Antonín Kramerius se do Sparty dostal po vojně v roce 1962. V té době chytal v Olomouci za tým Moravských železáren, tedy mužstvo v krajském přeboru. Tam si ho vyhlédla Sparta a tehdejší šéf klubu pan Tesař si nadějného brankáře rovnou odvezl do Prahy. „Radoval jsem se jako dítě, vždyť Spartu jsem měl v srdci od klukovských let.“
V mužstvu, jehož trenérem byl Karel Kolský, se Kramerius rychle zabydlel. Vedle Pakosty, Kotase a Seidla byl sice zprvu až čtvrtým brankářem, brzy se ale stal jedničkou. Prvním úspěchem byl už pod trenérem Ježkem zisk poháru v roce 1964, o rok později pak Kramerius se Spartou získal ligový titul. Stejný úspěch si ještě jednou zopakoval v roce 1967. V sezóně 1964/65 se stal ligovým rekordmanem v počtu minut bez obdržené branky, když nedostal gól neskutečných 1017 minut.
Za Spartu odchytal celkem 442 zápasů (182 ligových), přesto nikdy nezanehcal výraznější stopu v národním týmu. Způsobila to jednak velká konkurence v podobě Iva Viktora a Alexandera Vencla a také velká chyba, které se dopustil a která znamenala nepostup národního týmu na Mistrovství Evropy 1968.
Po odchodu ze Sparty v roce 1972 ještě krátce působil v Hradci Králové, Viktorii Žižkov a nakonec v Poděbradech, kde se s fotbalovou kariérou rozloučil. Následně nastoupil jako údržbář v jednom pražském učňovském středisku, jezdil s kamiónem a jako šofér také rozvážel různý stavební materiál.
Sparta na svého bývalého skvělého brankáře nikdy nezapomněla a pravidelně ho zvala na různé akce. Před pěti lety se Antonín Kramerius stal členem Železné jedenáctky.
Celé rodině Antonína Krameria vyjadřujeme upřímnou soustrast. Čest jeho památce!
