Jako hodnotíš své poslední domácí utkání a možná se na to podívejme z obou pohledů – výkon týmů a tvé osobní pocity z rozloučení s fanoušky.
A kterou tu část chceš slyšet?
No obě, pojďme postupně.
Zklamání z toho, že jsme si to představovali jinak. Že by se nám to mohlo povést a dostat lidi do varu a pobavit je. Uhrát lepší výsledek. Na druhou stranu ten druhý pohled – jsem moc rád a vděčný, že jsem měl tuhle možnost rozloučit se před našimi fanoušky. Děkuju všem, že přišli, i klubu, že to uspořádal. A spoluhráčům, u kterých jsem viděl, že jim záleží na tom, aby ten večer pro mě byl speciální. Abych si ho pamatoval. Dorazili i lidi, kteří jsou v mé kariéře a životě důležití a na fotbale třeba dlouho nebyli. To všechno jsem vnímal a byl to pro mě výjimečný večer. I když to nebyl zápas podle našich představ. Budu si tenhle večer navždycky pamatovat.
DOČKAL | Na tenhle večer nezapomenu
Co pro tebe byl nejsilnější moment?
Asi bych nezmiňoval jednu věc. Vážím si každého jednotlivého momentu dnešního večera. Když jsem koukal po tribunách, tak myslím, že přpišli i lidi, kteří by třeba jinak nedorazili, ale chtěli mi naposledy zamávat. Tak toho si moc vážím. To asi nejemotivnější pro mě bylo až teď na konci, když jsem viděl slzy dojetí v očích některých lidí.
Proč jsi nešel na penaltu?
Dneska jsem cítil, že ta penalta v zápase bude a už jsem nad tím přes den přemýšlel. A říkal jsem si, že bychom neměli nic měnit, že Hanci je v tom stoprocentní a že to je zápas v lize, za tři body. Byl jsem rozhodnutý, že mu případně řeknu, ať ji jde kopat jako ve všech zápasech předtím. Musíme k tomu přistupovat jako k ostrému zápasu.
Ukázalo Slovácko, že za týden to bude opravdu těžké finále?
To víme i bez ohledu na dnešní zápas. Zároveň si myslím, že to bude v dost ohledech jiné utkání než dnes. Odehráli jsme mezi sebou hodně utkání a plus minus víme, co od sebe očekávat. Všichni na hřišti nechají všechno a víme, že to nebude snadné, nebude to snadné vítězství. Ale budeme moc chtít vyhrát a uděláme pro to všechno.
Chceš to vyhrát ještě o trochu víc, když rozlučka s Letnou nevyšla vítězně?
Bral jsem to už v té chvíli, kdy nás to tam vyplavilo, že možná to tak mělo být, že to je třeba osud, že nebudu končit v Edenu na Slavii, že tam mám ještě to finále. Kdyby se to povedlo, bude pro mě nejlepší možná rozlučka.
Trenéři z tvé minulosti se shodují, že bys stále měl lize co dát. Bude se ti kvůli tomu odcházet lépe nebo hůře?
To je jeden z důvodů, proč jsem to rozhodnutí udělal. V určité fázi jsem si uvědomil, že se mi bude mnohem lépe žít s pocitem, že to možná bylo o rok nebo dva dřív. Nechtěl bych si říkat, že to bylo o rok později.
Kdybys před osmi lety věděl, že to bude jediný titul se Spartou, užil by sis to víc?
Nic bych neměnil. Už tehdy jsem si to užil naplno. Měl jsem kolem sebe lidi, že to ani jinak nešlo. Byl tu Mára Matějovský, kterému to všichni strašně přáli. Tuším, že byl před tím třikrát po sobě druhý. Už v tu dobu jsem si dobře uvědomoval, že nikde není napsané, že tituly budu sbírat dál. Užil jsem si to naplno a pocity ve mně zůstaly silné do teď. V tu dobu jsem věřil, že začíná nějaká éra a titulů tady posbírám víc. Myslím si, že tomu nic extra nebránilo. Bohužel se to vyvíjelo jinak další sezony a titulů víc nepřišlo. Doufám, že tím, že tým je mladý, se to co nejdřív povede. Vzpomínky v titulové sezoně prohlubují vztah ke klubu. Povzbuzuje to touhu zažít to znovu. Doufám, že se to co nejdřív povede a nastane nová éra.
