Medical team ACS v Marbelle

Christiane, jak vypadá den v Marbelle z pohledu tvého týmu?
„Musím říct, že náš den tady v Marbelle se nijak zvlášť neliší od toho doma v Praze. Děláme podobné věci. Ráno vstanu, začnu studovat data, která máme k dispozici. Pak máme sezení s celým týmem, v kterém jsou lékaři, fyzioterapeuti a maséři. Pak se potkáme s dalšími členy realizačního týmu a naplánujeme přesnou podobu tréninku podle všech poznatků, které máme k dispozici. Poté následuje trénink, případně tréninky dva. Je to tedy v tomhle ohledu vlastně docela podobné jako doma.“

Tréninky tedy upravujete hráčům individuálně?
„Podobu tréninku se snažíme každému hráči upravit na míru podle našich čerstvých poznatků. Snažíme se být co nejvíc objektivní. Potřebujeme tedy nasbírat opravdu hodně dat, abychom si byli jistí, že jsme pokryli opravdu všechny aspekty, které je třeba pokrýt. Pomáhají nám v tom samotní hráči. Každý vyplňuje dotazník, ve kterém je například, jak se cítí a tak. Pak sbíráme data z tréninků, o tom, jak jsou na tom různé svaly všech hráčů. Pak třeba vidíme, že někteří hráči potřebují v tréninku extra zátěž navíc nebo naopak o něco ubrat. A někdy to prostě vyjde tak, že vidíme, že můžeme téměř se všemi hráči trénovat bez nějakých větších zásahů.“

Jedna věc jsou data, ale jak velkou váhu má pocit hráče, který třeba neodpovídá tomu, co vidíte v datech? Jak se pak rozhodnete?
„Nejlepší variantou je kombinace objektivních a subjektivních poznatků od hráčů. Proto také děláme dotazníky s hráči. Pak je vždycky dobré všechny poznatky porovnat. Samozřejmě si nepamatuji, co mi každý hráč osobně řekl před týdnem. Když se ale podíváme na všechna naše data, okamžitě vidíme, jestli je případně něco v nepořádku. Někdy se stane, že hráč v některé oblasti něco cítí, ale my zjistíme, že nám ale naše testy neukazují žádný problém. V takovém případě je třeba to s hráčem důkladně prověřit. Každopádně hráči jednoduše chtějí trénovat a být dobře připravení. Každý chce mít své místo v sestavě.“

Jak vypadá program tvého týmu odpoledne, když tréninky skončí? Máte společné další sezení?
„Mám k ruce kolegy, kteří mi pomáhají a sbírají data, která chci. Pak jdu rovnou za hlavním trenérem a dávám mu zpětnou vazbu, kterou potřebuje, abychom mohli trénovat tak, jak chce. Takže po tréninku to není tolik o týmové konverzaci. To děláme ráno, jak už jsem říkal. Večer se pobavím s fyzioterapeuty a doktory. Poslechnu si jejich poznatky a pak už se připravujeme na další den.“

Samostatnou kapitolou je návrat zraněných hráčů na hřiště. Jak vlastně probíhá celý proces od momentu, kdy se třeba hráč zraní při zápase?
„Všechno záleží na tom, jak vážné zranění je. Pak je také důležité, jestli už hráč takové zranění v minulosti prodělal. To všechno ovlivňuje, jak bude potom trénovat. Úplně na začátku celého procesu jsou doktoři a fyzioterapeuti. Když hráč dostane zelenou k tomu začít s fyzickou zátěží, přesune se ke kondičním trenérům. Ti s ním trénují individuálně a připravují ho na návrat na hřiště. Poté s ním absolvují také tréninky na hrací ploše. Na závěr pak hráče postupně krůček po krůčku zapojují do týmového tréninku.“

Tomáši, kterými úkoly začíná tvůj den tady na kempu v Marbelle?
„Hráči hned ráno po probuzení vyhodnocují dotazníky připravenosti. To je první bod, který si sám také zkontroluju. Řekne nám to, v jakém stavu se kluci probudí, vidíme kvalitu spánku nebo nějakou zbytkovou bolest po předchozím dnu. Na základě včerejšího dne, který máme zpracovaný pomocí GPS dat, máme představu, co se s jednotlivými hráči bude trénovat. Tomu ještě předchází medical check, který kluci musí projít mezi osmou a půl devátou. Ti, co mají nějaký zdravotní problém, se musí zastavit na lékařskou kontrolu, kde se udělá první screening a podle toho si společně s fyzioterapeuty uděláme první nástřel toho, co s těmi hráči budeme chtít dělat.“ 

Co všechno musíte ještě stihnout, než začne trénink?
„V devět hodin je oficiální meeting s trenérem a s Christianem, kde si upřesníme, kteří hráči se mohou zapojit do plného tréninku, kteří nějakým způsobem mohou zvládnout část tréninku, a které hráče naopak pošetříme, protože nemohou absolvovat plnou zátěž a zvládnou část v posilovně nebo s fyzioterapeuty. Pak přichází na řadu plánování dne, kde si řekneme, co se bude dělat na hřišti nebo v posilovně a kdo co bude mít na starost. V 10 hodin se pak vyjíždí na trénink. My s trenéry vyrážíme dříve než hráči, protože je potřeba všechno připravit, jak posilovnu, tak i přípravu samotného tréninku na hřišti. Pak hráčům rozdáme technologické prostředky, které nám zajišťují sbírání dat. V 10:30 po příjezdu hráčů začíná zapracování v posilovně, kde jsme ve větším počtu a kluky instruujeme. Máme je pod dohledem a snažíme se, aby dodrželi všechny věci, které jsou naplánované, aby se na trénink dobře připravili.“

Jaká je tvá náplň práce po skončení zapracování, tedy v momentě, kdy hráči vyběhnou na hřiště?
„Na hřišti už je to pak různé. Někdy je to tak, že máme na starosti hráče po zranění, někdy se musíme postarat o hráče, kteří nejsou úplně vytížení, takže se to každý den liší. Za sebe můžu říct, že se nejvíc podílím na práci s hráčem, který se nám vrací po zranění a třeba i hráči, kteří jsou méně vytížení, tak jim připravím individuální dotrénování a podobné věci. Nejedná se jen o dlouhodobě zraněné hráče, ale může to být i akutní případ. Třeba někdo, kdo má nějaké lehké nakopnutí, nebo nějakou pohmožděninu a tím pádem potřebujeme ověřit, co je schopen v těch regulovaných podmínkách zvládnout, abychom ho eventuelně mohli pustit do plného herního zatížení.“

A čím tvůj den tady na kempu končí?
„Večer vždy analyzujeme data, abychom viděli, v jakém rozmezí, objemu a v jaké intenzitě hráči zvládli ten tréninkový nebo zápasový den. A podle toho už přichází nějaké první plánování toho dalšího dne.“

Doktore, čím začíná tvůj den na soustředění?
„Ve čtvrt na devět je první check. Společně se sejdeme s fyzio týmem, plus tam přijdou hráči, kteří buď my chceme zkontrolovat a očekáváme od nich nějaký progres, nebo chceme vědět, jestli je pustíme do tréninku a v jakém režimu. Také tam můžou přijít i ostatní hráči, kteří najdou nějaký problém od posledního večerního checku. Na meetingu si řekneme a rozplánujeme, co konkrétně chceme s jakým hráčem, jakou zátěž, abychom to pak byli schopni v devět hodin nahlásit trenérům. Na schůzce s trenéry si pak potvrdíme, kdo může do plného tréninku a s kým to jak vypadá. Jak výhled na další tréninkové dny, tak výhled do zápasu.“

Čemu se věnuješ během tréninku?
„Na tréninku je část hráčů, co může trénovat naplno, tak těm se věnujeme míň. A samozřejmě i druhá část, co je v nějakém omezeném režimu. Ať už jsou to kluci, kteří jsou po operaci a kteří jsou tady s námi nebo hráči, kteří mají konkrétní individuální trénink. U těch kontrolujeme, jestli to vypadá skutečně tak, jak si myslíme, eventuelně je dovyšetříme a řešíme, kdy je pustit do plného tréninku.“

Co následuje po tréninku?
„Po obědě máme různé terapie. To je ale víc v dikci fyzioterapeutů. Spíš si jenom říkáme, kdo, co a jak. Hráče po tréninku dovyšetříme, jestli se u někoho něco neobjevilo, eventuelně jak ztolerovali zátěž ti, co jsme pustili čerstvě do zátěže. Pak záleží, jestli je to předzápasový den, respektive, kdy je trénink jenom jednou denně nebo jestli jsou dva tréninky. Večer máme ještě jeden check, abychom viděli, jak to vypadá a co očekávat další den. Všechno to pak diskutujeme s Honzou Čápkem, jak hráči splňují naše cíle a co a jak budeme komunikovat s trenéry. Vlastně té práce, když to všechno jde dobře, je snad minimum. Teď jsou kluci v docela dobré formě, tak máme zatím jenom pár drobností a doufám, že to tak i zůstane.“

Je ten tvůj režim tady na soustředění v něčem jiný, než v Praze?
„Je. Tady se hráčům můžeme věnovat celý den a jsme schopni si s nimi vybudovat nějaký vztah, stejně jako si můžeme víc načíst pohybové vzorce. Kluci jsou tu maximálně soustředění a nenechají se rozptylovat běžným životem v Praze, kde je to tak, že fyzioterapeuti jsou s nimi celý den, zatímco já jsem normálně v nemocnici. Pak máme dny, kdy je kontrolujeme na Letné nebo na Strahově. Individuální vyšetření ale chceme vždycky dělat v nemocnici, ať to a to má nějaký standard a kvalitu. Takže můj režim je tu diametrálně odlišný, ale je to fajn.“

Kluci, jak probíhá váš den tady na soustředění?
Adam: „Náš den začíná ve čtvrt na devět prvním medical checkem, na který přijdou hráči, u kterých stoprocentně nevíme, jestli můžou absolvovat danou tréninkovou jednotku. Otestujeme je danými fyzio testy atd., v případě potřeby je tu s námi k dispozici doktor. Poté se domluvíme na dalším postupu, případně když hráč nejde do plného tréninku, tak jak bude probíhat jeho individuální trénink.“

Co po tom ranním medical checku následuje?
Honza: „Poté následuje meeting s trenérem, asistenty a kondičními trenéry, kde reportujeme výsledky testování a řešíme, kdo půjde do plného tréninku, kdo do částečného a kdo zůstane uvnitř, aby dělal třeba tréninkovou jednotku v posilovně. To už je ale jen shrnutí toho našeho medical checku. Pak se rozcházíme a pustíme se do práce. Kluci maséři začínají třeba tejpovat a připravovat kluky na trénink, my s Adamem děláme něco podobného ve smyslu fyzia, nějakou aktivaci a následně všichni společně odjíždíme na tréninkovou jednotku, kde masérům pomáháme dělat nějaký servis, případně někdo z nás, když je někdo zraněný, tak s ním trávíme trénink v posilovně. Po tréninku pak jedeme zpátky na oběd a pak záleží, jestli je druhá fáze, nebo ne. Když je druhá fáze, tak se vlastně opakuje ta ranní rutina. Když je volno, tak máme samozřejmě nějaký čas pro sebe. Pak většinou začínáme obepisovat hráče a řešíme s nimi nějaké preventivní věci nebo řešíme jejich bolístky. U zraněných hráčů pokračujeme s jejich léčebným procesem, vlastně až do večera. Po večeři se to pak všechno rozbíhá znovu.“

Kdy váš den končí a co všechno ještě musíte na závěr udělat?
Adam: „Končíme někdy kolem desáté hodiny večer. Na konci dne nás čeká ještě jedna důležitá část, musíme napsat report z toho dne, který posíláme trenérům do skupiny na whatsappu. Je v něm takový suma sumárum, co kluci za ten den udělali. Je tam také napsáno, kteří hráči jsou zranění, kteří půjdou do tréninku, nebo spíš nepůjdou, případně, že bude ještě záležet na tom ranním medical checku.“

Je tu oproti Praze jiný režim?
Honza: „Hlavní změna je samozřejmě v tom, že jsme tady všichni přes den pořád spolu, takže se pravidelně potkáváme na snídani, na obědě, na večeři. A je samozřejmě snazší se těm klukům věnovat v průběhu celého dne. Když je třeba tréninková jednotka na Strahově, tak na to máme omezený čas. Tady se to vlastně líp plánuje, líp se to roztáhne do celého dne, takže s tím můžeme pracovat, když to přeženu, třikrát denně. Dvakrát fyzio na stole a jednou fyzio cvičení. Takže v tomhle je to samozřejmě jednodušší.“

Tomáši, čím začíná tvůj den tady na herním kempu z pohledu týmového maséra?
„Můj den začíná v sedm ráno, kdy klukům nachystám vitamíny. Každý má připravený kelímek se svým číslem. Pak jdu zkontrolovat testování na hydrataci a podle toho klukům připravím pití s elektrolyty. Buď mají půlku láhve, nebo celou. Záleží na výsledku. Také je potřeba zkontrolovat všechny suplementy, které mají hráči každé ráno připravené. Před odjezdem na trénink pak ještě tejpuju hráče dle potřeb.“

Jaká je pak náplň práce masérů před a v průběhu tréninku?
„Po příjezdu na hřiště jdu hned chystat nosiče s vodami a ionťákem. Potom připravím pár lahví Magnosolvu a pár lahví zase s elektrolyty, které si hráči dávají po tréninku podle potřeby. A každému připravím protein podle příchutě, kterou si vybral. Během tréninku jsme trenérům k ruce a děláme všechen servis - podávání míčů, sbírání tréninkových pomůcek a případně dáváme i první pomoc, když se někomu něco stane.“

A po návratu na hotel?
„Po obědě máme chvilku volného času. Pokud odpoledne není druhá fáze, tak jdeme masírovat hráče nebo dělám různé objednávky léků či suplementů. Po večeři přichází hráči zase na masáže a náš den končí přibližně kolem desáté večer. Pak ještě musím udělat evidenci do tabulek z celého dne.“

Kamile, liší se nějak tvá práce tady na kempu oproti běžné činnosti v Praze?
„Z osmdesáti procent je to stejné. Rozdíl je v tom, že na tom kempu je toho víc v rámci větší únavy, takže těch masáží hráčů bývá určitě více. Pro nás se ale nic nemění. Člověk hlavně nesmí zapomenout na všechny potřeby, které máme v Praze k ruce, ale tady musíš připravit všechno ještě před odjezdem, aby nám nic nechybělo. Naopak toho každý den bereme radši víc, než míň.“

Předpokládám, že se vaše práce s Tomášem hodně prolíná. Jak ale vypadá den v tady v Marbelle z tvého pohledu?
„Hned ráno připravujeme hráčům suplementy a dáváme je na patřičné místo. Hráči se pak po snídani musí zapsat do jmenného seznamu. Následně si jdu nachystat věci na aktivační masáže a hlavně tejpování končetin hráčů. Hráčům děláme celkový servis všeho, co do tréninku potřebují.“

O co se pak staráš na hřišti?
„Při tréninku převážně hlídám, co se děje. Neustále jsem v pohotovosti se servisem pro hráče i trenéry. Když cokoliv potřebují, tak jsme jim k ruce. Očkem si zároveň hlídám lékárnu, kdyby se někomu něco stalo, tak jsme připraveni poskytnout první pomoc. Nesmíme opomenout pitný režim tak, aby bylo vše neustále doplněné s adekvátní teplotou.“ 

Návratem z tréninku ale vaše práce rozhodně nekončí, že?
„Ta hlavní náplň masáží je před a po večeři. Náš den tak končí někdy v deset večer, vždy záleží na aktuálních potřebách hráčů.“