Josef Šural si v utkání proti Olomouci vytvořil několik gólových příležitostí už v prvním poločase. Jediný gól zápasu ale nakonec vstřelil až po přestávce, kdy zužitkoval přihrávku Tala Ben Chaima.
Jak hodnotíte zápas s Olomoucí?
Jako ve většině domácích utkání i tentokrát jsme začali velmi dobře, měli jsme tlak a velké šance. Gól jsme toho nevytěžili, vznikla z toho ale červená karta, která byla nejspíš zlomová. Olomouc pak musela změnit styl hry. My jsme si pak o přestávce řekli, jak to teď budeme hrát a hned po pauze se nám podařilo vstřelit branku. Hrozně mě ale mrzí, že jsme nepřidali další. Nejen kvůli vzájemnému zápasu, ale i kvůli atmosféře a Lafiho rozlučce. Myslím, že lidi si dneska zasloužili, aby to skončilo větším rozdílem.
V prvním poločase jsi měl spoustu šancí, ze které bylo ke gólu nejblíž?
Když to vezmu popořadě, tak to začalo šancí po standardní situaci. Uvolnil jsem se a hlavičkoval, jenže doprostřed branky, takže moje chyba. Pak tam byla nějaká střela z malého vápna do prázdné branky, tam už jste uklízel, ale na poslední chvíli to někdo vykopl. Takových situací tam bylo víc a bohužel jsme nezvládli přidat víc branek.
V týdnu před utkáním se hodně řešil konec Davida Lafaty. Bylo o to složitější koncentrovat se jen na zápas?
Myslím, že ne. Možná u Davida, ale ten je zase natolik zkušený, že určitě netrpěl nervozitou. My jsme spíš měli o to větší motivaci to zvládnout. Nakonec se to i podařilo, ale chyběl tomu ještě jeden gól.
Jak jsi Davidovu rozlučku prožíval přímo při zápase a bezprostředně po něm?
Nejen Sparta ale i celý český fotbal přichází o obrovského střelce a výborného fotbalistu. Osobně jsem vděčný za to, že jsem s ním měl tu čest hrát a trénovat. Hodně věcí jsem se od něj přiučil, hlavně co se týče tréninku. Snažil jsem se od něj vzít to, jaký má hlad po gólech, jak i na tréninku každou trefu oslavuje. Díky za to!