Už od narození, přivedl mě k tomu děda. Na Letnou pravidelně chodím od nějakých 20 let a permanentku už mám desátou sezonu. Před šesti nebo sedmi lety se ke mně připojili také dva synové. S nimi jsem začal jezdit ještě častěji, protože předtím jsem hrál závodně fotbal a tolik času nebylo.
V okresních soutěžích za Sokol Struhy, ve kterém jsem prošel od dětských let přes dorost až do chlapů. Nyní působím ve vedení klubu. Kolem fotbalu se tak pohybuji celý život.
Asi si to ještě pořádně neuvědomuju. Někdo se hned začne radovat, já byl spíš zaskočený, že se to povedlo. Z druhého poločasu už si toho moc nepamatuju, byl jsem v takovém transu. Přijel jsem domů, v noci jsem nemohl moc spát a dnes mi to postupně dochází.
"Příští týden jdu na operaci s kotníkem, proto se mi moc nechtělo."
Původně měl jít syn, protože chytil tričko, ale je mu teprve sedmnáct let. No a já jdu příští týden na operaci s kotníkem, po zápase už nemůžu tři dny chodit. Proto se mi moc nechtělo. Říkal jsem si, jestli tam sebou neplácnu. Bylo mi jasné, že rovně to kopnout nemůžu, přímým nártem bych to tam nedostal. Takže to byl čistý risk, chtěl jsem to tam prostě nějak zatočit.
Na dvoutisícovku jsem si věřil. Pak už jsem si spíš říkal, že to nějak dokopu a půjdu.
Nikdo tomu moc nevěřil. Jeden ze synů měl trénink, takže s námi nemohl jet. Oba tomu s mojí manželkou nemohli uvěřit. Potom jsme jim ukázali video, a přesto stále nevěřili. Následovalo mraky dotazů, od pátku se mi nezastavil telefon.
⚽️ MILIONOVÝ KOP | Poprvé v historii poločasové soutěže s @Betanocz jsme našli úspěšného střelce 🥳
— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) September 28, 2024
Podívejte se, jak sparťan Pavel získal jeden milion korun 💰 #acsparta pic.twitter.com/y8t9y5PISa
Pamatuju si, jak jsem vlezl na hřiště. Pršelo, takže tam zůstalo celkem dost lidí, protože nechtěli zmoknout u stánků. Nejdéle mi ale zůstane v paměti, jak se tam míč pomalu kroutil a poté stadion vybuchl radostí.
Zatím ne. Určitě pojedeme na nějakou dovolenou. Rádi lyžujeme, ale i v létě se někam podíváme. Konkrétní představu ale ještě nemám, musím to nějak promyslet.
Kdybych to kopal stokrát, tak bych to ani jednou netrefil. Ale vždycky je nějaká šance. Když štěstí přeje, člověku to může vyjít. Také bych chtěl poděkovat Zdendovi Novotnému, že mě před kopem podpořil a nedusil mě otázkami, protože jsem byl nervózní.