Úspěšná sezona pro dvanáctku

Kategorie U12 nastupovala během nedávno skončeného ročníku v České lize žáků U13, což znamená, že v ní hrála proti o rok starším soupeřům. V některých případech se ale představila také v soutěži své věkové kategorie. Spolu s U13 obsadila v ligové tabulce po základní části třetí pozici s odstupem šesti bodů na vedoucí Plzeň.

Čekala nás tedy skupina o titul, do které putovalo sedm nejlepších celků, které mezi sebou odehrály dalších dvanáct kol. Sparta si o jednu příčku vylepšila své postavení po základní části, když zaznamenala 7 výher a 5 proher při skóre 46:42. Na vítěznou Viktorii ztratila šest bodů. Přehled našich ligových výsledků najdete zde.

V České lize žáků U12 si podělila zápasové vytížení se sparťanskou jedenáctkou. V základní části jim to ve vyrovnaném čele tabulky stačilo na 4. místo se ztrátou čtyř bodů na České Budějovice. V nadstavbě jsme přepnuli na vyšší stupeň a z dvanácti duelů se těšili z plného bodového zisku desetkrát. Ve zbývajících dvou konfrontacích jsme vyšli naprázdno. 30 bodů při skóre 77:38 znamenalo zisk titulu v této soutěži. Druhou Viktorii Plzeň jsme za sebou nechali o tři body.

Dvanáctka reprezentovala Spartu i v mezinárodní Interlize, a to konkrétně v nejvyšší skupině, kam se kvalifikovala v srpnové kvalifikaci. Od půlky října do konce března odehrála šestnáct soubojů se soupeři z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Ukrajiny. Naši kluci v nich zaváhali jen dvakrát (1 remíza a 1 prohra) a s náskokem tří bodů před Ruchem Lvov se stali šampioni pro sezonu 2022/2023. Kompletní výsledky a tabulku najdete zde.

Sparťani startovali také na PLANEO CUPu, kde se dostali přes kvalifikaci až na finálový turnaj. Ze skupinové fáze dominantně postoupili do bojů o celkové prvenství. Tam jsme sahali na zlaté medaile, ale nakonec nám těsně unikly a bylo z toho 2. místo. Kromě toho se kategorie zúčastnila velkých mezinárodních turnajů ve Francii (Coal Cup – 9. místo) a Anglii (Optima Sport Cup). Poslední akcí v ročníku byl Baník Cup, kde to v konkurenci 24 týmů z Česka, Slovenska, Polska, Ukrajiny a Rakouska dotáhla až na nejvyšší stupínek a dala zlatou tečku za nádhernou sezonou.

Brankáři: Daniel Procházka, Denis Michal.

Hráči: Štěpán Matějka, Tadeáš Sojka, Marek Štěpnička, Tomáš Babiar, Dominik Baroch, Martin Bayer, Šimon Kapusňak, Vincent Macků, Štěpán Macháček, Tomáš Malý, Dominik Rumanský, Filip Skuhravý, Štěpán Ševínský, Jiří Tůma, Tomáš Hašler, Šimon Kubín, Ondřej Nezbeda, Mikael Vitarigov.

Závěr článku tvoří rozhovor s hlavním trenérem, ve kterém se Aleš Vytlačil ohlédl za sezonou.

Bylo to krásné období, ve kterém bylo naším cílem převézt hráče z nejmenších forem fotbalu na ty prostřední a postupně skoro až na velké hřiště. Každý, kdo někdy trénoval děti tohoto věku, si umí představit, jakou herní proměnou kluci projdou, když je přebíráte na hřišti 5+1 a opouštíte na 8+1. Přebírali jsme dětičky a z některých už rostou pořádní chlapi. Proměna individuální i týmová je neuvěřitelná. Bylo úžasné to pozorovat, ale jedno jím zůstalo.

To nejdůležitější. Obrovský vnitřní oheň, láska k fotbalu, ke kabině, k celému tomu procesu a přirozená dětská živelnost, soutěživost a houževnatost. Mentální síla těchto hráčů je mimořádná a já si přeji, aby tohle nikdy neztratili.

Ani v jednom okamžiku mě to nenapadlo. Základním kamenem bylo, že z mého pohledu fungovala celá sociální skupina na jedničku. Trojúhelník hráč, rodič a trenér. Tady jsem cítil vysokou důvěru, vzájemný respekt a silné pouto mezi trenéry a hráči.

Všechny vícedenní akce mě mimořádně bavili. Společné chvíle s týmem na těchto zápasech či turnajích vás naplňují a dodávají vám pozitivní energii.

Před očima mi samozřejmě zůstalo několik okamžiků “last minute“ gólů a následná obří radost celého kolektivu. Ve dvou případech to odnesli skvělí kluci z Brna, jednou na Spořické lize nadějí, podruhé při domácím utkání v rámci Interligy, kde jsme otáčeli zápas na 3:2. Čerstvé vzpomínky máme také na skvělou jízdu v play-off na Baník Cupu, kde jsme se z osmifinále probojovali až do finále a tam otáčeli zápas. Skvělé sportovní momenty přineslo také finálové kolo Interligy, kdy jsme se v přímém souboji o první příčku utkali s výborným týmem ze Lvova.

Jednoznačně v Anglii, v zápase proti Wolves, kdy jsem se od 15. minuty staral o vážněji zraněného Kápa. Nelehko mi bylo také po duelu s Bayernem Mnichov na Coal Cupu ve Francii, který jsme vyloženě odchodili a já už si tehdy říkal, že jsme oběma nohama venku z turnaje a nepomůže nám už ani svěcená voda. Nakonec jsme vstali z mrtvých a turnaj dohráli ve výborné formě.

Zahraniční konfrontace jednoznačně tvoří páteř nějakého měřítka, které si můžeme udělat. Zkušenosti z Interligy či Coal Cupu, kde jsme potkali převážně jihoevropské týmy, nebo z International Cupu v Anglii jsou nenahraditelné. Každý soupeř nebo země přináší jedinečné DNA, kterému musíme čelit a které nás posouvá. Dílčí úspěchy i neúspěchy posouvají individuální sebevědomí hráčů a my trenéři máme možnost se učit a vidět, co dokážou nejlepší hráči v Evropě v tomto věku.

Jak jsem již zmínil v předchozích odpovědích, přeji si, aby kluci zůstali takoví, jaké je znám. Čeká je nejtěžší období, musí přežít pubertu, následně přechod mezi dospělé. Nikdo z nich nemá vyhráno a cesta je hodně daleká. Na Spartě máme mnoho odborníků, specialistů a skvělých trenérů, kteří vytvářejí prostředí pro zdravý růst hráčů. Rád bych ale na tomto místě poděkoval dvěma lidem, bez kterých by ty tři sezony nebyly takové. Marko Krigovský a Filip Kracík. Oba ušli neuvěřitelný kus cesty a jejich nové pozice jsou odměnou za to, co fotbalu obětují a jak nad ním přemýšlí. Už v U10 jsem tušil, že mám kolem sebe mimořádné lidi. Jeden už je nyní u A-týmu a druhý se od léta stane profesionálním trenérem na Spartě. Oba si to moc zaslouží. Já jím to ze srdce přeji a tímto jím i děkuji.