S fotbalem začínal v Hodolanech, vojenskou základní službu prožil v Dukle Slaný a v roce 1966 si to namířil do Teplic, kde z devítiletého působení považuje za výjimečné hlavně dvě sezony. „V roce 1970 jsme skončili pátí a o rok později dokonce třetí, což byl obrovský úspěch,“ vzpomíná tehdy se čtrnácti góly třetí nejlepší ligový střelec.
Sparťanské barvy začal hájit až ve třiceti letech, už po vrcholu své výkonnosti, a přesto se okamžitě zařadil mezi klíčové hráče druholigového mužstva. V útoku hrál střídavě s Veselým, Kotalem, Čermákem, Klimentem, Vdovjakem a Nevrlým, ale žádným z nich se nenechal ze základní sestavy vytlačit. Upozorňoval na sebe rychlými úniky, dlouhými kličkami i razantní střelbou. K tomu přidával i chytré přihrávky uprostřed hřiště a dlouhé pasy na nabíhající spoluhráče.
„Mezi první a druhou ligou nebyl tehdy moc velký výkonnostní rozdíl. Byla to celostátní soutěž s řadou kvalitních českých a slovenských týmů. Navíc na naše zápasy chodilo pravidelně kolem 20 tisíc diváků a v předposledním kole na Banskou Bystrici, v němž se rozhodovalo o postupu do první ligy, jich přišlo 40 tisíc. Letenský stadion byl vyprodaný a nám se podařilo zvítězit 3:2. Byl to zápas snů,“ vzpomíná na nezapomenutelné drama.
Loučení 32letého Pavla Stratila s vrcholovým fotbalem se zdálo předčasné. Ve Spartě sehrál celkem 109 utkání a vstřelil 40 gólů. Zahraničního angažmá se nedočkal, ačkoli v letech 1970-1975 byl ve 22 utkáních platným členem národního mužstva. V roce 1971 dokonce poznal neopakovatelnou atmosféru na stadionu Maracaná v Rio de Janeiru, když československý tým podlehl Brazílii jen těsně 0:1. „Měl jsem zajímavou nabídku z Francie, ale podle tehdejších směrnic dostali přednost hráči, kteří v té době končili v reprezentaci,“ připomíná Pavel.
Po odchodu z Letné působil ještě pět let v Kolíně, poté v Rapidu Praha a jako pracovník v dopravě končil ve Vyžlovce. A pak už začal oblékat dres sparťanské Staré gardy. „Na všechny zápasy mám hezké vzpomínky a snad jsme většinou předváděli i pěkný fotbal. Podívali jsme se do mnoha míst po celé republice a vyjeli jsme i do zahraničí. Po různých zdravotních problémech jsem zůstal už jen velkým sparťanským fanouškem,“ potvrzuje svůj pevný vztah k našemu klubu.
Pozorně proto sleduje i průběh letošního ročníku: „Věřím, že v závěrečných střetnutích podá náš tým kvalitní výkon s plným nasazením a udělá vše pro dosažení toho nejlepšího konečného výsledku,“ usmívá se jubilant.
