Stydlivý ostrostřelec
S fotbalem začínal v rodném Žebráku. Odtud vedla jeho cesta do Rakovníka, který pak po pěti letech za jeho přestup do Sparty dostal 20 tisíc korun a přídavkem ještě přátelské utkání s naším mužstvem. Právě při tomto střetnutí jednadvacetiletý Oldřich poprvé oblékl rudý dres. Učinil tak v kabině rakovnického mužstva, protože před velkými jmény se trochu ostýchal. Na hřišti však svůj stud rychle odhodil a svým bývalým spoluhráčům nasázel pět gólů. To se psal 8. červen 1931 a už o šest dní později nastupoval poprvé za Československo ve Varšavě proti domácí reprezentaci. Na vítězství 4:0 se podílel svou první reprezentační brankou.
S fotbalem začínal v rodném Žebráku. Odtud vedla jeho cesta do Rakovníka, který pak po pěti letech za jeho přestup do Sparty dostal 20 tisíc korun a přídavkem ještě přátelské utkání s naším mužstvem. Právě při tomto střetnutí jednadvacetiletý Oldřich poprvé oblékl rudý dres. Učinil tak v kabině rakovnického mužstva, protože před velkými jmény se trochu ostýchal. Na hřišti však svůj stud rychle odhodil a svým bývalým spoluhráčům nasázel pět gólů. To se psal 8. červen 1931 a už o šest dní později nastupoval poprvé za Československo ve Varšavě proti domácí reprezentaci. Na vítězství 4:0 se podílel svou první reprezentační brankou.
Kariéra na vlásku
Jeho vstup mezi fotbalové velikány vypadá na první pohled velice jednoduše. Přitom stačilo málo, aby se na zeleném trávníku nikdy neobjevil. Ještě v dresu Rakovníka si velmi vážně poranil koleno. Řadu týdnů trávil ježděním na vídeňskou kliniku. Léčení a rehabilitace však proběhly úspěšně a zraněné koleno mu potom připomínala jen nákolenka nerozlučně patřící k jeho výbavě na hřišti.
Jeho vstup mezi fotbalové velikány vypadá na první pohled velice jednoduše. Přitom stačilo málo, aby se na zeleném trávníku nikdy neobjevil. Ještě v dresu Rakovníka si velmi vážně poranil koleno. Řadu týdnů trávil ježděním na vídeňskou kliniku. Léčení a rehabilitace však proběhly úspěšně a zraněné koleno mu potom připomínala jen nákolenka nerozlučně patřící k jeho výbavě na hřišti.
Deset let v rudém
Hned od počátku svého působení ve Spartě se stal ústřední postavou jejího útoku a brzy i hráčem, kterého nám záviděl celý fotbalový svět. Dokázal akce nejen zakončovat, ale svými úžasnými kombinačními tahy je i zakládat. Hrál na obrovském prostoru a neustále měnil místo. Byl dříčem, konstruktérem i skvělým střelcem. Nechyběl mu vtip, dravost a pohotovost. Postavou nebyl velký, ale v trestném území kraloval skoro u každého vysokého míče. Z ofenzivní levé spojky se v případě potřeby dokázal přeorientovat na staženého a velice užitečného hráče s defenzivními úkoly. Především však byl motorem všech akcí a báječným útočníkem.
Hned od počátku svého působení ve Spartě se stal ústřední postavou jejího útoku a brzy i hráčem, kterého nám záviděl celý fotbalový svět. Dokázal akce nejen zakončovat, ale svými úžasnými kombinačními tahy je i zakládat. Hrál na obrovském prostoru a neustále měnil místo. Byl dříčem, konstruktérem i skvělým střelcem. Nechyběl mu vtip, dravost a pohotovost. Postavou nebyl velký, ale v trestném území kraloval skoro u každého vysokého míče. Z ofenzivní levé spojky se v případě potřeby dokázal přeorientovat na staženého a velice užitečného hráče s defenzivními úkoly. Především však byl motorem všech akcí a báječným útočníkem.
Klíčovým hráčem navzdory zaměstnání
V roce 1932 výbornými výkony a třinácti góly pomohl Spartě k mistrovskému titulu a o rok později byl spolu s Brainem s 19 trefami jejím nejlepším střelcem. Také v dalších letech zůstal klíčovým hráčem našeho týmu. V roce 1935 měl obrovský podíl na prvenství Sparty ve Středoevropském poháru a rok nato i na dalším zisku ligového prvenství. K primátu pomohl ještě v letech 1938 a 1939. Během svých deseti let v našem klubu nikdy nic neošidil. Ani v přípravě, ani v zápasech. Přitom chodil ještě do zaměstnání.
V roce 1932 výbornými výkony a třinácti góly pomohl Spartě k mistrovskému titulu a o rok později byl spolu s Brainem s 19 trefami jejím nejlepším střelcem. Také v dalších letech zůstal klíčovým hráčem našeho týmu. V roce 1935 měl obrovský podíl na prvenství Sparty ve Středoevropském poháru a rok nato i na dalším zisku ligového prvenství. K primátu pomohl ještě v letech 1938 a 1939. Během svých deseti let v našem klubu nikdy nic neošidil. Ani v přípravě, ani v zápasech. Přitom chodil ještě do zaměstnání.
Nejlepší střelec MS
Z reprezentačních startů vždy nejraději vzpomínal na skvělé stříbrné tažení čs. mužstva na mistrovství světa v roce 1934 v Itálii. Na velkém úspěchu se nemalou měrou podílel právě Nejedlý, s pěti góly nejlepší střelec šampionátu. V utkáních proti Rumunsku (2:1) i Švýcarsku (3:2) vstřelil vítězné góly a v semifinálovém duelu s Německem (3:0) dosáhl nevídaného hattricku. „Ve finále jsme Itálii podlehli 1:2 gólem v prodloužení a přesto nás lidé doma přivítali jako vítěze,“ vracel se často ke svému nezapomenutelnému zážitku.
Z reprezentačních startů vždy nejraději vzpomínal na skvělé stříbrné tažení čs. mužstva na mistrovství světa v roce 1934 v Itálii. Na velkém úspěchu se nemalou měrou podílel právě Nejedlý, s pěti góly nejlepší střelec šampionátu. V utkáních proti Rumunsku (2:1) i Švýcarsku (3:2) vstřelil vítězné góly a v semifinálovém duelu s Německem (3:0) dosáhl nevídaného hattricku. „Ve finále jsme Itálii podlehli 1:2 gólem v prodloužení a přesto nás lidé doma přivítali jako vítěze,“ vracel se často ke svému nezapomenutelnému zážitku.
Slova obdivu ze zahraničí
Několik měsíců po MS došlo v Ženevě k dalšímu střetnutí se Švýcarskem, v němž Nejedlý dvakrát vyrovnal náskok domácích a byl vyhodnocen jako nejlepší hráč utkání. Uznávaný švýcarský funkcionář o něm řekl: „Nejedlého bych koupil za jakékoliv peníze. Je to fotbalista, který by měl být profesorem všech světových útočníků. Velký bojovník, výborný střelec a příkladný sportovec. Kdyby to šlo, hned bych z něj udělal Švýcara a pojmenoval bych ho třeba Nejedlini.“ Nejedlý pak byl ještě nominován do mužstva Evropy a stal se nejlepším čs. útočníkem na mistrovství světa 1938 ve Francii. Poslední utkání za národní mužstvo sehrál v prosinci téhož roku proti Rumunsku (6:2).
Několik měsíců po MS došlo v Ženevě k dalšímu střetnutí se Švýcarskem, v němž Nejedlý dvakrát vyrovnal náskok domácích a byl vyhodnocen jako nejlepší hráč utkání. Uznávaný švýcarský funkcionář o něm řekl: „Nejedlého bych koupil za jakékoliv peníze. Je to fotbalista, který by měl být profesorem všech světových útočníků. Velký bojovník, výborný střelec a příkladný sportovec. Kdyby to šlo, hned bych z něj udělal Švýcara a pojmenoval bych ho třeba Nejedlini.“ Nejedlý pak byl ještě nominován do mužstva Evropy a stal se nejlepším čs. útočníkem na mistrovství světa 1938 ve Francii. Poslední utkání za národní mužstvo sehrál v prosinci téhož roku proti Rumunsku (6:2).
Ředitel ČSAD
V roce 1941 si to z Letné namířil zpátky do Rakovníka, kde ještě čtyři roky oblékal dres tamního prvoligového celku. Působil jako úředník v různých funkcích, a když se s rodinou vrátil do Žebráku, přijal místo v berounském závodě ČSAD. Do důchodu odcházel po sedmnácti letech ředitelování ve zmíněném podniku. Stojí rovněž za zmínku, že v roce 1954 vedl s Borhym a sparťanem Cejpem národní mužstvo. Spartě zůstal věrný celý svůj život. Málokdy chyběl na schůzích či konferencích Odboru přátel a často byl vidět hlavně na významnějších utkáních. Byl vždy vlídný a ochotný k různým fotbalovým debatám. Zemřel 11. června 1990 ve svých 80 letech.
V roce 1941 si to z Letné namířil zpátky do Rakovníka, kde ještě čtyři roky oblékal dres tamního prvoligového celku. Působil jako úředník v různých funkcích, a když se s rodinou vrátil do Žebráku, přijal místo v berounském závodě ČSAD. Do důchodu odcházel po sedmnácti letech ředitelování ve zmíněném podniku. Stojí rovněž za zmínku, že v roce 1954 vedl s Borhym a sparťanem Cejpem národní mužstvo. Spartě zůstal věrný celý svůj život. Málokdy chyběl na schůzích či konferencích Odboru přátel a často byl vidět hlavně na významnějších utkáních. Byl vždy vlídný a ochotný k různým fotbalovým debatám. Zemřel 11. června 1990 ve svých 80 letech.
.jpeg?width=-&height=336&quality=75)
