„V rámci možností se mám fajn,“ říká Michal Trávník. „Karanténu trávím doma na Moravě u rodičů a snažím se myslet co nejoptimističtěji. Doufám, že se brzy všechno zlepší a restrikce se uvolní. I nad rámec tréninku se snažím dělat něco pro sebe, takže běhám, cvičím. No a pak takové ty klasiky, jako sledování Netflixu,“ vypočítává s úsměvem v hlase Michal.
„Karanténu trávím v Praze, jsem doma s přítelkyní,“ přidává se Václav Drchal. „Ve volném čase hraju Counter Strike, koukám na filmy, a když můžu, tak jdu s pejskem někam do přírody. Hlídám si, abych hlavně nikoho nepotkal,“ zdůrazňuje Drchy.
Tréninky bez míče jsou většinou nutnou součástí předsezónní přípravy, na přelomu března a dubna je to ale pro hráče něco nového: „Není to ono, vlastně jen běháme a posilujeme, každý sám. Není to fotbal, ten mi chybí. Strašně moc se těším zpátky, až zase budeme na hřišti s míčem. Nemůžu se dočkat, až zase budeme všichni spolu a věci se vrátí do normálu,“ vyhlíží světlé zítřky Václav Drchal.
„Člověk je zvyklý pracovat podobným způsobem, když máme volno v létě a zimě, ale teď už je to delší. Běhat tak dlouho bez míče, to už nikoho nemůže moc bavit, takže je to spíš psychicky náročnější,“ přitakává Michal Trávník. „Nejvíc mi chybí kabina, každodenní kontakt s klukama a samozřejmě fotbal samotný.“
„Strašně se těším zpátky na hřiště. Stalo se něco, co nemohlo nikdo předpokládat, ve snu by mě nenapadlo, že něco takového přijde. Je to nepříjemné, ale pevně věřím, že brzo zase budeme zpátky a budeme dělat to, co nás baví. Hrát fotbal,“ uzavírá Michal Trávník.
