počasí, je tu pěkná příroda. Musím ale přiznat, že letní přípravu mám mnohem radši, než tu zimní.

Vrátil ses to týmu, který v minulé sezoně vybojoval s devíti odchovanci v kádru mistrovský titul. Jak velká je to pro tebe motivace na to navázat? Fandil jsi klukům na dálku? 
Motivace je to velká. Doufám, že to bude takhle dál pokračovat a odchovanců bude v kádru co nejvíc. Sledoval jsem skoro každý zápas a užíval si to. Věřil jsem, že to kluci dotáhnou až do konce, což se povedlo a jsem za ně moc rád. Pár klukům jsem hned posílal gratulaci za to, jak to zvládli. Doufám, že za rok zažijeme něco podobného. 

V minulé sezoně jsi hostoval v Hradci. Co ti to angažmá dalo? V čem se cítíš silnější?
Byla to pro mě velká zkušenost, mohl jsem díky tomu nakouknout do ligy. Víceméně jsem hrál každý zápas, nasbíral jsem nějaké zkušenosti. Myslím, že mě to posunulo i v tom, že teď nejsem tolik nervózní. I fotbalově. Fyzicky i psychicky jsem dál než minulý rok.

V dubnu jsi proti Brnu vstřelil krásný gól z třiceti metrů, který nám samozřejmě neuniknul. Věděl jsi hned, co chceš udělat?
Nevěděl, ale věděl jsem, že kolem mě nikdo není, tak jsem si dal tři čtyři doteky a říkal si, že to prostě napálím. Trefil jsem to hezky a ani nedokážu říct, kolikrát jsem si ten gól pak ještě pustil (směje se).

Už jsi s trenéry mluvil o své pozici v týmu?
Před odjezdem na soustředění do Rakouska jsme se s trenéry bavili, že mě vezmou na soustředění, kde mi v zápasech chtějí dát šanci. Věřím, že jsem je nezklamal, ale konkurence v týmu je samozřejmě velká. Uvidíme, jak to bude po návratu do Prahy. Rád bych se udržel v kádru a zůstal tady. A pokud by se mi to povedlo, chtěl bych bojovat o základní jedenáctku.

Máte za sebou čtyři přípravné zápasy. V těch prvních třech jsme zapsali jednu prohru a dvě remízy. Splnily ty zápasy očekávání, které jste od toho měli?
Výsledkově to nebylo úplně ono. Samozřejmě každý zápas chceme vyhrát. Herně si ale myslím, že to bylo dobré. Vytvářeli jsme si spoustu šancí, ale trápila nás koncovka. V tom posledním zápase už nám to tam napadalo a věřím, že to takhle bude pokračovat.

Jak jsi v Rakousku trávil volný čas?
Snažil jsem se co nejvíc odpočívat. Buď jsem si šel lehnout, nebo jsme si s klukama zahráli pingpong, občas karty nebo jsme měli společné kafe. Na pokoji jsem byl se Scháňou, protože se známe už opravdu dlouho, takže hodně času trávíme spolu a hrajeme třeba Výbušná koťátka nebo UNO.

Máš nějakého koníčka, kterému se věnuješ?
Rád si na PlayStationu zahraju FIFU nebo Fortnite. Chodím si zahrát i benďas nebo tenis. Volný čas pak trávím se svou přítelkyní.

Ty už jsi to nakousl. Tvá přítelkyně Kristýna Frolíková v uplynulé sezoně také hrála za Spartu. Jak jste se dali dohromady?
Týna je stejně jako jako já velká sparťanka. Doma ale fotbal moc řešit nemůžeme, protože vždycky, když mi něco řekne, tak se naštvu (směje se). Když má zápas, tak jí občas taky něco poradím, ale nechci jí do toho moc mluvit. 

Kdo komu víc radí?
Spíš asi Týna mně, protože se v sezoně na její zápasy moc nedostanu. Takže jezdí na mé zápasy častěji, než já na její.